1300-1600 Renesance
Přihlásit se
1300-1600 Renesance (8/78) · 10:18

Lorenzetti, Alegorie spravedlivé vlády a Důsledky dobré a špatné vlády, 1337-40 Ambrogio Lorenzetti, Alegoriedobré vlády, Důsledky dobré vlády ve městě a na venkově, a Alegorie a důsledky dobré vlády ve městě a na venkově. Siena 1337-40, freska, Sala della Pace (Síň míru), také známá jako Sala Dei Nove (Síň Devíti), 7.7 x 14.4 metrů (místnost), Palazzo Pubblico, Siena

Navazuje na Středověk.
(hudba) Steven: Jsme v Palazzo Pubblico, česky v "radnici", v Sieně. Beth: Nezapomínejme, že Siena byla městským státem. Byla to samostatná země. Měla svou vlastní vládu. Dnes o Itálii přemýšlíme jako o sjednocené zemi, ale dříve, ve 14. století, byla Itálie rozdělená do městských států a Siena byla jedním z nich, byla nesmírně hrdou republikou. Steven: Díky manufakturám a bankám byla také nesmírně bohatá. Tak bohatá, že se městu v průběhu 14. století začalo přezdívat "papežská záložna" Siena navíc získala nesmírné bohatství díky své poloze na trase z Francie do Říma. Každý, kdo se vydal na pouť, se proto v Sieně zastavil a město se přirozeně těšilo z výhod tohoto turismu. V Sieně se vytvořila dvě významná centra politické a ekonomické moci. Prvním byla církev, zastoupena katedrálou na vrcholku kopce, zatímco druhé bylo tady dole, na úpatí pole, italsky "campo", v podobě Palazza Pubblica. A v jednom z hlavních zasedacích sálů, kde se scházela městská rada, tzv. Rada devíti, nalezneme neobyčejnou sérii fresek Ambrogia Lorenzettiho. Beth: A ty mají vládcům města připomínat jejich závazek být čestnými a spravedlivými vladaři. Stephen: Stejně jako nebezpečenství porušení podobného závazku. Věnujme okamžik popisu místnosti samotné. V jedné ze stěn je zapuštěna řada oken, ale zbylé tři zdobí Lorenzettiho velkolepé fresky. Naproti oknům je Alegorie dobré vlády. Po její levici jsou Následky dobré vlády ve městě i na venkově, a naproti nim vidíme, co se stane, když se moci chopí tyranie. Beth: A není to pěkný pohled. Steven: To tedy ne. Beth: (smích) Steven: Začněme tedy Alegorií dobré vlády. Beth: A alegorií máme na mysli "výjev, který zastupuje myšlenku." Nejdříve bychom mohli zmínit, že dveře, kterými vstupovala Rada devíti, jsou přímo pod personifikací Spravedlnosti, která vhlíží k další postavě, postavě, která zosobňuje Moudrost. A spravedlnost dělá pouze toto: rozdává spravedlnost. V rukou drží misky vah s anděly, jedním na každé misce. Po své pravici rozdává spravedlnost formou odměny, a po své pravici formou trestu. Stephen: A jakého trestu. Anděl na pravé straně vah právě usekává hlavu nebožákovi, který se zjevně čímsi provinil. Beth: Důležité ale je, že vzhlíží k moudrosti. Steven: Všimni si, že od každé z vah se táhne tenké lanko k postavě sedící dole, k postavě s hoblíkem na klíně... Stejný nástroj, který používali tesaři k opracování nerovných ploch. Nebo v tomto případě: k nastolení určité rovnosti mezi různými vrstvami společnosti. Na tomto hoblíku je napsáno "Concordia" a zhruba v tomto místě se obě lanka andělských vah spojují v sevření postavy oděné do modré róby. Výsledné lanko se poté proplétá zástupem postav na spodním okraji fresky, zástupem, který má symbolizovat obyvatele Sieny. Všechny tyto postavy