Úvod do protestantské reformace: Jak reformace začala (1. ze 4 videí)Hovoří: Dr. Beth Harris a Dr. Steven Zucker

Toto je první video z krátké série představující některé z hlavních myšlenek náboženské reformace. V tomto videu chceme položit základy toho, jaký byl život v Evropě před reformací, tedy před rokem 1517, kdy Martin Luther, německý mnich a profesor theologie, přibil svých 95 tezí na dveře katolického kostela ve Wittenbergu. K tomu se vrátíme. Asi před týdnem jsem projížděl autem okolí a vyfotil jsem některé kostely, které v sousedství stály. Jen během 15-20 minut jsem vyfotil nápisy šesti různých církví. Je to dobrý způsob, jak toto téma začít, protože to bylo právě v čase reformace, kdy došlo k této explozi různých druhů křesťanství. Pověz nám, co jsi vyfotil. Mám fotku luteránského kostela, baptistického kostela, kostela sjednocené metodistické církve, Mám také katolický kostel a sborový a presbyteriánský kostel. A vlastně pět z těchto šesti církví vzniklo v důsledku protestantské reformace. Vraťme se k době, kdy zde byl jen jeden druh křesťanství v západní Evropě. Bylo to náboženství, které dnes nazýváme římskokatolická církev. Vlastně jsme ani nepotřebovali použít tento název, protože neexistovala jiná církev, od které bychom ji mohli odlišit. Termín "katolický" ve skutečnosti znamená "všeobecný", a to vlastně vysvětluje, že jde to církev pro všechny, nebo to bylo alespoň ambicí této církve být všeobecnou církví. Používáme název "římskokatolický", protože hlavou církve je papež sídlící v Římě. Papež byl nesmírně důležitý, protože podle katolické tradice vedl cestu ke spáse a do nebe. To byla jediná známá cesta ke spáse, což bylo nesmírně důležité, protože alternativou bylo peklo. Věřím, že je důležité nezapomenout, že v té době byla pro většinu lidí otázka spasení a toho, jak se dostat do nebe, důležitá. Ta cesta byla jediná - skrze učení církve, skrze svátosti. V jistém smyslu to byla snazší doba pro život, protože člověk měl jedinou volbu. Nebylo třeba rozmýšlet si, které náboženství má člověk vyznávat, tedy kromě těch velmi málo lidí v Evropě, například, velmi málo židů a muslimů. Církev tedy skutečně prostoupila životy všech lidí, byla to cesta ke spáse. Pro obyčejného člověka v malém městě čněly církevní věže nad ostatními budovami. Zvony ve věži zvonily v každou hodinu. Církev oslavovala svátky svatých, které my nyní nazýváme sváteční dny (v angličtině "holy days" versus tzv. "holidays" neboli prázdniny). Byla to v jistém smyslu církev, která ovlivňovala každodenní život lidí a významné události v životě člověka. Člověk si mohl získat Boží milost prostřednictvím svátostí a mohl si zajistit místo na nebi. Svátosti zahrnovaly křest, biřmování, přijímání, které možná znáte jako eucharistie, pokání, které je také známé jako zpověď, svátek manželství, poslední pomazání a vysvěcení na kněze. Jsou to dobré připomínky toho, jak důležité místo měla církev v životech obyčejných lidí. A tito lidé, ačkoli vzhlíželi ke svému místnímu farářovi, považovali papeže v Římě za nejvyšší autoritu na zemi. Papežem byl v roce 1517 Lev X. Záměrem papeže Lva X. bylo znovu zbudovat Baziliku svatého Petra a plány na tuto baziliku byly velmi ambiciózní. Ve skutečnosti papež Julius II., který si objednal přestavbu svatého Petra (papež před papežem Lvem X.), se vyslovil, že si přeje vytvořit nejfamóznější kostel v celém křesťanstvu a