Campin, Mérodský oltář, 1425-28 Robert Campin, tempera and olej na panelu, (Metropolitní muzeum umění) Hovoří: Dr. Beth Harrisová, Dr. Steven Zucker

(hudba) Pojďme se podívat na mistrovský Mérodský oltář od Roberta Campina. Nachází se v muzeu Cloisters v New Yorku. Nevíme ale jistě, zda se jedná o Campinovo dílo. Sice si to myslíme, ale za jeho jménem je vždycky otazník. Když si historici umění nejsou jisti, tak si jméno prostě vymyslí. S jistotou víme, že se jedná o toho samého umělce, kterému říkáme Mistr z Flémalle. Je to triptych, tři panely, vlevo dárci, uprostřed zvěstování, vpravo Josef. Je to typické dílo ze severní Itálie. Oltář je celkem malý. Má být přenosný. Je malý, protože byl určen pro soukromé účely. Je tedy opakem veřejného umění, na které jsme z Itálie zvyklí. Ano, jsme zvyklí na obrovské oltáře. Značí to změnu v tom, že umění kupuje spíše zámožná vyšší vrstva obyvatel, která si může dovolit kupovat umění pro své vlastní domácí oltáře. To se právě nádherně odráží v nečekaném autorově rozhodnutí umístit zvěstování doprostřed, tehdy moderního interiéru. V takovém domě byste oltář pravděpodobně našli. Je to něco jako zasadit zvěstování do Brooklynu. Mohla by si číst něco na svém ipadu. To ano nebo něco hledá na wikipedii. (smích) Možná. Anebo sedí u notebooku. Takhle zvláštní to muselo přijít lidem v 15. století. Tak moc to bylo umístěné mimo svou dobu. A to na ně právě udělalo dojem. Ty postavy jim najednou byly bližší a mohli si lépe představit, lépe se vžít do toho, jak asi Marii muselo být, když jí anděl onu zprávu zvěstoval. Šlo o to zažít si ty pocity, což byl v 15. století důležitý způsob spojení s Bohem. Zajímavé je, že zmiňujete pocity, protože další důležité prvky jsou v malbě severní Itálie hodně rozdílné. Myslím, že zde jsou krásně provedeny, materiálu se věnuje velká pozornost. Celkově hmotě, materialismu. Vše je hodně konkrétní. Měděný svícen nebo dřevěný stůl, a to jak byly vyrobeny, řezby, rytiny, trámoví. Nebo Josefův ponk s detailní dřevěnou strukturou. A všechno to nářadí. To je opravdu nádherné. Vždycky jsem si myslel, že jeden z důvodů, proč Campin věnoval těmto věcem tolik pozornosti, byl ten, že sám byl řemeslník. I on by něco takového vyrobil, a proto je Josef... Asi si připravil dřevo, barvy, štětce a vše ostatní. To je právě ta záliba v materiální kultuře. Všechny ty věci jsou ale zároveň symboly. Všechny. Ano. Je tam vlastně ohromné množství symbolů. Ani je všechny nedokážeme vyjmenovat. Ano, ale je tam pár detailů, které bychom zmínit měli. Mně se líbí ten malinkatý obrázek Krista na zlatých paprscích. Nebo kříž, co má na zádech a co směřuje k Marii. Přímo do jejího lůna. Pak je tam ta úžasná záře, u obrysu Mariina kolena. Ano ano. Všimněte si, jak nádherně je vyvedeno světlo a stín. Je to trochu zvláštní, jak je umělec technicky zdatný co se týče struktury a formy. Je to také díky olejovým barvám. Proto je výsledek tak jasný. Proto se na odrazných plochách jako je měděný svícen nebo měděný hrnec v pozadí nebo porcelán, porcelánová váza, nebo ta těžká vlněná látka, asi část Mariiných šatů, odráží světlo. Zároveň tam ale jsou určité stavební nejasnosti. V Itálii v té době působil Brunelleschi, začíná se prosazovat lineární perspektiva. ano Ta podlaha Masaccio by si radši uřezal ruce než by něco takového namaloval. (smích) Neměl by ze sebe vůbec radost. To je pravda. Měl by pocit, že udělal chybu. To určitě ano, podívejte se na desku stolu a na to, jak není v jednotě s podlahou, ta je příliš strmá, objevuje se zde příliš mnoho rozdílných perspektiv. Místnost je také vzadu užší než vepředu, vypadá to, jakoby se podlaha zdvihala, díváme se na desku stolu a zároveň vidíme věci z boku. Ten prostor je celý špatně a postavy jsou v porovnání s pokojem moc velké. Místnost je plná věcí, nedá se v ní chodit. Není to reálný prostor. Ale je skvělý tím, co nám sděluje. Mně se nejvíc líbí ty nejvzdálenější pohledy. Když se podíváte na panel s dárci úplně vlevo a podíváte se skrz otevřené dveře, uvidíte ulici. Vidíte koně a dokonce nějaký obchod. a lidi v okně. Je to tak, lidi v okně. A na druhé straně, za Josefem a za celé vlámské město. Neuvěřitelné. Jo. A tak to je, tento důležitý náboženský symbolismus umístěný do moderního obchodního prosředí. Všechny ty každodenní věci. Moc se mi líbí ty okenice nad Josefovou hlavou, háčky, kterými se přidrží nahoře. Dovedete si představit, jak se pak zase spustí, vidíte i šrouby ve dřevě, jak se loupe rez, všechnu tu pozornost k věcem, co jsou zdánlivě všední a nedůležité ve srovnání s touto velmi, velmi, svatou chvílí. Co to tam vlastně Josef vyrábí? Pastičku na myši? Jakožto past na ďábla. Jsou tam i jiné symboly, ale je jich příliš mnoho. (hudba)