jsou poslušně drženy v řadě lanky, které se táhnou od Spravedlnosti samotné. Pokud se přesuneme k počátku tohoto zástupu, můžeme spatřit, jak se lanko zvedá a vklouzává do sevření největší postavy. To je personifikace dobré komuny. Beth: Tato postava je obklopena různými ctnostmi. Steven: Nalevo můžeme vidět Mír. Ve skutečnosti je celá síň, v níž se právě nacházíme, pojmenována právě po ní: "Síň míru". Beth: Polehává. Jen tak odpočívá. Skoro jako by za ni pracovali postavy okolo. Když všechny ostatní postavy: Spravedlnost, Svornost, Statečnost, Prozíravost, když všechny pracují ve shodě, pak je Mír. A pak nezbývá mnoho, co by musela dělat. Steven: Mimochodem, odpočívá sice na polštáři, ale pokud se podíváš pod polštář, zahlédneš tmavý předmět. To má být brnění. Původně snad bylo stříbrné, ale časem zoxidovalo. Mír si tedy svlékla brnění a nyní může v poklidu odpočívat. Jak jsi řekla, pokud všechny tyto alegorické postavy dělají svou práci, pak ve městě nastane mír. Vládnou může prosperita a právě to je velmi zřetelně zachyceno na této fresce napravo. Ta zachycuje důsledky dobré vlády ve městě a na venkově. Beth: A vidět můžeme také městské hradby Sieny. Steven: Měli bychom diváky upozornit, že prvních pár stop nalevo je pouhou rekonstrukcí a ne původním dílem Ambrogia. Tohle je jedna z nejambicioznějších fresek, snad největší krajina a rozhodně největší pohled na město, který byl během středověku namalován. Ani z období renesance se mi nevybavuje ambicióznější malba. Beth: A její téma je světské, nikoliv biblické. To je v období, kdy byla naprostá většina uměleckých děl tématem biblická, také významné. Steven: Podívejme se tedy na tento pohled na město. Co vidíme je místo, kde obchod může vzkvétat, kde převládá dostatek, kde není žádná nouze, kde vládne spravedlnost, umění a kultura. Vidíme utopii a to je pozoruhodné, protože když se zamyslíme nad historií Ráje a nad tím, jak je zobrazován, Ráj bývá vždy zachycován v přírodě. A zde přesto vidíme nejranější příklad, jaký si jen dokážu vybavit, který Ráj vsazuje do městského kontextu. Do kontextu, v němž má člověk plnou vládu nad lidskou společností, a v němž může prostřednictvím pečlivé vlády vytvářet prostředí, které by lidstvu umožnilo vzkvétat. Já miluji architekturu a je nadmíru jasné, že Ambrogio ji miloval také. Beth: To miloval. Scéna je skutečně zaplněna lidmi a ruchem, jako město, jehož obyvatelé žijí obchodem a netrpí žádným nedostatkem. Vidíme něco na způsob obchůdku, kde lidé prodávají boty a ponožky. Steven: A v popředí, snad nejpočetnější skupinka postav, je hlouček žen tančících v nádherně propracovaných šatech. Což je zcela zjevně symbolické. Beth: Pravděpodobně to bude alegorie míru a prosperity, které s sebou přináší moudrá vláda. Steven: Líbí se mi, že je město otevřeno našemu pohledu. Můžeme nahlédnout do okének obchodů, do výuky v jakési škole, s mužem za řečnickým půltíkem a jeho naslouchajícími žáky. Beth: Nebo do stánku s masem a šunkou opodál. Steven: Lidé se věnují svým každodenním povinnostem a pokud zrak zvedneme výše, můžeme spatřit i tváře postav v některých oknech. Mým nejoblíbenějším zákoutím jsou dělníci, kteří právě pracují na stavbě města samotného. Beth: Líbí se mi myšlenka, že