tak se i stalo. Samotná Bazilika svatého Petra byla nesmírně důležité pro úřad papeže. Podle tradice je svatý Petr pohřben v kryptě této baziliky. Svatý Petr byl pověřen sám Kristem k tomu, aby vedl církev, a tak je svatý Petr považován za prvního papeže. Každý následující papež přebírá práci svatého Petra od samotného Krista. A právě pověření k tomuto úkolu ztělesňuje tato budova. Stavba baziliky byla opravdu drahá a bylo otázkou, odkud se získají finance. Existoval zde běžný způsob, jak peníze získat, a to bylo prostřednictvím prodeje odpustků. Odpustek byl obyčejný papír, který umožnil, aby se člověk dostal do nebe rychleji. Před tím, než člověk zemřel, se v průběhu svého života zpovídal ze svých hříchů, aby je odčinil, ale tyto hříchy většinou představovaly něco, co si člověk ještě zcela neodčinil, a tak většina lidí nemohla jít rovnou do nebe, ale dostala se na místo, které zde bylo ještě jako předstupeň toho, než se člověk dostane do nebe, na místo zvané očistec Byly to odpustky, které umožnily zkrátit člověku čas v očistci. Bylo to trochu ošidné, protože odpustky byly ve skutečnosti velmi starou tradicí: pokud člověk odváděl dobrou práci, mohl ve skutečnosti získat odpustek, který byl vlastně dokladem o tom, že duše člověka půjde rychleji z očistce do nebe. Dokonce i v některých mimořádných případech umožňovaly zcela obejít očistec a jít přímo do nebe. Problémy začaly ne kvůli samotným odpustkům, ale kvůli jejich prodeji. Stalo se následující. Papež Lev X. poskytoval odpustky svým zástupcům, aby získal peníze na zbudování Baziliky sv. Petra. Ale bylo mylně vykládáno, že si člověk mohl vstup přímo do nebe zaplatit penězi. Mějme na paměti, že peníze byly na stavbu baziliky sv. Petra, a tak člověk konal dobro a podle učení katolické církve je dobrá práce jedním ze způsobů, jak si člověk může pomoci při získání místa v nebi. A dát byť peněžní dar na dobrou křesťanskou práci by samo o sobě mohlo být považováno za svatý čin. Ve skutečnosti to bylo pociťováno jako směna peněz za místo v nebi. Příkladem, který Martina Luthera bil do očí, byl muž jménem Tetzel, který prodával odpustky nedaleko Wittenbergu, kde Luther působil jako profesor teologie. Tetzel řekl: "Dokud mince v truhle zvoní, duše z očistce se honí." Neboli dokud budou peníze, duše bude stoupat do nebe. Znělo to tak jednoduše a Martina Luthera, mnicha a zbožného profesora teologie, opravdu trápil ten špatný způsob, jakým lidé uvažovali: že si koupili tyto odpustky, a proto byly zbaveni svých hříchů. A jako mnicha Luthera tížila hříšnost lidské i jeho vlastní povahy. A tak představa, že člověku stačí zaplatit, chcete-li vymazat tyto hříchy, a rychleji vstoupit do nebe, byla pro něj opravdu nepředstavitelná. Tuto otázku bral velmi vážně a bojoval s ní a pak udělal to, co by každý dobrý doktor teologie udělal. Sepsal několik argumentů. Pověsil je, alespoň jak se traduje, na dveře kostela ve Wittenbergu. Bylo to devadesát pět bodů, devadesát pět argumentů, které se především zabývaly prodejem odpustků. Luther je poslal místnímu arcibiskupovi a začaly kolovat. Byly to počátky protestantské reformace. Pokud se vlastně zamyslíme jen na chvíli nad slovy protestantská reformace, myslím, že je zajímavé všimnout si, že slovo "protestantský" vznikl ze slova "protest" a reformace ze slova "reformovat". Jednalo se vlastně o protest proti církvi a byl to pokus ji reformovat. (hudba)