Donatello, Svatý Marek, 1411-13 mramor, 236 cm, kostel Orsanmichele, Florencie Hovoří: Dr. Steven Zucker a Dr. Beth Harris

Nacházíme se ve druhém patře kostela Orsanmichele, kde se nacházejí monumentální sochy, které dříve zdobily výklenky vnější zdi. Pamatujme, že Orsanmichele je vlastně kolébkou renesance zde ve Florencii. Renesance se zrodila na tomto místě, které sloužilo jako trh s obilím, ale zároveň mělo i spirituální funkci. Je to také kostel. A tyto sochy byly vytvořené na objednávku cechů, takže je logické, že si první renesanční sochy objednala světská organizace, ne církev. Podívejme se na příklad. Jedním z důležitých cechů byli pláteníci. A my právě stojíme před svatým Markem, což je socha, kterou vytvořil Donatello. Svatý Marek je pláteník, protože vidíme, že stojí na složeném štůčku plátna. Správně. Představte si, že kolem něj procházíte venku. Upoutá vás, pocítíte k němu určitý vztah, přímo tam na florentské ulici. Je zde pocit občanské hrdosti za to, že do města přináší krásu. Opravdu to působí velmi bezprostředně. V tom je Donatellova jedinečnost. Tato socha oživuje klasický styl. Postava je ztvárněna v dokonalém postoji "contrapposto" naposledy viděným v antice. Když se podíváte na ostatní sochy vytvořené pro Orsanmichele, mají goticky prohnutou postavu, zatímco Donatellova socha daleko více připomíná sochařství antického Říma. Všimněte si např. boků směřujících doprava a šatů splývajících přes nohu nesoucí váhu těla. Látka splývá v pravidelné a stálé linii a připomíná žlábkování antického sloupu. Na opačné straně se skrz oděv rýsuje koleno. I pod oděvem tak zachytíte pohyb postavy, natočení páteře a boků, osu kolen. Ano, Donatello si tuto techniku vypůjčil od antických sochařů. Není možné, že by tato inspirace byla z jiného zdroje. Díky technice contrapposto postava vypadá živě. Jako by skutečně mohla chodit. Chodidla jsou pevně na zemi. Zdání, že přenáší váhu z jedné nohy na druhou, budí dojem chůze. V této době se sochařství začalo oddělovat od architektury. Přestože byla socha vytvořena pro výklenek kostela, využití této techniky a zdání pohybu naznačuje autonomii vůči architektuře. Jde ale také o autenticitu jeho zkušenosti, takže oživení antiky nespočívá jen v postoji sochy, ale také právě v zážitku jednotlivce. Před chvíli jste říkala, že kdybychom šli na ulici a sledovali sochu ve výklenku, měli bychom pocit nějakého vzájemného vztahu. To je pravda, ale zároveň se svatý Marek dívá někam dál, přes nás. Ano, to je právě spojení spirituálního a světského. Jako bychom byli ve Florencii počátkem 15. stol. Všimněte si obličeje, zračí se v něm inteligence, soustředění a pronikavé vědomí, Marek přemýšlí o evangeliích, která volně drží v ruce. Možná se chystá nám z nich kázat. Naše oči přitahuje hladké opracování oděvu a propracovanost kamene u vousů, kolem očí - podívejte na ty vrásky, takže ho můžeme vnímat reálným pohledem. Některé sochy, jako ty od Ghibertiho, jsou ve stylu vrcholné gotiky, tvář často není tak propracovaná, že? -Ano. Nemá tak charakteristické rysy. Upoutá nás oděv. Má jakoby duchem nepřítomný výraz. Takže tu nefunguje to spojení člověka s člověkem, které cítíme u Donatella. Místo oděvu, přestože je nádherný, se soustředíme na obličej, vidíme vrásčité čelo, vnímáme pohled očí, vousy, které mu dodávají přemýšlivý výraz, ustupující vlasy. Pak se podíváme na ruce. Je vidět, že Donatello přemýšlel o lidské anatomii. Ruce nejsou jen obecně ztvárněné, ale mají propracované kosti, svaly a cévy. A pak nohy, stojící pevně na zemi. Když Florenťané vzhlédli a podívali se na svatého Marka, viděli postavu, která... Která je povznášela! ...ano, povznášela. Při pohledu na svatého Marka mohli pocítit vlastní důstojnost lidské bytosti, jako Florenťané 15. století. Svatý Marek je vlastně takovým zrcadlem. Není to přesně ta občanská hrdost, která byla spjatá s Florencií 15. století? Ta představa, že můžeme vystoupat ke svým ideálům? Můžeme být jako antičtí Římané, ctnostní a... Setřást zkaženost středověku, a v jistém smyslu navrátit velikost, která lidstvu kdysi nebyla cizí.