vládci Sieny mohli vzhlédnout k této fresce a pomyslet si: "Pokud svou práci odvedu dobře, mé město bude takto vzkvétat." Steven: Na to byl kladen mimořádný důraz. Členům Rady devíti bylo umožněno vládnout na pouhé dva měsíce, a to kvůli nesmírným obavám z korupce. Proto byl každé dva měsíce jeden z radních vystřídán novým zástupcem z řad aristokracie. Beth: Teď se ale podívejme na Následky dobré vlády na venkově. Tohle je zjevně krajina za zdmi Sieny. V malbě je patrný opravdový cit pro detail, který je v tomto období skutečně neobvyklý a svěží. Steven: A pokud se podíváš pozorně, všimneš si několika jezdců na koních, kteří právě opouštějí město. Ti zjevně patří k bohaté aristokracii. Jeden z nich dokonce nese sokola. Vyráží na lov. O kousek dál zase vidíme rolníka, který si vykračuje k městu s prasetem, zjevně s úmyslem prodat ho na trhu. Vidíme osly, kteří z pole přivážejí obilí, v dálce vidíme jakousi směsici jara a léta. Rolníci začínají osévat pole, ale zároveň je také sklízejí. Když se tedy podíváme na celou Alegorii dobré vlády, po naší pravici vidíme Následky dobré vlády ve městě a na venkově. A naproti této fresce vidíme Alegorii špatné vlády. A ta je naopak na levé stěně, takže vidíme nejen výjev spravedlnosti a dobra napravo, ale zároveň také zpodobnění korupce, prospěchářstí a zla nalevo. Ta zlověstná postava stojící naproti Spravedlnosti sice rohy a tesáky přípomíná ďábla, ale za jejími zády si můžeme přečíst její skutečné jméno: Tyranie. Vidíme tedy Spravedlnost a Tyranii, které stojí ve proti sobě. Tyranie už není obklopena ctnostmi, ale naopak různými neřestmi. Vidíme Chamtivost, Pýchu... Dole pod nimi leží svázaná postava: sklíčená Spravedlnost, která již městu nevládne. Tato část fresky je ve velice špatném stavu, ale i přesto můžeme rozeznat vlnu probíhajícího bezpráví. To vše je obklopeno architekturou, která je architekturou války. Vidíme hradby se střílnami, které naznačují obranu nebo útok. V pozadí alegorických postav vidíme město, ale tohle už není město, které by se rozrůstalo. Tohle je město, které upadá v trosky. Ve stěnách jsou vidět díry, okna byla vymlácena a mezi obyvateli města panuje zřetelný strach. Beth: Dole dokonce vidím nějakou ženu odváděnou dvěma muži, v nesmírně zneklidňujícím výjevu. A pod jejich nohama leží další, raněná postava. Steven: Nalevo od města můžeme vidět pole, ale tato pole byla vypálena. Můžeme sledovat hořící domy, tohle je město plné hamižnosti, lhostejnosti a strachu. Slovo "teror" se dokonce vznáší nad krajinou. Tato místnost tedy představuje velmi jasné poselství, příslib a zároveň i varování vládcům Sieny. Jde o pozoruhodný příklad zachycení morálky tím nejpřímějším způsobem, v místě, kde je podobný výjev zapotřebí nejvíce. Beth: Co se mi zdá neméně zajímavé je, že ze středu místnosti je při pohledu dveřmi vidět Mariniho Maestu Panny Marie, dílo inspirované Ducciovou Maestou, která zdobí katedrálu na kopci. Steven: Tedy Panna Marie, vládnoucí královna Sieny, usedá na své právoplatné místo po boku alegorie Spravedlnosti. Obě sedící na svých trůnech. Beth: Naplňující víru, že Panna Marie bdí na Sienou a že jí ve své přízni darovala republiku, kterou nyní vláda Sieny musí opatrovat a chránit. (hudba)
video