Michelangelo, David, 1501-04, mramor Galleria dell'Accademia, Florence. Hovoří: Dr. Steven Zucker a Dr. Beth Harris

(hudba) Vstoupili jsme do akademie ve Florencii, což je stará umělecká škola a myslím, že dnes je nejvyhledávanější turistickou atrakcí ve Florencii. Je zde spousta lidí. A dlouhá řada lidí čeká venku, aby se dostali dovnitř a je těžké mít jim to za zlé, protože uvnitř je Michelangelův David a je nevýslovně krásný. Tato socha je pokládána za perfektní příklad vrcholné renesance. Domnívám se, že je důležité nejprve se seznámit s příběhem Davida. Je to příběh ze Starého zákona a hovoří o mládenci, který se jmenuje David. Má dostatek odvahy, aby zaútočil na hrozného obra, hrozivého nepřítele Goliáše, se kterým se všichni obávají střetnout. On se mu postaví beze zbraně. Jde do bitvy proti Goliášovi jménem Izraelitů a porazí ho s pomocí Boží, prakem a jedním kamenem, ale zcela jasně s pomocí Boží. V jeho levé ruce vidíte prak a v pravé ruce kámen a ačkoliv Bible říká, že David bojoval s Goliášem bez brnění, neříká, že byl úplně nahý. Když se podíváte na jeho tělo, stojí v kontrapostu, váha je zřetelně na pravé noze, levá noha je nezatížená, ale je to složitější. Velká část těla je uvolněná. Jeho pravá ruka se právě začíná napínat a vidíte, že jeho oči se stáčejí doleva. Zdá se mi, že se jeho tělo právě chystá otočit a bude následovat pohyb hlavy, takže máte pocit, že David právě spatřil svého nepřítele a jeho tělo se začíná napínat. Připravuje se na střet s Goliášem. Není možné nevšimnout si, jaké pozoruhodné poznání přináší Michelangelo o lidském těle, o tom, jak pracuje, o svalech a stavbě kostry a vytvořil tuto dokonale krásnou postavu. Michelangelo pitval lidské tělo, chápal jeho vnitřní stavbu. Toto je fascinující myšlenka. Nedlouho předtím jsme my na západě neměli ponětí o tom, jak lidské tělo funguje. V 21. století bereme jako samozřejmost, že rozumíme mechanismu těla. A tak tato jakási analýza stavby těla je skutečně výjimečné dílo. Tato socha je o lidském potenciálu. Ukazuje idealizované tělo, ale ve smyslu, v jakém můžeme vidět také sami sebe v tomto heroickém postoji. Socha je téměř třikrát větší než člověk. Chápete, proč se Michelangelovi později říkalo Il Divino, "božský". Je důležité si připomenout, že Michelangelo byl v té době poměrně neznámý sochař. Byl opravdu mladý, měl jednu významnou zakázku, Pietu, a pak vystoupí s touto ukázkou vrcholného umění, která mu přinese obrovskou pozornost. Zakázku dostal od florentské městské rady v roce 1501. Socha měla být původně umístěna na jedné z tribun vysoko na dómu, což je hlavní katedrála Florencie. Měla být určena k pohledu zespodu a z dálky. Když Michelangelo o tři roky později ukázal svým mecenášům, městské vládě ve Florencii, co vytvořil, užasli nad tím, jak byla socha neuvěřitelně krásná a řekli si, v žádném případě ji nepostavíme tak vysoko. Postavíme ji na náměstí před Signorii, před vládní budovu Florencie. A to nejen proto, že ta socha byla tak neobyčejně krásná, ale protože příběh o Davidovi se spojoval s historií Florencie. Byl to symbol republiky Florencie v opozici proti tyranii. Byl to velmi zvláštní okamžik v historii Florencie. Medičejští měli tou dobou skutečně velkou moc a rozvrátili republikánské ideály města, takže toto byl krátký okamžik opětného rozkvětu těchto demokratických ideálů. Jistým zpúsobem tento postoj odkazoval na klasické představy o Herkulovi. Herkules byl také dlouholetý symbol Florencie. Tato postava je tedy obklopena řadou symbolů. Michelangelo tím, že vytvořil obrovskou postavu nahého muže, v nadživotní velikosti, přebírá způsob sochařství, kterým tvořili staří Řekové a Římané, a to takovým způsobem, který předčill to, co oni vytvořili, a který ukázal, že Florencie sama předčila staré Řecko a Řím. Víme, že Florencie se viděla jako nové Atény nebo nový Řím. Vskutku, významnou částí mytologie Florencie bylo, že byla založena starými Římany. Byla to neodmyslitelná část jejich identity. Takže to vše dává smysl. Vláda ve Florencii se na tu sochu podívá a dopraví ji na Piazza Vecchia, sídlo vlády. Jako mocný symbol. Na přenesení byl postaven speciální přepravní prostředek. 40 mužů valilo několik dnů sochu z ateliéru na náměstí na 14 kládách potřených mazivem. Nechtěli, aby byla umístěna vysoko v katedrále. Chtěli ji mít blízko. Město si tu sochu zamilovalo a spatřovalo v ní nejmocnější symbol, který si byli schopni představit, jejich obnovené republiky.