Thomas Cole, Vyhnání z rajské zahrady, 1828 olej na plátně, 100.96 x 138.43 cm , Muzeum výtvarného umění, Boston

Jsme v Muzeu výtvarného umění v Bostonu. Díváme se na rané dílo Thomase Cola Vyhnání z ráje. Když obvykle uvažujeme nad tímto tématem, představíme si obrazy italské renesance, jako Masacciho Vyhnání z ráje nebo Vyhnání od Michelangela na stropě Sixtinské kaple. Všechno jsou to obrazy dvou postav, Adama a Evy, ale Cole jej přetvořil na krajinomalbu. Chvíli nám trvá než najdeme Adama a Evu, částečně proto, že jsou velmi malí. Autor nám zprostředkovává toto přemrštěné operní zpracování, které ostře staví proti sobě zahradu, což je eden, boží ráj, s hrůzou divočiny na druhé straně. Prohlížím si obraz zprava doleva namísto zleva doprava. Začínám ve světlejším ráji, Cole nám dává úžasný průhled. Vidíme krystalické hory sahající až k nebesům, svažující se k překrásným pasekám, tropický ráj. A když se přesuneme do popředí lze rozpoznat dvě labutě v tůni. Vidíme dokonce vodopády stékající z purpurových hor, a celá tato oblast ráje je zaplavena světlem. Vše se zdá zelené a svěží. Ale je to v kontrastu s levou stranou obrazu, kde vidíme vyhnání Adama a Evy z rajské zahrady a zažíváme výbuch světla, které je vypovídá z rajské zahrady a zřejmě představuje božskou sílu. Příroda je mnohem chmurnější, stromy jsou poškozené světlem a zpustošené časem. Barvy jsou hnědé a vzniká zde silný kontrast mezi světlem a tmou. Můžete také vidět bouři na obloze, jak lemuje sopku. Adam si rukou zakrývá čelo, Eva svírá jeho ruku. Vědí, že jsou ve velkých potížích. A jako by autor chtěl tuto scénu více objasnit ve spodní levé části je divoké zvíře, které porazilo jelena a chrání ho před přibližujícím se supem. Tato nová kultura nového amerického národa neměla to, co Evropa. Neměla starověké ruiny. Neměla starověké kultury. Ale na začátku 19. století filozofové, spisovatelé a malíři začali přijímat divočinu jako její velké dědictví. Správně. Američtí malíři věděli, že krajinomalba byla podřadným druhem umění v hierarchii nastolené akademiemi v Evropě. Věděli, že na krajinu bylo pohlíženo shora a jedním ze způsobů, jak jste mohli krajinu učinit vznešenou a vyzvednout ji na vyšší úroveň, na úroveň historických maleb, bylo dát ji do souvislosti s hrdinnou lidskou snahou, s biblickými příběhy. A to je přesně to, co Cole udělal. Američtí umělci chtějí být vždy bráni vážně, ale kvůli umělecké situaci v Americe jsou často nuceni malovat témata, které chtějí jejich zákazníci a jednoduché krajiny a portréty nejsou zrovna nejušlechtilejší. Tento obraz mohl být v některých ohledech výzvou pro americkou veřejnost, jenž byla zvyklá na více prozaické obrazy. A zde se Cole pokoušel o něco více ambiciózního. Chce být seriózním malířem a toho nemůže dosáhnout jednoduchými obrazy hor Catskills, jaké později hodlá namalovat. Vrací se znovu a znovu k těmto mnohem vážnějším tématům cesty života, vývoje říše. Nicméně všechny příběhy mohou být zasazeny do krajiny.