Dürer, autoportrét, 1498 Albrecht Dürer, olej na plátně, 52 x 41 cm (Museo del Prado, Madrid)Přednášející: Dr. Beth Harris a Dr. Steven Zucker

[hudba] Nacházíme se v muzeu Prado v Madridu, a díváme se na autoportrét Albrechta Dürera z roku 1498, kde zobrazil sám sebe, podle mě, téměř jako frajírka. Toto namaloval když mu bylo 26 let, jak říká nápis pod oknem. Můžete vidět, že byl pyšný na svůj vzhled pyšný na své oblečení, a hlavně pyšný na to, jak uměl malovat. Je to zajímavé, protože zde vytváří sám sebe. Zobrazuje se zde však nejen co se týká podoby, společenské třídy o kterou usiluje, neznázorňuje jen svou vlastní krásu, výběr kostýmu, ale prezentuje se také jako malíř. Jako umělec, jako někdo, kdo je mimořádně talentovaný. A přesto zároveň popírá právě tuto schopnost tím, že podává sám sebe ne v obleku malíře, řemeslníka, ale má na sobě skutečně neuvěřitelně drahé rukavice z kozí kůže a nenachází se v prostředí dílny, ale vypadá jako šlechtic. Tedy, mám na mysli, že je důležité si uvědomit, že když malíř maluje autoportrét, pravděpodobně se přitom dívá do zrcadla a má barvu, má v rukou štětce, je ve svém ateliéru a maluje. Je to tedy vědomé rozhodnutí tyto věci odstranit a ukázat se v jiném světle. Jeho ruce jsou tedy úplně vymyšlené. V některých ohledech je tímto pro mě stále ještě velmi připoutaný ke své identitě umělce. Myslím, že nezobrazuje jen sebe, ale zobrazuje své schopnosti ve smyslu určité ukázky své práce. Uplatňuje právo umění jako něčeho, co je duchovní. Rozumím, to je základní rys obrazu, je to tak? Ten dojem, že malba je vlastně, jak jste řekla, intelektuální aktivita, ne pouze práce řemeslníka, truhláře. Přesně tak, ale je to naopak něco, co se odehrává v mysli umělce, a je tedy hodné jiného druhu a stupně uznání. Myslím, že o tomto obraze to opravdu platí. [hudba]