Donatello, David, bronz, 40. léta 15. století Donatello, David, bronz, konec 20. let 15. století až 60. léta 15.století, Pravděpodobně 40. léta 15. století (Museo Nazionale del Bargello, Florencie)

[hudba] Nacházíme se v obrovském, klenutém sále muzea Bargello ve Florencii. Původně se jednalo o justiční budovu. Dnes zde sídlí muzeum. Je zde vystaven Donatellův "David", který představuje jednu z nejdůležitějších soch rané Renesance. Tato socha je důležitá proto, že se jednalo o první volně stojící nahou sochu od dob klasické antiky, což byl docela úspěch. Po tisíce let se křesťanstvím ovlivněný západ soustředil především na duši. Na tělo bylo nahlíženo jako na cestu ke zkaženosti. Tudíž nebylo oslavováno. To, co zde tedy vidíme, je návrat k obdivu a úctě k tělu, které jsou zde naprosto evidentní a byly typické pro antické Řecko a Řím. Donatello tvořil Davida podle soch starověkého Řecka a Říma, ze kterých si vzal například typický postoj, který se nazývá "kontrapost", což je uvolněná póza, kdy váha těla spočívá na jedné noze, zatímco druhá noha je ohnutá. Kontrapost vyvolává u figury dojem pohybu. V Renesanci tato socha působila neobyčejně živě, ve srovnání se středověkými sochami. Socha není součástí žádného sousoší ani architektury. Vyvolává tedy opravdu pocit autonomie, jako by socha sama mohla najednou vykročit vpřed. Tato socha poukazuje na svou klasičnost také strukturou materiálu, ze kterého je zhotovena. Jedná se o bronz s převážnou částí mědi, ve které najdeme trochu cínu pro zpevnění materiálu a celá socha je dutá. Vytvořena byla technikou zvanou odlévání metodou ztraceného vosku, kterou již dříve využívali starověcí Římané a Řekové, a která byla užívána také po celé období středověku, ale už ne v tak velkém měřítku. Již v rané Renesanci začínají umělci znovu zkoumat způsob, jak vytvořit bronzové sochy této velikosti. David je velmi mladý, a jen těžko by se dalo nevšimnout smyslnosti, se kterou pokládá ruku na svůj bok a klopí zrak k zemi. Dále pak fakt, že má na sobě pouze boty a klobouk, zatímco zbytek těla je zcela nahý, vyvolává pocit erotičnosti. Plně si to uvědomíte, zjistíte-li fakt, že David stojí na, nyní již uťaté, hlavě Goliášově. V pravé ruce pak David drží Goliášův meč, jímž hlavu uťal, a právě hlava pod jeho nohou způsobuje, že má tuto nohu ohnutou. Jedno z křídel na Goliášově přílbě si razí cestu vzhůru po vnitřním stehně Davida, což je možná až příliš vysoko. Můžeme tedy pozorovat zjevný znak sexuality. Je to velmi zajímavé, neboť je toto v rozporu s občanským symbolismem této sochy. Jednalo se o sochu, která byla pro Florencii opravdu významná a nyní byla "poskvrněna" touto zjevnou intimitou. Socha byla spatřena v zahradě Mediceů v 60. letech 15.století. Ačkoli není úplné jasné, kdo se sochy zmocnil, je pravděpodobné, že to byli právě Mediceové. Medicejský palác měl širokou vstupní halu, která byla vystavěna tak, aby z ní bylo vidět přímo do zahrady, v jejímž centru by byla socha viditelná. A to je pravda. Pamatujme však na to, že pro Florenťany nepředstavovala tato socha pouze biblického krále Davida. Existovala celá řada dalších asociací. Zaprvé. V příběhu z Bible porazí David svého nepřítele i když se zdá, že nemá šanci na vítězství. Svého protivníka porazí s pomocí Boha. Florenťané se určitým způsobem s Davidem ztotožňovali, neboť stejně jako on, porazili své nepřátele. Konkrétně porazili vévodu milánského, a to na počátku 15. století. Podle nich s pomocí boží. Cítili se dokonce Bohem požehnáni a vyvoleni a považovali se za následovníky antické Římské republiky. A tak se námět Davida zpodobňoval Florencii samotnou, Florentskou republiku. Goliáš tedy v určitém smyslu představuje vévodu milánského. Miláno bylo značně silnější než Florencie, která byla na rozdíl od vojenského Milána, pouze obchodím centrem. A zatímco Florencie byla republikou, v Miláně vládla samovláda. Což znamená, že měla jediného vládce. Tak se stal David symbolem Florencie. Každý, kdo by se zadíval na tuto sochu v zahradě Mediceů v 15. století, by pochopil souvislost mezi Davidem a svobodou, která byla tak uctívána Florenťany a ohrožována vévodou milánským. Na druhou stranu by se dalo říci, že v jistém smyslu si Mediceové utrhli tento symbol pro sebe. Když pak byli Mediceové vyhnáni z města, socha byla umístěna na radnici, čímž se z ní stala socha veřejná. Je zřejmý opravdový vklad společnosti do tohoto příběhu. Tím, že si Mediceové umístili tento městský symbol, a zároveň to nejcennější, co město mělo, v zahradě, přisvojili si jej vlastně bez svolení a měli jej tak pouze pro sebe. V soše Davida pak vidíme ztělesnění příslibu jeho dlouhé vlády. David vyroste v krále, který bude neskutečně moudrý, což se hodilo právě Mediceům, kteří tento příběh předávali dál jako znázornění, ani ne tak města samotného, jako jejich vlastní moci nad tímto městem. Ztotožňují se tedy s městem Florencií, mladistvostí, králem David a se vším velkým týkající se Florentské republiky. A ačkoli je tato socha určitým zpodobněním války, symboly jsou jasně o Davidovi a míru a Mediceích a míru. David má na hlavě lehký klobouk v kontrastu s přílbou, znakem války, kterou nosí Goliáš. David uťal Goliášovi hlavu jeho vlastním, bitvami zoceleným mečem. Pokud se na meč podíváte zblízka, uvidíte na něm zářezy. Značí mnoho, mnoho bitev. David jej potřeboval získat, aby mohl utít Goliášovi hlavu. V levé ruce, však drží kámen, pravděpodobně kámen, kterým chtěl původně skolit Goliáše. Myslím však, že je zajímavé, jak Donatello, tvůrce Davida, vyobrazuje tento kámen jako protiklad k meči. Jde totiž o materiál, se kterým Donatello jako sochař často pracoval Pracoval s mramorem tak často, jako s bronzem a možná dokonce i častěji. Jsou tedy tyto zbraně znázorněním dvou proti sobě stojících měst? Jinými slovy, znázornění násilí Milána proti kultuře Florencie? Ikonografie Davida, v nejrůznějších významech a jeho význam pro Florencii, erotičnost, dokonce snad homo erotika. Umělečtí historikové si stále nejsou úplně jisti, jak tyto znaky a významy vnímali Florenťané v 15. století. Někteří umělečtí historikové dokonce prohlásili, že tato socha ani nemusí být David, ale mohlo by jít o sochu Merkura. Způsob výkladu tohoto díla je tedy velmi komplikovaný a stejně tak komplikovaně jej mohli vidět Florenťané 15. století a stejně tak mohli mít pro tuto sochu vícero vysvětlení. Jde o důležitou připomínku toho, že dějiny umění jsou procesem, který se snaží obnovit a pochopit význam děl skrze oko času. Nyní už je to zhruba 600 let. To je pravda. Nicméně, stojíme před jednou z úžasných soch, které ztělesňují mnoho a mnoho myšlenek a zájmů 15.století.