MoMA Muzeum moderního umění (2/22) · 5:36
Cézanne, Zátiší s jablky, 1895-98 (MoMA) Hovoří: Dr.Beth Harris a Dr.Steven Zucker.
Nacházíme se v 5. patře Muzea moderního umění v New Yorku a díváme se na obraz Paula Cézanna Zátiší s jablky z let 1895 až1898. Ano, ten tříletý interval naznačuje, že na tom pracoval opakovaně, v průběhu několika let. Ale stejně obraz není dokončený. Není, vůbec ne, vlastně je na několika místech docela prázdný a zbytek je poměrně náznakový. Je to opravdu zběžné, máš pravdu, ten ubrus v popředí je plátěný stejně jako závěs v horním levém rohu. V pravé části obrazu prosvítá spousta bílého plátna. A dokonce ty oblasti, které jsou namalovány, se zdají pouze předkreslené. Myslím, že bychom mohli říct, že to bylo špatně nakreslené. Ano, určitě, obraz se naklání doleva, elipsa na okraji misky je úplně zdeformovaná a to sklo, okraj toho skla, zdá se, jako bychom se koukali dolů na to sklo, ale my se díváme přes něj. Jo, a je tam to ovoce na stole, které vypadá, jako by mělo spadnout. Cézanne uměl malovat překrásně a podle tradice 19. století, takže je to smysluplná a úmyslná lež. Je to záměrné zkoumání nových možností, čím malba může být na konci 19. století. Myslím, že myšlenka tradičního evropského malířství, velmi věrného, reálného obrazu, který reflektuje umělcův pohled, myslím, byla, koncem 80. a 90. let v úpadku. No, je to velmi zajímavé, protože zátiší je tematicky snadné, v 17. století nemělo velký význam a on zátiší znovu vzkřísil coby formu. Zátiší bylo významné v 17. století, v době vrcholného naturalismu. To je pravda a jak realisticky vše vypadalo! Podívej se třeba na holandskou tradici. A Cézanne teď jde velmi odlišnou cestou. Zcela odlišnou. Lineární perspektiva a hyperrealistická tradice, které byly po staletí vylepšovány, byly v 19. století stále velmi podstatné. A přesto Cézannovo plátno je nedokončené. Hraje si s malováním a vytváří prostředí, které je velmi matoucí. V 19. stol. určitě muselo být velmi matoucí. Dokonce i po nás vyžaduje větší pozornost. Myslím, že nachází svou vlastní cestu, uvědomuje si, že tradice jsou v úpadku a myslím, že hledá další cestu, jak malovat a koukat jiným způsobem a jiným způsobem zažívat. To je pravda. Je to tak. Myslím, že je tady rovněž skrytá pozvánka přesunout se vizuálně do obrazu, ve smyslu, kterým on zakouší tyto formy. V 19. stol., podle tak dlouho přetrvávajících tradic, si umělec stoupl na své místo a ujistil se, že vše je naaranžované ze správného pohledu. Ale Cézanne nás nechá pohybovat se po plátně a prožívat to. Je tady možné, že Cézanne nám vlastně předkládá různé alternativní cesty a komplexnější pohledy. Myslím, že ano. Ale podstatnější otázkou je, jak se to stalo důležité, proč se to stalo důležité. Na přelomu 19. a 20. století. Proč je důležitý individuální požitek, subjektivní vnímání prostoru, času, vidění? Myslím, že narůstající význam výše zmíněného a úpadek napodobování tradiční malby je rozhodující pro konec 19. století. Myslím, že to je přesně tak. Subjektivita je rozhodující pro porozumění Cézannovi. Zároveň je tu řada skrytých, vizuálních realit, které nastupují na scénu v moderním světě. Fotografie, ten „momentarismus“, letmé zahlédnutí města, rychlost přepravy. Ve smyslu vytváření komplexního pohledu. Přesně. A Cézanne bere tu vizi, tu myšlenku komplexnosti vize a propracovává ji, promýšlí. Zároveň se snaží vytlačit z obrazu duchovno, které často zobrazoval Gauguin, i psychologično, který vnášel Van Ghogh, a přemýšlí o tom, svým přísným způsobem. A samozřejmě to bude mít obrovský vliv na následující století, kdy se Matisse, Picasso a další budou ohlížet zpátky k jeho práci, kde je ten základ pro kubismus a pro abstrakci a pro formální zkoumání vizí. Přesně tak.
0:00
5:36