Giotto, kaple Arena (Scrovegni), Padova, asi 1305 (Část 1. ze 4) Část 1. Hovoří: Dr. Steven Zucker

Nacházíme se v kapli Arena, což je malá soukromá kaple, která byla připojena k paláci. Tento palác vlastnila rodina Scrovegni. Bylo to právě rodina Scrovegni, která pověřila Giotta, aby freskami kapli dekoroval. Kaple se nazývá Arena, protože se nachází vedle starověké římské arény. Když jste uvnitř, jako my teď, je vyšší, než se zdá zvenčí a cítíte se doslova obklíčeni obrazy, v tomto prostoru pokrytým freskami. Mezi nimi se nachází spousta výjevů s příběhy. Tyto příběhy doplňují desky napodobující mramor. Máme pocit, že se díváme na skutečný kámen, ale ve skutečnosti jsou to všechno malby. Když se podíváme na strop, vidíme modrou oblohu posetou hvězdami s obrázky Krista, Marie a dalších svatých. Fresky v kapli jsou uspořádány podle přísného řádu. Tři vodorovné pásy začínají nahoře a postupují směrem dolů. Tento systém mi připomíná spirálu, která vypráví příběh. Ten začíná Kristovými prarodiči, pokračuje narozením Marie, její svatbou. To nás uvádí do druhého pásu příběhů, kde je popsán život Krista. Spodní řada je věnována poslední etapě Kristova života, jeho smrti a událostem těsně po ní. Všechno tohle bylo vytvořeno díky, paradoxně, zločinu lichvářství, které měl na svědomí Enrico Scrovegni. Jeho palác byl vedle paláce vlastníka této půdy, navštěvoval ho a znal se s Giottem (kterého později najmul). Jeho otec byl lichvář, samotný Enrico také... To znamená, že půjčoval peníze, podobně, jako když si dnes půjčíte z banky vy, nebo platíte kreditní kartou a musíte platit poplatky. Být bankéřem ve velmi katolickém období znamenalo vydělávat hodně peněz a věřilo se, že skončíte v pekle. Dokonce i Dante, skvělý středověký básník, zmiňuje Scrovegniho otce ve svém nejznámějším díle Božská komedie ve spojitosti s nejhoršími představami pekelnými. Enrico se tedy velmi bál, a proto pro katolické věřící udělal dobrou věc: nechal postavit tuto kapli. Byl to jeho způsob kompenzace za lichvářství a věřil, že to pomůže jeho duši dostat se do nebe. Zde v kapli vidíme samotného Enrica na zdi nad vchodem, kam Giotto namaloval Poslední soud. Vidíme Enrica, jak klečí a podává kapli Panně Marii. Vlastně ji podává třem Mariím, Panna Marie je uprostřed. Všimněme si, že Enrico vsadil svoji postavu na stranu nebe. V Posledním soudu vidíme Krista nahoře, po jeho levici je vyobrazeno peklo, požehnaná nebeská část, kde najdeme i Enrica, je po jeho pravici. Pro úplnost kruhu se musíme podívat na vrchol oblouku protější stěny. Je zde Bůh, který k sobě volá Gabriela a říká mu, aby našel Pannu Marii a oznámil jí, že porodí Krista. Zajímavé je, že když Giotto maloval Boha, vložil do zdi deskovou malbu. Není to tedy freska. Další zajímavostí je, že pro malbu vybral způsob, který je více tradiční a méně pozemský, než styl, který vidíme na freskách. Vraťme se zpět ke zvěstování a této stěně. Vidíme, že se o této události malíř zmiňuje i v dalších částech. Giotto vytvořil architektonické místo pro anděla a Marii. Toto nejsou deskové malby se zlatým pozadím, které by vyjadřovaly božský prostor, ale anděl a Marie byli zasazeni do pozemského světa. Dalším nádherným příkladem architektury a pocitu prostorovosti, dokonce ještě před tím, než byla osvojena lineární perspektiva, jsou dvě prázdné místnosti zachycené ve dvou spodních částech pod Zvěstováním. Ze stropu visí olejové lampy a pocit prostoru je opravdu úžasný, také díky světlu a stínu. Tyto malby dosahují naturalismu a odráží Giottův zájem o svět, přítomnost a fyzický prostor. (hudba)