1800-1907 Průmyslová revoluce
Přihlásit se
1800-1907 Průmyslová revoluce (44/48) · 5:05

Cézanne, Zátiší se sádrovým Kupidem, c. 1895

Navazuje na 1600-1800 Baroko a Osvícenství.
Jazzová klavírní hudba Muž: Nacházíme se v galerii Courtauld a díváme se na Zátiší s Amorem. Datuje se doprostřed jeho kariéry. Žena 1: Myslím, že je trochu těžké nalézt jeden úhel pohledu, který platí pro celou tuto malbu. Když se podíváte na ten stůl v popředí s ovocem a se sádrovou soškou, tak to vypadá, že to bylo malováno z jednoho úhlu pohledu a když se podíváte směrem na pozadí, potom je tu z ničeho nic podlaha, či je to kus textilie? Muž: Dobře, tedy měli bysme možná začít v popředí, máme tady plastový odlitek "putti" malé andělské figury bez paží, je spíše roztomilý, je trochu protáhlý a stojí v kontrapostu, takže se vlastně hýbe. Zdá se, že Cézanne zdůraznil otočení jeho těla, což se stává jakousi osou pro celou malbu. Potom je tu ale ještě něco zajímavějšího. Když se podíváte dozadu, uvidíte řadu naskládaných pláten nebo možná rámů, na které se plátno napíná. Jsou otočená směrem od nás, Některá i šikmo přímo za zády andílka. Můžeme dokonce rozeznat figuru vpravo nahoře. Potom je tam kousek ovoce. Žena 1: Obrovský kus ovoce, který je asi na podlaze. Anebo je to balón? Zdá se jakoby předstupoval dopředu. Vizuálně to posouvá celé plátno nahoru a dopředu a opravdu popírá jakoukoli prostorovou hloubku. Žena 2: Potom se kruh malby uzavírá tím, že vaši pozornost přenese zpět do popředí. To se děje i proto, že hlavní námět obrazu, který je umístěn trochu v pozadí, se k nám obrací. Také je tu to ovoce na zemi které je spojeno s ovocem na stole v popředí, takže uceluje kompozici. Žena 1: Všechno se jakoby lehce posouvá. Soška Amora, jak jsi řekl, se jakoby natáčí a Cezanne to natočení zdůrazňuje. Postava v pozadí, která je, předpokládám součástí té malby. Muž: Ano, vypadá to tak. Žena 1: Jakoby byl v pohybu. Když se podíváš blíže na obrysy toho ovoce, zdá se, že se pohybuje. Vypadá to, že nic není stabilní, že je vše v pohybu. A co to pozadí? Proč by Cézanne dělal takovou věc? Je to tak komplikované a problematické znázornění prostoru. A některé části jsou ještě zvláštnější. Například, jestliže je to dole vlevo hned za chodidlem Amora cibule, hodně velká cibule, tak její slupka končí a listy začínají přesně na linii, kde vidíme, že končí podlaha. Ta linie pokračuje a prochází u druhého Amorova boku a jeho třísla znovu navazují na okraji plátna. Je tam celá řada protnutí, čímž velmi připomíná Degase. Působí rychle a volně, je mimo naše očekávání prostoru. Žena 1: Což jistě poukazuje na to, že to není tak, že Cezanne nevěděl, co dělá, když smíchal všechny ty úhly pohledu a všechno to zaklikatil, že to byl vědomý umělecký záměr a že je to pečlivě zkomponovaný obraz, přestože nemusí splňovat naší tradiční představu o zátiší. Muž: Například stůl směřuje stejně jako Amorova noha k nám, ale jeho bok se také natáčí do prostoru stejným směrem jako plátno za soškou. Potom je možné, že obličej je dokonce srovnán s plátnem za ním. Takže realita je utvářena tou soškou? Female 1: Je šílené přemýšlet v této souvislosti o Červeném studiu od Matisse? Je to umělecké studio. Máme tu naskládané obrazy. Máme tu obrazy, na kterých umělec pracuje, části zátiší a máme tu plátno, které je sjednoceno do jednoho tónu modrých, s trochou červenených a zelených. Ale je tu něco na tom, možná to pojetí prostoru umělcova studia z více osobního hlediska, ačkoli je těžké to interpretovat vzhledem k Cézannovi, protože to tolik vypovídá o prostoru, struktuře a tvaru. Muž: Přestože někteří historikové umění, myslím Myra Shapiro, určitě vložil osobní pojetí skrz formy v zátiší. Předpokládal bych, že Matisse pracoval na tématech, které tady Cesanne předkládá a na dalších plátnech té doby, s rozkladem prostoru, ale myslím, že mají opravdu co dočinění se subjektivitou diváka v prostoru. Vytváříme vlastně prostor, jak se jím pohybujeme? A není prostor vlastně subjektivnější a více utvářený oproti ideálnímu architektonickému porozumění? Žena 1: Můžeme vidět, jak se těmito otázkami modernisté počátkem 20. století zabývali, protože je tu něco ještě více radikálního v tomto přeskupování prostoru. Hraje jazzová klavírní hudba
video