Umění 20. století
Přihlásit se
Umění 20. století (16/62) · 10:08

Duchampova lopata: Umění jako koncept. Marcel Duchamp, In Advance of a Broken Arm, 1964 (čtvrtá verze poté, co se originál ztratil v Listopadu 1915) (MoMA) Rozhovor mezi Salem Khanem & Stevenem Zuckerem

Navazuje na 1800-1907 Průmyslová revoluce.
Během první světové války vzniklo umělecké hnutí s názvem dadaismus. Dada? Dada, ano. Jak se to píše? D - a - d - a Vlastně to bylo nesmyslné slovo, proto se nazvali takhle. Myšlenka vlastně byla vytvořit anti-umění Chtěli napadnout to, čím umění dosud bylo. Svět byl v plamenech, v Evropě zuřila válka a umělci s tím nechtěli mít nic společného. Chtěli ukázat, jak absurdním a nebezpečným místem se svět stal a jedním z umělců z hnutí dadaismu byl Marcel Duchamp. Ten vytvořil to, co dnes nazýváme ready-mades, respektive on to tak nazýval. Některé z nich byly tzv. asistované ready-mades, kdy vzal dva předměty, které již existovaly, a spojil je dohromady. Některé předměty byly "čisté" ready-mades. Jeden z mých nejoblíbenějších se nazývá Dříve než zlomená ruka. Dříve než zlomená ruka? A díváme se na něj vlevo. A musel jsi říct, že je to ta nalevo? Jo, jo musel. Takže, abychom si to ujasnili, tohle je Dříve než zlomená ruka. Přesně tak. A musel jsi to říct, protože napravo máme velmi podobný kousek, který jsem si zrovna koupil v Tescu a to je lopata na sníh. Moc se od sebe neliší, že ne? Ne, obě jsou lopaty na sníh, To jsou, až na to, že Duchamp vzal tuto lopatu mimo garáž nebo z obchodu a přemístil ji, dal ji nový rámec a řekl: "Ne tohle je ready-made, to je něco, na co se můžeme dívat a pochopit jeho podstatu ve statickém prostředí." Já si myslím, co asi většina lidí, on to udělal a vypadá to jako velmi cynicky ve smyslu: "Tady máte umění, vy šašci, koupím lopatu na sníh a vrazím ji do muzea." A mám pocit, že se nám vysmívá. Určitě je tu nějaký cynismus a myslím, že je to velmi příbuzné podstatě dadaismu, což bylo podkopat oceňované umění, způsob, jakým umění hodnotíme, jak ho chápeme. Říká, že svět se stal místem chaosu, nebezpečného chaosu a umělci chtěli nějakým způsobem vyjádřit, že už s tím nemají nic společného. Takže, jak můžu nejvíce podkopat umění ve smyslu zničení způsobu, jakým definujeme umění, aby vytvořil anti-umění, a myslím, že to je přesně ono. A byl on ten první? Předtím jsme mluvili o Warholovi. Co víme, tak vzal kus reklamy, dal ji do muzea a cítil se inovativní, ale Warhol to udělal až po Duchampovi, takže někteří teď mají pocit, že Warhol je neoriginální, protože Duchamp se do toho vrhnul, zatímco Warhol musel udělat nějakou práci, namaloval polévku v konzervě, ale tenhle chlapík, ten předehnal svou dobu, prostě se objevil s koupenou lopatou na sníh. Duchamp by řekl, že najít perfektní ready-made nebylo jednoduché. Šel na lov a většina předmětů nesplňovala jeho definici perfektního ready-made Vytváří svým způsobem příběh. Co Vás napadne, když máte lopatu na sníh s názvem? Pro mě je to parodie, Dříve než zlomená ruka, šel si koupit lopatu na sníh a nazval ji Dříve než zlomená ruka, což je takový vznešeně znějící název, to tě donutí se zamyslet, ale ano... no ano.... Ano, máš úplně pravdu, je to s vým způsobem nemožné, a tady je ještě absurdnější část. Díváme se na fotografii, na níž není originál, je to vlastně pozdější lopata na sníh, kterou nahradil tu původní poté, co se ztratila, možná během sněhové bouře. Ano, četli jsme tam: "Srpen 1964, čtvrtá verze poté, co se původní ztratila v listopadu 1915." Můžeme tedy mít originál? Právě, protože existují stovky těchto originálů. Pojďme si s tím vyhrát. Představte si, že tohle přišlo do aukce, do jedné z těch velkých v Christie's a je to Duchamp. Je to důležité dílo dadaismu, takže aukce začne na velmi vysoké částce. Začne na dvou milionech, ale pak někdo... Opravdu to stojí tolik? No jsou to bezcenné předměty až na to, že někdo může jít do Tesca... ...nebo do stodoly svého dědečka. Přesně, a představte si, že ten někdo