Zaalpská renesance
Zaalpská renesance (1/19) · 8:52

Bosch, Triptych Poslední soud, 1504-08 Hieronymus Bosch, Akademie für bildenden Künste, Vídeň, celkový rozměr 163 x 250 cm, centrální panel 163 x 128 cm, křídla 163 x 60 cm. Hovoří: Dr. Beth Harris and Dr. Steven Zucker

Navazuje na Italská renesance.
(hudba) Stejně jako u jiných triptychů, návštěvníci mohou vidět vnější stranu zavřeného triptychu během pracovních dnů a během svátků nebo víkendů je malba otevřena. Postupuje od spíše prozaických výjevů našeho světa k výrazně barevnému výjevu hrůz z předpeklí a pekla. Na každém křídle vidíme světce. Jsou namalováni technikou grisaille, tedy v odstínech šedí, takže je opravdu úžasné triptych otevřít a zahledět se do barev vnitřních maleb. Vnější malba technikou grisaille měla napodobovat exteriér, tedy kamennou fasádu kostela, avšak zde se umělec od této dřívější tradice značně odchýlil a nemaluje výklenky a sochy ale skutečné lidi, město a krajinu. Takže na jedné straně vidíme touto technikou ztvárněného sv. Bava spojovaného s městem Gent na severu. Je zobrazen, jak chudým a nemocným rozděluje almužny a skrz dveře vidíme vlámské město. Je to krásný detail městského panorama. Na druhém křídle vidíme svatého Jakuba. Jak vidíte, na svých cestách se setkal s různými druhy zla jeho víra ho však ochránila. A je spojován především s putováním. Jeho pouť napodobovalo ve středověku mnoho věřících. Tato křídla nám mohla napovědět, kdo je mecenášem tohoto velkého triptychu, ale erb je naneštěstí prázdný. Nevíme proč, ale někteří historici umění se domnívají, že možná mecenáš zemřel než byla práce dokončena. Podívejme se dovnitř. Celý obraz se, v jistém smyslu, otevírá jako příběh. Začneme-li vlevo, uvidíme Boha na nebesích. Sedí na trůně v jakési svatozáři mandlového tvaru obklopený mraky. Ale podíváte-li se blíže, uvidíte stovky, možná tisíce andělů, kteří mezi sebou bojují. Toto je pád rebelujících andělů. Toto je povstání andělů vedené Luciferem, ďáblem. Z nebes budou samozřejmě vyhoštěni a usadí se v Pekle. A dole, na samém okraji obrazu, vidíme Boha, jak z Adamova boku odděluje Evu. To je poslední část Stvoření Adama a Evy. Hned nad tímto výjevem vidíme Pokušení. V popředí cítíme jistý klid, ale tento čin vzepření se zákonům Boha je důležitý průlomový bod, protože vidíte, že na pozadí tohoto prvotního hříchu máme navzájem se pojídající zvířata namísto toho, aby žila v souladu. A pak vidíte anděla, mstitele, který vyhání Adama s Evou z Ráje a vede je do světa, který známe. Před očima se nám rozvíjí příběh. Začíná nahoře Bohem a pádem rebelujících andělů, tedy událostí, která se odehrává jako první, poté se přesouváme dolů, ke stvoření Evy a hned nad tím Pokušení a nad ním vyhnání Adama a Evy z Rajské zahrady. A to je samozřejmě původ prvotního hříchu. A po jejich vyhnání z Rajské zahrady lidstvo poznává hřích, pokušení a smrt. Tyto příběhy v sobě navzájem rezonují. Lucifer odporuje Bohu Adam i Eva odporují Bohu Lucifer je vyhnán z nebe a člověk je vyhnán z Rajské zahrady. Takže tu existuje paralela mezi nebem a zemí. A co Bosche opravdu zajímá jsou tresty za hříchy. Jimi se Bosch proslavil i ve své době. Tato hluboce pesimistická filozofie, toto tázání se: je zde vůbec šance na vykoupení vzhledem k hříchům světa? Rozhodně to tak nevypadá. Inu, pojďme se podívat na důkazy, které nám nabízí. Sledujeme centrální panel. Nahoře vidíme Krista, jako soudce, vidíme anděly s dlouhými, zlatými trumpetami, kteří