Velázquez, Las Meninas, c. 1656 Diego Rodríguez de Silva y Velázquez, Las Meninas, c. 1656, olejomalba, 125 1/4 x 108 5/8 in. (318 x 276 cm), (Museo Nacional del Prado, Madrid)

(klavírní hudba) Jsme v madridském muzeu del Prado a díváme se na velké Velázquezovo plátno s názvem Dvorní dámy. Myslíte velký svými rozměry? Je to skutečně veliká malba. Vlastně je to obraz obsahující veliký obraz uvnitř... Který je tak velký jako plátno samotné. Někteří historikové umění, se domnívají, že obraz Velázqueze - a všimněte si jeho autoportrétu zachycujícího autora při práci - je ve skutečnost obraz v obrazu, na který se díváme. Všimla jste si toho? Ano, je to velmi komplikované. Tedy to, co vidíme tady, ve středu obrazu, je princezna obklopena svými dvorními dámami, trpaslík, její vychovatelka a další služebnictvo. A vzadu na zdi je zrcadlo, které tvoří druh hádanky v pochopení obrazu. Víme, že se jedná o zrcadlo, neboť na rozdíl od malířských pláten na černé zdi, je toto mnohem více blyštivý povrch. Můžeme vidět zkosené sklo zrcadla a samozřejmě v tom rámu vidíme odraz krále a královny Španělska Filipa IV a jeho ženu. A někteří umělečtí historici navrhli, že my musíme být jimi a zatímco se díváme do zrcadla, vidíme náš vlastní odraz. Jiní naznačili, že ve skutečnosti zrcadlo odráží obraz, který maluje na plátno Velázquez. A jiní dokonce tvrdí, že zrcadlo opravdu odráží to, co je na plátně, ale král s chotí stále stojí před námi. To je důvod, proč se princezna dívá na nás, a dokonce i ten pes, v jistém smyslu, nás pozoruje. A proč je zde zrovna takový druh pozornosti soustředěný na to, že se my nacházíme v přední části obrazu. Možná se nacházíme v prostoru krále a královny a tento obraz byl určen ke studii samotného krále, což by mohla být osoba, která se na něj dívá. Je to tedy zamýšleno pro jeho upřený pohled. Myslím, že to je pro mě opravdu jeden ze nejdůležitějších klíčů pro tento obraz. Připadá mi to jako konverzace pohledů, konverzace lidí reagujících jeden na druhého pohledem, druh kompozice, ve které to vnímáme. Pro mě to znamená věnování víc pozornosti. Ano, přesně tak. A tak to dává smysl. Toto je král a královna Španělska, jedné z nejmocnějších zemí na světě v té době. Budeš si jich muset všimnout, když vstoupí do místnosti. Ignoroval bys je na své vlastní nebezpečí. Přesně. A můžeme je vidět ve chvíli, kdy vidíme malíře Velázqueze, který je královým prvním malířem, dívající se na královský pár. Určitě měl tu nejlepší práci, kterou mohl malíř mít v této době ve Španělsku. Zajímá mě ten smysl naturalismu, spontánnosti, nenucenosti, který je tak neočekávaný na královském portrétu. To je právě úžasná věc na této malbě, myslím, že proto je tak těžké říct proč je toto dílo tak přesvědčivé, ale nejspíš to je tím, že to není portrét. Protože my víme, jak vypadají portréty. Visí na zdech okolo. A jsou tady velmi formální portréty královské rodiny, kde všichni pózují a vypadají velmi silně, ale tento portrét je opravdu odlišný. Takže tady vidíme určitý projev nenucenosti, jako bychom se dívali na denní rutinu v malířově ateliéru, ale i přesto je to pořád určitý druh portrétu. Jaksi to rozděluje tuto divnou linii, kdy dílo zahrnuje obě části. Je to jako důvěrný portrét. Portrét, který vám umožňuje v určitém smyslu cítit skutečný okamžik, skutečný život v tomto paláci Vlastně někteří historici umění naznačují, že malba je částečně umělcův způsob jak podpořit sám sebe a ukázat jeho důležitost a jeho hodnotu pro dvůr. Ukazuje myšlenku, že jako malíř není jen řemeslníkem, ale také intelektuálem. Takže tady je ironie. Pokud se Velázquez v jistém smyslu snaží podpořit tuto myšlenku malíře intelektuála a ne řemeslníka, muže, který pracuje rukami, obraz je bravurní ukázkou malířství. Nikdy nemůže utéct faktu, že je to fantastická malba; protože ačkoli je mezi postavami cítit obrovský naturalismus, není to nic víc než tahy štětcem. A myslím, že je to nejživěji vidět na rukávech princezny, jejích služebníků nebo hlavně ten jasný bílý tah na malířově vlastním rukávu, který naše oči vlastně vede k paletě. A tady je jedna z nejkrásnějších hádanek. Paleta v prostoru reprezentuje syrový obraz což je, samozřejmě, způsob, který umělec používá k vyobrazení věci jako takové. Také ale považuji za velice zajímavé, že je tady moment, kdy se přihodí opak. Podívejte, jakým způsobem drží štětec. To je syrová malba, která téměř odmítá, že by to byly prsty na ruce. Takže se v jistém smyslu pohybuje na hraně. Umím dělat velmi uvolněné tahy štětcem, aby vypadaly čistě a vcelku a připomínaly látku v pohybu, odražené světlo, taft, cokoli, co si budete přát. Nebo ve skutečnosti můžu zrušit formy, které očekáváte a povolit tomu stát se jenom činem malování. Jenom malbou. Myslím, že bychom měli dodat, že nevidíme, co maluje Je tam trochu záhada ohledně malířské alchymie, jak vezmete pojidlo, ředidlo a pigment a přeměníte to na skutečnost. Řekl bych, že to není jenom skutečnost. Myslím, že je za jakousi zhuštěnou skutečnost. Že je za jakousi zvýšenou zkušeností, toho jak by to mělo vypadat, jakousi stupňovanou zkušeností důvěrnosti této rodiny, tohoto okamžiku. A myslím, že dělá něco, co je ve skutečnosti poměrně poetické a filozofické. (klavírní hudba)