Caspar David Friedrich, Osamocený strom, 1822 olejomalba na plátně, 55 x 71 cm (Alte Nationalgalerie, Berlin)

Když přemýšlíme o krajinářské malbě 19. století, tak často máme na mysli umělce malujícího v plenéru. což je malování venku, v krajině. Nejednalo se ale vždy pouze o toto. Díla Caspara Davida Friedricha byla namalována v ateliéru a umělec do značné míry zapojil i svou fantazii. A to je určitě případ Osamělého stromu. Friedrich si nejprve venku udělal skici, ale malbu vytvořil ve svém ateliéru. A dává smysl, že se jedná o malby z ateliéru, protože Friedrich používal krajinu k zobrazení hlubších myšlenek, hlubších významů. Tedy, v této symbolické krajině vidíme osamělý strom. A je to zohýbaný, antropomorfní strom. Rozrůstá se ve své spodní části a pod ním vidíme pasáčka, hledícího na své stádo. Ale jak roste vzhůru, zdá se, že má potíže. Jakoby jeho vršek byl poničený bleskem nebo otřesnou bouří a nahoře vyráží už jen pár listů. Stojí jako osamocená stráž. Je velmi starý. Friedrich zdůrazňuje kontrast mezi pomíjivým lidským životem pasáka ovcí, který trvá nějakých 70 nebo 80 let, a životem tisíciletého stromu, který ustál války a bouře. Určitě se máme podívat na vršek toho stromu, tu nejponičenější část, kde pozadí již netvoří hory, ale prosvítá zde modré nebe. Sem Friedrich poukazuje. Možná se mi to jen zdá, ale vidím křížový tvar, organický, nicméně odkazující na kříž. Já myslím, že tam je. A vidíme kostel tyčící se nad malým městem. Ale ten kostel je drobný, v porovnání k té katedrále, kterou je strom. To je příroda. Friedrich poukazuje na starý druh spirituality. Je zajímavé to porovnat s tradičními nebo klasicistními krajinami, řekněme z období baroka. Např. práce Clauda Lorraina, který tak pečlivě sestavil pojetí, systém, či poučku pro znázornění krajiny, kde stromy fungují jako závěs, který lze odtáhnout na stranu a vidíme dál do krajiny. U něj stromy rámují obraz a Friedrich to dělá přesně naopak. Učinil strom hlavním protagonistou, ten otevřený prostor jako rám pro strom. Je to posun směrem od klasicizování. Ačkoliv znázornění pasáčka ovcí je velmi klasický prvek, který nalezneme i u Clauda. Ale je to rovněž křesťanský prvek. Pasáček a jeho stádo schovávající se pod tímto starodávným stromem. Ale dokonce, i přes tu formu kříže, něco napovídá, že ten strom je ještě starší, že má prehistorický původ, že byl svědkem předkřesťanské tradice. Tento strom je pojítkem s minulostí, je magický a má schopnost odolávat silám přírody, člověka i chodu času.