Édouard Manet, Bar ve Folies-Bergère, 1882 Galerie Courtauld, Londýn Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker

(jazzová hudba) Dr.Zucker: Manetův obraz z let 1881-82: Dívka v baru ve Folies-Bergere. Dr. Harris: Je to pařížský bar. Něco jako noční klub. Dr. Zucker: Víc, než jen bar. Dr. Harris: Velmi drahý noční klub. Byl navštěvován vyšší střední třídou v Paříži a děly se tam různé zajímavé věci. Muž: Kde je tento obraz nyní? Dr. Harris: Je v galerii Courtauld Art v Londýně. Muž: Aha, je v Londýně. Dr. Harris: Ano. Muž : Neviděl jsem ho. Viděl jsem jen reprodukce, jako většina lidí. Spoustu reprodukcí, ale toto je poprvé, kdy jsem si všiml těch dvou párů bot (smích). Visí dolů z levého horního rohu obrazu. Co se děje? Dr. Zucker: Jsou obuté na nohou a pravděpodobně je tam i tělo. Když se podíváte zblízka, uvidíte, že stojí na visuté hrazdě. Muž: Ano, vypadá jako akrobat. Dr. Zucker: Byl to cirkus. Muž: Cirkus. Takže my se díváme skrz odraz v zrcadle? Dr. Zucker: Je to komplikované. V tomto obraze opravdu jde o vidění a světlo v mnoha ohledech a také o Paříž v té době, sociální a politická témata. Když se na ten obraz podíváte, vypadá to, že se díváte na tmavý prostor za dívkou, ale když se podíváte zblízka, k jejími zápěstí, uvidíte spodek zlatého rámu, který odděluje zrcadlo, na které se ve skutečnosti díváme. Ty nohy, které visí vlevo nahoře, jsou k nám ve skutečnosti zády. Dr. Harris: Správně a je to akrobat. Muž: Je to akrobat, takže zády k nám je představení. Dr.Harris: Ve Folies-Bergere, bývalo více představení najednou. Muž: Ona se na mě dívá, nebo ne? Ale jak to, že se zároveň dívá na jiného muže? Dr. Harris: To je ten problém, když se poprvé podíváte na obraz, vypadá to, že se jí přibližujeme, my jsme pravděpodobně ten muž, zákazník, kupujeme si od ní sklenku vína, nebo drink. Vypadá to, že jsme od ní vzdáleni. Její vzhled a postoj se zdá být odměřený. V jejím výrazu je druh ambivalence, ale když se díváme na odraz, vypadá to jinak, že? Dr. Zucker: Více zhrouceně. Muž: V odrazu vypadá více zaujatě. Vypadá, že je lehce nahnutá k tomu muži. Ten muž je mnohem blíž. Muž : Je mnohem blíž, ale když se ona podívá na nás, v jejích očích je jistá prázdnota. Odkud to pochází? Dr. Harris: Historici umění strávili mnoho času snahou přijít na to. Proč ten nesoulad, když je tam předpoklad intimity, který je v odrazu mezi tím mužem a ženou. Snad ten náznak flirtování, druh sexuálně dostupné ženy z dělnické třídy v Paříži v 80. letech 19. století, která si uvědomuje sexuální dostupnost, srovnávaje se ženou z vyšší střední třídy, která nemohla být více schovávaná. Ta intimita proti druhu odstupu, který cítíme a prázdnota v jejím obličeji. Je jedna z nich to, jak umělci ženu cítí a druhá, jakou si ji přejí? Myslím, že jsou to některé ideje lidí. Dr. Zucker: A z jakého úhlu pohledu se na scénu díváme? Patří naše sympatie jí, nebo jemu, jako pozorovateli? Jak bylo zmíněno před chvílí, skoro to vypadá, že my jsme divák, ztělesňujeme ho a on je my, jako konzument malby, jako konzument nápojů, snad i jako její konzument. Mluvila jste o dvojznačnosti a otevřenosti o způsobu, jak vysvětlit její tvář, její obličejové rysy a výraz. Když se podíváte na její obličej, myslím, že je tu možnost, že tam uvidíte smutek. Je tam druh otevřenosti v očích a druh lítosti, která je velmi působivá a opravdu celkem silná. Manet, stejně jako my hledá detaily, jen se podívejte na jeho zacházení s malbou. Je to neuvěřitelné. Podívejte se například na medailon, nebo cokoliv co má na stužce, jeho otevřenost mi připomíná jeho zátiší. Ta otevřená a skoro kapalná vlastnost manipulace malby je znát i v jejích očích. Skoro mám pocit, že její oči se zalévají slzami. nebo téměř. Dr. Harris: Tohle je vlastně skica pro Bar ve Folies-Bergere, která ukazuje různé perspektivy, zdá se trochu víc pravdivá, v jistém smyslu, protože v tomto případě, ten muž a žena mají odstup, který vypadá, že se shoduje s jejími zážitky, jestli my jsme ten muž zobrazen černě na obraze, tak prostor dává smysl více tady, než v originále. Co