projde kolem ochranky v Christie's a vejde do aukční místnosti se svou vlastní lopatou na sníh. Nebyl by žádný rozdíl mezi tou, která je naprodej, vystavená na podiu k aukci a stojí takovou astronomickou částku, a tou, která stojí tři stovky. A to je zajímavá otázka, jsou to naprosto stejné lopaty a jedné se dotkl Duchamp a dal ji do muzea a další tisícovky lopat ne, a proto tahle stojí milony. Takže jsi začal tím, že Duchamp je cynik, a určitým způsobem je, snaží se zprůhlednit mechanismus prodeje umění, snaží se nás přimět, abychom uchopili, jak definujeme umění a jak je pro nás důležité, a možná, že je naše hodnocení umění nějak posunuté, protože také ukazuje něco jiného, a to, že podstata umění 20. století není umístěna v tom, jak je vytvářeno, jak je umělec profesionální, nebo jak používá štětec, ale je umístěna v symbolickém jazyce, ten může umění v člověku vzbudit v tom smyslu, jakým může umění změnit náš pohled na svět. Stávám se trochu fanouškem Duchampa, ale myslím, že se stávám i králem avantgardního umění. Takže já chci udělat udělat uměleckou výstavu s názvem Dech vzduchu, což znamená jít na místo výstavy, a na tom místě vydechnu a dám tam plaketu, že tady někdo vydechl. To by posunulo myšlenkový proud v umění, kde by umělecký výtvor ani neexistoval, rozprostřel by se po muzeu. Ale zmeškal jsi svou chvíli, protože takové umění už bylo vytvářeno v 70. letech. Zmeškal? Takže lidé vážně tvoří umění, které neexistuje? Nebo existuje jako nějaké představení. Aha, aha, no to je docela náročné, myslím.... no je. Složitější už to nebude. A co si o tom myslíš ty, o Dříve než zlomená ruka? Já souhlasím se vším, co jsi řekl, že tohle vymyslel, že kritizuje definici umění, obchod s uměním, všechno tohle, pro mě velmi cynickým způsobem, že dám lidem velmi módní objekt a nechám je přihazovat a myslet si o něm, že je to umění. Co si vlastně myslíš o tom názvu? Že to je tak speciální prodejní kousek a o faktu, že to je stejná lopata na sníh, jakou si můžeme pořídit domů? Víš, když se zamyslíme třeba nad poezií, taky se nestaráme o cenu toho, jak je napsaná, záleží nám na tom, kam nás poezie dovede, emočně i intelektuálně, jak nás proměňuje, je zajímavé jak u obrazového umění jsme tolik vázáni na práci, která za ním stojí, Duchamp odděluje umění od práce a činí ho čistě konceptuálním procesem a tak svým způsobem nutí 20. století k zamyšlení a umožňuje vznik současného umění. To je zajímavé, takže říkáš, že u poezie neexistují reálná slova, můžeme kopírovat knihu, ale sdílíme tu myšlenku poezie, a on udělal to samé s tím, že vzal jednu lopatu, pak druhou a stále dokola, ale stejně trh s uměním to nemusí nutně vidět stejně. Vidí tu lopatu jako "svatou", kdežto ostatní, vyrobené na stejné lince nejsou svaté ani trochu. To je přesné a určitým způsobem Duchamp selhal a duch trhu s uměním přetrval, navzdory tomu, jak se ho Duchamp pokusil podkopat. Stále budeme mít aukce na vysokých částkách, stále budeme rozlišovat dvě lopaty na sníh a stále si budeme té jedné cenit více než druhou ve smyslu toho, jak heroizujeme objekt, který je nějak spojen s konceptem, i když Duchamp byl dost zaměřený na oddělení těchto věcí. A co to jméno? Něco z toho beru, že se snaží kritizovat definici umění, a ten nápad soustředit se na něco podobného, ale také se mi zdá, že název je trochu zbytečný. Proč to nenazval Lopata na sníh, nebo Prázdné místo, proč musel říct Dříve než zlomená ruka? Nebudu předstírat, že vím, co ho k tomu přimělo, ale myslím, že již dříve zmíněný cynismus, byl jeho pointou. Vždy vytvářel narativní díla a někteří moji studenti říkají, že si představují, jak si někdo zlomil ruku, když uklouzl na ledu... Taky si umím představit, že se to jmenuje Dříve než třešňový koláč, kdy po celém dni hrabání sněhu jdu sníst třešňový koláč. Myslím, že zaznamenat absurditu bylo také základem Duchampova díla a co ho zajímalo a myslím, že od nás chtěl, abychom byli absurditou toho názvu pozdvižení. Fascinující. (hudba)
video