Katedrála Notre Dame v Chartres - 2. část Toto video se soustředí na interiér katedrály, její vitráže, loď, uličky, členění stěn a chór. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

Nacházíme se v části kostela, která zůstala z let 1140 - 1145. Tato část byla budována po požáru v roce 1194. Můžeme zde cítit, že prioritou architekta byly skleněné vytráže. Ačkoliv je venku jasně světlo, vešli jsme do potemněného prostoru. Téměř se zdá, že okna nejsou součástí zdí. Zdi se v prostoru ztrácejí a okna působí jako vznášející se plochy světla. Když světlo přichází směrem zprava, zdi jsou pokryty světlem tak, že téměř proměňuje zdi a pilíře v ducha, místo hmoty. Toto použití světla je symbolem božství. A ty barvy. Nejhlubší modře, nejbohatší červeně a fialové... Myslím, že takto živé barvy středověk viděl zřídkakdy. Architekt z Chartres se rozhodl vynechat členění na čtyři díly, to se skládalo z arkády lodě, galerie, triforia a bazilikálních oken. Architekt tedy odstranil galerie a tím nám zůstaly tři části. Tím mohla být skleněná výplň podstatně rozsáhlejší. Máme zde i další gotické prvky, například lomené oblouky. Ale také žebrové klenby, díky nim bylo možné postavit vyšší kostel. Ta přímost zrůrazňuje také pohled vzhůru, tím se liší od Románkých oblouků, které táhnou pohled dolů. Gotika vás nese vzhůru a tam vás zanechá. Nyní vejdeme do kostela boční lodí, ne tou hlavní, tak jako poutníci. Střídají se kruhové a čtvercové pilíře. Ty mají také vnější svazkové pilíře, které se také střídají. Díváme se tedy na jemnou a přesto komplexní střídavost. Tento pocit rytmu nám má evokovat nebeské království. Nyní procházíme transeptem k chóru. V typicky románském kostele, bývaly poklady z katedrál uchovávány ve věnci kaplí. Věnce kaplí si představíme jako oddělená místa kolem apsidy. V gotických kostelech se často tyto prostory včleňují. Podle historiků umění, je gotický prostor sjednocený, kdežto u románského zůstává oddělenost. Se sjednocením chóru v gotické katedrále se děje něco důležitého. Světlo se zde z jedné kaple šíří do kaplí ostatních. Vnímáme je tedy jako celek. Žádná část tohoto kostela nemá být vnímána jednotlivě. Vztahy mezi okny a architekturou nás mají inspirovat jako celek.