Monet, Most v Argenteuil, 1874 Claude Monet, Most v Argenteuil , 1874, olej na plátně, 60,5 x 80 cm, Musée d'Orsay, Paris Hovoří:Beth Harris a Steven Zucker

(úvodní znělka) Nacházíme se v Musee d'Orsay a díváme se na obraz z roku 1874 od Moneta. Toto je Most v Argenteuil, což je předměstí Paříže, kde Monet krátce žil a bylo z Paříže snadno dosažitelné vlakem. Jako jedno z předměstí vzniklo nejen díky bohatství města ale také průmyslu té doby, bylo místem, kam lidé mohli utéct před městským životem, projet se na lodi a jít rybařit a na piknik. A z obrazu můžeme vidět, jak zábavné by to tu bylo. Ano. Skutečně zde vystupuje zářivost světla za letního dne. Monet skutečně narušuje stovky let tradičního způsobu malby vody a stromů a našel novou metodu pro znázornění venkovního světla. Nezapomeňte, že tvořil venku. Tento obraz je namalovaný v plenéru. Toto je vrchol impresionismu. V roce 1874 se konala první výstava impresionismu a Monet, jak jste řekla, narušil tradici, postavil celé dílo na hlavu tím, že řekl: Není důležitá ta věc, kterou maluji, ale optický zážitek, když se na ní díváme. Přesně tak. To je zde zásadní. A aby se upustilo od toho, jak se stovky let znázorňovala krajina, Monet se sám sebe zeptal: Co doopravdy vidím? Pokud odhlédnu od toho, co mi říká mozek, a všeho, co se člověk naučí na akademii, jako bych se právě narodil s čistýma očima, a prostě se podíval na scenérii, co bych viděl? Skvrny zelené, namodralé zelené, stopy fialové. Takže ne to, co vím, ne soustředění se na pravidla akademické malby, ale okamžitý vizuální prožitek. Takže pokud se podíváme např. na anglického malíře Constabla, můžeme identifikovat typy stromů, nářadí vykreslené na lodi. Zde není téměř nic identifikovatelného. O tom to není, o identifikaci druhu člunu nebo jaký druh plachty je srolován. Nic z toho není důležité. Jak jste řekla, ve vodě jsou části, které by byly trávník v jiném kontextu, ale ve skutečnosti je to právě zrcadlící vlastnost toho povrchu. Přesně, myslel si: Och, vidím stopy zelené, vidím stopy modré. Je zde jasná intenzita barev. Používá barvy, které nikdy nebyly spatřeny v oblasti akademické malby krajiny, byly vždy tlumeny, míchány. Zde jsou prostě stejné v popředí, jako jsou i v pozadí. Například ta zelená, kterou vidíme ve vodě jako odraz stromů, je právě tak zelená a právě tak hluboká, jako stromy samotné. Dochází tu k určitému lichocení, které se zdálo být velmi radikální v 70. letech 19. století, a také k určité skicovitosti a uvolnění tahů štětce, které způsobují, že obraz působí nedokončeně. Právě malíři krajiny dělali venkovní studie stovky let. Myšlenka byla taková, že Monet maloval venku dokončený obraz a tím říkal: Obraz je hotový, ačkoliv postrádá uhlazení a akademické zakončení. Byl to pouhý dojem. (závěrečná znělka)