Bellini & Titian, Sešlost bohů, 1514 a 1529 Giovanni Bellini a Titian, olejomalba (Národní umělecká galerie) Mluví: Dr. Beth Harris, Dr. Steven Zucker

(hraje hudba) Jsme v Národní galerii ve Washingtonu D.C. a díváme se na skvělou olejomalbu Sešlost bohů. Ve skutečnosti se se spojili tři malíři. Hlavními umělci jsou Giovanni Bellini a jeho student Tizian, který byl jedním z velikánů renesance. Dokončil krajinu poté, co Bellini zemřel. Dossi nakreslil kousek krajiny, ale myslím, že ji pak Tizian přemaloval. Správně. Obraz byl namalován pro vévodu z Ferrary Alfonse l d'Este, takže byl objednán nejvyššími benátskými vrstvami. Ale nejednalo se o veřejnou objednávku, obraz byl určen pro jeho pracovnu, byla tedy dovolena určitá míra subjektivity, jde o jakousi hravou sexualitu. Jde o Bacchanal, sešlost bohů. Jedí, pijí, laškují a oddávají se v krajině různým druhům potěšení. Všechny postavy je možné poznat. Bohové, nymfy... Satyrové... Bacchus je malé dítě nalevo, nalévající víno." A velká postava napravo je Mercury. Pokud se podíváte blíže, je tu mnoho epizod. Barevnost je svým jasem velmi benátská. Ano, připomíná drahokamy. To je výsledek privilegované pozice mezi Itálií s florentskou tradicí na jedné straně a severem. A samozřejmě se jedná o olejomalbu, protože jinak by nemohly být barvy tak syté. Kdyby se jednalo o temperu nebo fresku. Postavy působí jako součást krajiny. Nejsou oddělené od krajiny, ale zakotvené. Vytvářejí podél pláně jakýsi blok. Vypadá to velmi klasicistně. Jako klasicistní sousoší. Ale jedná se o neuvěřitelně komplexní kompozici s nějakými osmnácti postavami. Každá zaujímá jinou pozici, jsou vzájemně propojené, není na této kompozici nic strnulého. Podle mě to patří do vrcholné renesance, kde mají postavy určitou plynulost. Znázorňují lidi s jejich vlastní motivací. Líbí se mi, že dopadající sluneční světlo vypadá jako součást krajiny, kterou nakreslil Bellini, Svislé stromy a prostupující žluté, oranžové a modré sluneční paprsky. Světlo a všechny ostatní věci, které shledáváme velmi benátskými. Je to velmi ambiciózní obraz. Vypráví příběhy. Neomrzí vás se na něj dívat. A představte si vévodu v jeho pracovně, sledujícího tyto olympské bohy, jak si užívají potěšení pozemského života. Je to jakési ospravedlní potěšení, které si dopřává on sám. (hraje hudba)