myslíte? Muž : Ne, rozhodně, ale není tady způsob, jak bychom se naznačili do obrazu, jako to bylo u toho druhého. V tom druhém obraze já žárlím na toho muže. Cítím, že mi bere mé místo. Dr. Zucker: Jste skoro v řadě za ním, je to tím? A chcete zabrat místo, které zabírá on. Muž: Ano, je to jako - Dr. Harris: Jak to, že on se - Muž: Jak to, že on se k ní tak přiblíží? Přesně. Dr. Zucker: Samozřejmě tohle všechno se děje, ten intenzivní vztah, který je mezi ní, ním a divákem, ať už jsou zhrouceni, nebo ne. Pak, samozřejmě, to divoké, smyslné prostředí, ve kterém se to vše děje. Dr. Harris: Ovoce a květiny. Muž: Je u toho ovoce a květin nějaká symbolika? Proč zvolil zrovna toto ovoce? Dr. Zucker: Cezanne by to vzal a vytvořil by z toho rychle symboliku. Historici umění se, jak jsem se dočetl, o to příliš nesnažili. Dr. Harris: V pozadí je tolik podivuhodných věcí, za tím akrobatem. Když se podíváte zblízka, je tam žena s dalekohledem, velmi dobře oblečená, naklánějící se vzadu a pokukuje po lidech. Dr. Zucker: Přemýšlejte, co jste řekla. Dr. Harris: Žena se dívá. Dr. Zucker: Dívající se žena, ale skrz dalekohled, který přitahuje pozornost, ale samozřejmě, vidíme to všechno jako odraz a samozřejmě, odrazivost zrcadla je perfektní metafora, v mnoha směrech, proto Manet je ... Je to něco, co se snaží udělat, nebo něco, od čeho se snaží odtrhnout? Jinými slovy, opravdu je Manet... Dr. Harris : Ta perspektiva. Dr. Zucker : Pravda, je Manet znepokojený přesností a legitimností odrazovosti plátna, nebo ho zajímá spíš odvádění pozornosti a manipulace? Dr. Harris: Zřejmě je více zaujatý odváděním pozornosti a manipulací. Díky výzkumu, který je na stránkách Getty Museum, je úplně jasné, že si hraje s perspektivou. Dr. Zucker: A to uvědoměle. Dr. Harris: Deformuje perspektivu. Z nedávných výzkumů vyplývá, že ve skutečnosti mužský pozorovatel, jehož odraz vidíme, je vlevo, mimo náš dohled. Dr. Zucker: Vlastně my se díváme zprava a kombinace těchto dvou perspektiv spájí tyto dvě figury dohromady, ale jenom v odrazu, způsobem, který je podivuhodně sestrojen. Dr. Harris : Nějakým způsobem říká, že to zrcadlo není věc, která zachycuje pravdu, je to metafora. Ano, tyto malby jsou zrcadla vizuálního světa. Tady, ukazuje zrcadlo a tvrdí, "Ne, zrcadla jsou falešná, jsou jenom stavěna způsobem jako všechno ostatní, kdy záleží na úhlu pohledu". Dr. Zucker: Zamyslete se nad tím z pohledu diváka v 19. století. Přemýšlejte o nové všudypřítomnosti fotografie a z perspektivy malíře, který má schopnost nakreslit skutečnost přesně, nebo ne. Dr. Harris: Ano a také jen ideje snahy o pravdu a co přesně tvoří pravdu a jestli je pravda mimo subjektivitu? Dr. Zucker: Pravda je snad větší věc, kterou Manet chápe v sociální dynamice jeho doby. Dr. Harris: Ten emocionální moment tady. O té ženě a... Myslím, že tohle tvoří to hraní s perspektivou. Přináší ten emocionální problém, který nabývá žárlivosti a intimity a úzkosti, dokonce by to tam bez té perspektivy nebylo. Dr. Zucker: Tohle jsou všechny pocity a jsou opravdové, ale jsou to letmé pocity, ty, které se skoro ztrácí jak postupujeme do prostoru, stejně jako je prchavé světlo, stejně jako je letmý cirkus, v jistém smyslu, jako byla tehdy prchavá Paříž. Dr. Harris: A Manet to zachycuje. Vždy je to o tom, co dělá, že zachycuje tyto momenty, které proběhly během vteřiny. O co se jedná? Jaké jsou to pocity? Dr. Harris: Význam je otevřený interpretacím, ale pořád jsou tu intenzivní emoce. Dr. Zucker: Je to neuvěřitelná malba, že? Dr. Harris: To tedy je. Poslední věc kterou zmíníme je tento malý obrázek baru ve Folies-Bergere. Dr. Zucker: Je to plakát, reklama. A co je úžasné, v pravém horním rohu je scéna, která není rozdílná od toho, co Manet skutečně kreslí a tento plakát vznikla jenom pár let před Manetovým obrazem, v druhé polovině 70. let 18. století. Dr. Harris: Což nás přivádí ke koketování a flirtování. Dr. Zucker: Jednalo se o místo, kde erotika byla druhem zboží a mluvilo se o ní otevřeně, otevřeně na svou dobu 19. století. Dr. Harris: Ano. (jazzová hudba)