Umění 20. století (28/62) · 7:22
Paul Troost,Dům (německého) umění, 1933-37 ve vztahu k Velké výstavě německého umění a Výstavě zvrhlého umění z roku 1937 v Mnichově. Dům německého umění nyní pořádá výstavy mezinárodního současného umění v přímém protikladu s původním nacionálně socialistickým záměrem.
Navazuje na
1800-1907 Průmyslová revoluce.
Stojíme v Mnichově před Domem umění, kdysi nazývaným Dům německého umění. Byl postaven pro Adolfa Hitlera a byl určen k podpoře velmi specifické myšlenky německého umění. Považuje se za první stavbu, kterou Hitler objednal pro nacistický stát a byl jednou z mnoha budov, které měly být postaveny v celé zemi, jež byly ztělesněním národní socialistické ideologie. Když se díváme na tuto budovu, je těžké si nevšimnout že nacisté čerpali z klasické tradice antického Řecka a z římské architektury. Ano, prostřednictvím obrození klasických tradic v 19. století, zejména v Německu bychom mohli vzpomenout práci Schinkela v Prusku, zvláště v Berlíně a práci Klenze zde v Mnichově. To byli umělci, kteří vzali antickou tradici a přizpůsobili ji své době. Tato budova je trochu odlišná. Je více strohá. Více očesaná. Ale můžeme vidět dlouhou kolonádu z dórských sloupů na obou stranách dávající pocit řádu a síly. A myslím, že nadčasovost je další slovo, které bychom měli užívat v souvislosti s touto architekturou. Byla zde touha k věčnosti nebo nadčasovosti, kterou představovala architektura antického Řecka. Tyto hodnoty, chtěli nacisté ztělesňovat na rozdíl od toho, co považovali za zvrhlé nebo nezdravé, zdraví škodlivé umění, které bylo vlastně vystavováno jen o pár bloků dále. Konaly se zde dvě důležité výstavy umění, otevřené roku 1937, jenž byly zamýšlené jako zobrazení vzájemných protikladů a byly od sebe vzdálené pouze blok a půl. Velká výstava německého umění byla otevřena zde v Domě německého umění, ale poté v prostorách pro dočasnou výstavu byla poprvé otevřena výstava zvrhlého umění. Používáme slovo "zvrhlé", kterým nacisté označovali umění, které bylo nezdravé a zdraví škodlivé, umění, které dnes považujeme za nejdražší. Když navštívíte muzea moderního umění, uvidíte umění, které nacisté považovali za zvrhlé, umělci jako Schmidt-Rutloff nebo Paul Klee či Max Ernest, Kirchner, všichni tito velikáni raného modernismu kreslili takzvané primitivní umění. Deformovali lidské tělo. Používali extrémní barvy. Deformovali prostor. To vše byly věci, které Hitler odmítal. Hledal umění, které bylo ideální, krásné a perfektní a které bylo nadčasové. Tudíž tato architektura a umění v ní umístěné bylo svázáno s národní socialistickou ideologií. Německo prošlo velmi rychlou industrializací a národní socialisté, nacisté, se ohlíželi na tak trochu vymyšlenou, agrární minulost, kterou si idealizovali. A tak tehdejší problémy přicházející s industrializací a urbanizací byly zlehčovány. Umění, které reprezentovalo tyto změny, umění mezinárodního charakteru a trochu riskantní, všechna tato hlediska, které si spojujeme s moderním uměním byla hanobena. A tato budova byla postavena konkrétně jako lék. Mohli byste říci, že další hledisko moderního umění je, že se neustále mění. Kubismus, futurismus, dadaismus a všechny tyto směry se vždy snažily zůstat současné jako protiklad toho, co Hitler chtěl pro Třetí říši, což byla nadčasovost. Ve skutečnosti o tom Hitler mluvil otevřeně. V projevu, který pronesl při otevření první výstavy řekl: "Až do chvíle, kdy se k moci dostal národní socialismus existovalo takzvané "moderní umění", což je, každý rok téměř jiné umění... Avšak národně socialistické Německo chce zpátky "německé umění"." Když Hitler řekl "německé umění", nenechte se mýlit. Myslel tím vymýcení dalších druhů umění a odmítání schopností těchto umělců vytářet umění. Některé poslal do koncentračních táborů. Umělec, jehož práce se objevila na poutači výstavy zvrhlého umění byl poslán do koncentračního tábora a zavražděn. Jednalo se o závažnou, děsivou propagandu. Umění, které zde bylo vystavováno bylo opravdu umění vyloučení. A opravdu bylo druhem propagandy. Připomíná nám, jak mocné může být výtvarné umění, když je nástrojem v rukou státu. Člověk, který toto nejvíce ztělesňuje se jmenuje Adolph Ziegler, malíř, a muž zodpovědný za sestavení první výstavy velkého německého umění zde v Domě německého umění. A také organizátor výstavy zvrhlého umění. Zeigler byl oblíbencem Adolfa Hitlera. Jeho obraz "Čtyři elementy" visel v říšské kanceláři Hitlera v Berlíně. Charakteristickým pro Zieglerovy práce a pro mnoho obrazů a soch vystavených na první výstavě v Domě německého umění je klasicismus. Můžeme vidět důraz na věčné vlastnosti, čtyři elementy, jako čtyři roční období. Můžeme spatřit důraz na podrobnost, druh přehnané čistoty, který bychom si mohli spojit se severským uměním 15. století. Umění vystavováno na výstavě zvrhlého umění viselo společně s uměním vytvořeným lidmi mentálně a fyzicky hendikepovanými. Což bylo umění, které bylo spojováno se vším, co nacisté vyhlazovali, doslova vraždili. A bylo velmi populární. Odhaduje se, že návštěvnost výstavy zvrhlého umění dosáhla mezi dvěmi a třemi milióny lidí. A víte co? Dokonce i dnes, na počátku 21. století, zde stále panuje diskuze o modernismu. Lidé se stále rozčilují. Považuji za důležité chápat naše nepohodlí, ale také historické rozměry, v nichž se může stát nebezpečná netolerance k umění Velmi nebezpečná. Možná je čas přečíst více z Hitlerovy řeči pronesené při inauguraci první výstavy: "Umění v žádném případě nemůže být módou. Tak málo jak se změní charakter a krev našich lidí, tak mnoho bude umění muset ztratit svůj smrtelný charakter a nahradit jej hodnotnými obrazy, vyjadřujícími průběh života našich lidí... Kubismus, Dadaismus, Futurismus, Impresionismus...nemají nic společného s naším německým lidem... Proto se teď, v tuto hodinu přiznávám, že jsem došel ke konečnému, nezměnitelnému rozhodnutí vyčistit domov tak, jak jsem učinil ve oblasti politického chaosu a od teď zbavím život německého umění jeho podomních obchodníků." Z těch slov mrazí. Samozřejmě Hitler prováděl s lidmi to, co dělal s uměním. Je zajímavé všimnout si mota rakouské avantgardy, Hitler byl konec konců Rakušan. A byl rádoby umělec. Jejich moto znělo "Každému období jeho vlastní umění a svobodu umění" pravý opak myšlenek, které se Hitler snažil podporovat. (hudba)
0:00
7:22