oznamují konec světa. A pod nimi, zabírající většinu centrálního panelu je limbus neboli předpeklí. A tento výjev Bosch zkombinoval s výjevy sedmi smrtelných hříchů, kvůli nimž lidstvo tráví věčnost v Pekle. Spodní dvě třetiny obrazu jsou naplněny mukami a strašnými činy, které si lidé navzájem způsobují, ale zde je dělají ďáblové a umělé bytosti, které jsou neskutečně fantastické. Tresty, které zde vidíme, jsou tresty za specifické zločiny a mají k oněm zločinům vztah. Podívejme se na některé příklady. Na levé straně vidíme něco, co připomíná hostinec na střeše s postavou, která vypadá poněkud nevšímavě k věcem, které se kolem dějí. Kráčí jako po přehlídkovém molu. Ale obklopuje a kouše ji ohavný hmyz a šeredný drak ji vede do něčeho, co vypadá jako pekelný nevěstinec. Tohle všechno doprovází hráč na loutnu, s tváří démona, spolu s jiným démonem vzadu, hrajícím na lesní roh. A onen roh v podstatě vypadá, jako by to byl jeho vlastní, prodloužený nos. Bosch hudbu používá jako nositele hříchu. Jakýsi symbol požitku a rozkoše. Pod ztvárněním pýchy a ješitnosti vidíme hřích obžerství. Vidíte otylého muže, do kterého je násilím vlévána tekutina a je držen a spoután démony. A není to nic chutného. Není. Když se podíváte kousek nad sud, uvidíte, že je tam trychtýř, který sbírá exkrementy démona, jehož pozadí vidíme skrz zamřížované okno. Pod tímto výjevem vidíte velkou démonickou rybu pojídající jinou, což může být odkaz na severské pořekadlo: "Velká ryba pozře menší." Jsme zvýhodněni nad těmi, kteří jsou menší a slabší, než my sami. Napravo vidíme uvnitř hostince několik pověšených postav a pod nimi velký kotel s několika postavami, které se patrně vaří. A víme, že je vaří v tekutém kovu, kovu, který vznikl roztavením jejich zlata. Je to tedy hřích lakoty. Jsou to nekonečná ztvárnění bolesti a utrpení. Vidíte člověka, jak je škvařen a smažen nějakými démonickými žábami. Vidíte tu pánev na smažení, s kousky lidského těla. Ale tahle žabí postava se chystá vzít svá dvě vejce, která leží vedle ní rozbít je a také je vylít na pánev a uvařit chutnou omeletu. Myslím, že to, co je tu nejvíce znepokojující, je ten pocit rutiny a normálního, všedního dne u démonů, kteří mučí lidské bytosti. Prostě jen smaží, vaří, pečou a mučí, jakoby o nic nešlo, jako by šlo o každodenní činnost, což nám připomíná, že peklo je věčné. Uprostřed velkého panelu vidíte hřích hněvu. Představují ho tři rytíři, kteří jsou obzvláště strašní. Rytíř uprostřed má v helmě useknutou, oslepenou hlavu. Pod ním vidíte obrazy zkázy a po popředí jsou rozptýlena těla, jež byla znevořena, zasažena šípy... Těla byla rozsekána, poraněna a zničena různými způsoby. A toto všechno je samozřejmě úvod k hlavnímu panelu, k samotnému peklu. Když o triptychu uvažujeme jako o celku, vlevo nahoře máme Boha, a satan je diagonálně naproti vpravo dole. Lucifer zde sedí u jakéhosi falešného soudu duší, jež zhřešily. A zde uděluje hrůzné tresty podle toho, jaký zločin v životě spáchaly. A ve dveřích za ním vidíte ropuchy, které mučí lidi, a poslední soud. A nad tím, na střeše, jsou všichni zatracenci pekla, kteří poznali, kde budou trávit věčnost, kteří kvílí, křičí a rozhazují rukama. A zalidní město pekelné, které vidíme vyrůstat nad tímto výjevem. Je to místo ohně a síry. Je to město zničených měst, absolutního zapomnění. Je to ten nejstrašnější apokalyptický výjev. A pokud vás ani tohle nepřimělo k tomu žít ctnostným životem, tak nevím, co by mohlo.
video