If you're seeing this message, it means we're having trouble loading external resources on our website.

Pokud používáš webový filtr, ujisti se, že domény: *.kastatic.org and *.kasandbox.org jsou vyloučeny z filtrování.

Hlavní obsah

Měřítko galaxie

Měřítko galaxie Tvůrce: Sal Khan.

Chceš se zapojit do diskuze?

Zatím žádné příspěvky.
Umíš anglicky? Kliknutím zobrazíš diskuzi anglické verze Khan Academy.

Transkript

V posledním videu jsem naznačil, že záležitosti budou poněkud potrhlé, a taky že jsou! Takže začněme tam, kde jsme minule přestali. Začali jsme právě tady, dívali jsme se na vzdálenost k nejbližší hvězdě. A jen připomínka: v tomto nákresu tento kroužek tady, tato sluneční soustava, není to velikost Slunce, není to velikost oběžné dráhy Země nebo Pluta nebo Kuiperova pásu. Má to blízko k velikosti Oortova oblaku. A poloměr oběžné dráhy Země je okolo 1/50 0000 této velikosti, takže to byste ani neviděli, netvořilo by to ani pixel na této obrazovce, a ještě menší by bylo Slunce. Prostě si pamatujte, že oběžná dráha Země byla ve velké vzdálenosti. Světlu trvá 8 minut dostat se ze Slunce na Zemi. Je to super dlouhá vzdálenost. Kdybyste vystřelili kulku ze Země na Slunce, tak by trvalo 17 let, než by se na Slunce dostala. A tato obrovská vzdálenost by se ani neukázala na tomto obrázku. Viděli jsme v minulém videu, že kdybyste se pohybovali nepředstavitelně rychle, kdybyste se pohybovali rychlostí 60 000 km/h, tuto rychlost jsem zvolil, protože tak rychle se pohybuje Voyager I. Myslím, že to je jeden z nejrychlejších objektů, jaké máme tady ve vesmíru. A vlastně právě teď opouští sluneční soustavu. Ale i kdybychom byli schopní být takhle rychlí, stále by trvalo 80 000 let urazit 4,2 světelných let k Alfa Centauri. K nejbližší hvězdě by to trvalo 80 000 let! Mám problém pochopit taková měřítka času. Představte si, že celá moderní civilizace se objevila v posledních 10 000 letech, ale většina zaznamenané historie je v posledních 5 000 let. A nám trvá 80 000 let, abychom se dostali k nejbližší hvězdě! Je to obrovská vzdálenost. Jiný pohled by byl, že kdyby Slunce bylo velké jako basketbalový míč a vy byste tento míč umístili v Londýně, kdybyste to chtěli dělat v měřítku, tak další nejbližší hvězda, která je ve skutečnosti menší basketbalový míč zde, Proxima Centauri, tak ten menší míč byste museli umístit do Kyjeva, abyste měli podobné měřítko. Takže toto jsou míče umístěné v těchto městech a vy musíte ujet asi 2 000 km, abyste umístili další míč. A tyto míče představují tyto super velké věci, které jsme již viděli. Kdybyste udělali Zemi v poměru k těmto míčům, byla by malým zrnkem písku. Takže kdyby tady byli nějaké malé planety, musely by to být zrnka písku v Kyjevě a zrnka písku v Londýně. Takže je to obrovská vzdálenost, alespoň pro mě je nepředstavitelná. A to všechno se stává šílené, když si uvědomíte, že toto je jen super malá vzdálenost oproti galaktickému měřítku. Takže toto celé vyobrazení našeho jakéhosi sousedství hvězd, toto je okolo, a to zhruba odhaduju, je okolo 30 světelných let. Ještě jednou: ve skutečnosti nemůžete… Můžete vyfotit naší galaxii z našeho pohledu, ale nemůžete vyfotit celou galaxii nad ní. Takže toto budou umělecká vyobrazení, ale toto je 30 světelných let. Toto je kresba tady našich sousedních galaxií. Přibližně to je… Udělám to v tmavší barvě. Je to okolo 1 000 světelných let, 1 000 světelných let našich sousedů. Můžete to nazývat sousedstvím, i když ani toto není sousedství, trvalo by 80 000 let dostat se k nejbližšímu sousedovi. Ale tato kresba, a trvalo by věčnost se kamkoli dostat, byla by 1/30 tohoto, takže by to bylo asi takhle velké – tato celá kresba. A to, co vás určitě ohromí, je, že toto by bylo trochu více než pixel na této kresbě s tisíci světelných let, ale podívejme se na to trochu z perspektivy, takže se trochu oddálíme. Takže tato kresba tady, těchto 1 000 světelných let, je nyní těchto 1 000 světelných let, toto je naše místní sousedství Slunce. Ještě jednou: slovo „místní“ používám v tomto okamžiku velmi volně. Takže toto je 1 000 světelných let. Kdybyste seděli tady a dívali se na objekt, který je… Udělám to v tmavší barvě. Kdybychom seděli tady na Zemi a dívali se na objekt umístěný zde, to je 500 světelných let, díváme se, jak vypadal před 500 lety, protože světlo, které dosahuje do našich očí nebo do teleskopů právě teď, opustilo toto před 500 lety. On tu vlastně už ani nebude, pravděpodobně se posunul někam dál. Již v tomto měřítku jsem se zmínil o těchto nepředstavitelných vzdálenostech a pak jsme se oddálili. Toto je jakási část naší galaxie. Tento kousek se jmenuje Orionovo rameno a lidé se stále snaží vyřešit, jaké jsou přesné detaily a skutečný tvar Mléčné dráhy – galaxie, ve které jsme. Ale jsme si dost jisti, že máme tato spirální ramena a máme tyto jejich výběžky. Ve skutečnosti je velmi těžké objevit pravý tvar. Hlavně proto, že nemůžete vidět hodně z galaxie, protože je jaksi na druhé straně. Na druhé straně od centra. Ale vážně, jen aby vám dávalo smysl něco, co mě hodně šokuje: když se skutečně zamyslíte nad tím, že tyto neuvěřitelné vzdálenosti se ukazují jako malá tečka tady. Tato celá kresba se tady zobrazuje jako tečka tady. A když se odsud oddálíme, tak tato tečka by se už ani neukázala, nebyla by ani pixel na tomto obrázku. Tento obrázek, ta celá věc právě tady, je tato mřížka právě zde. Doufejme, že vám to dalo představu o tom, jak malé je naše sousedství oproti galaxii jako celku. Galaxie jako celek, jen pro představu, má 200–400 miliard hvězd. Nebo bych možná měl říct slunečních soustav. Jen pro lepší pochopení: víte, že sluneční soustava není jen Slunce, je to všechna tato dynamická hmota, planety a asteroidy a sluneční vítr. Takže tady je 200–400 miliard hvězd a ve většině případů 200–400 miliard slunečních soustav, je to tedy nepředstavitelný komplex nebo obrovské místo. Pro ujasnění: víte, že dokonce i když přiblížíme tento obrázek tady... A myslím, že je jasně založený na tomto. Tak tato malá bílá kapsa právě tady není jedna hvězda, toto nejsou dvě hvězdy, jsou to tisíce hvězd tady. Takže když se přesuneme sem, tak každá malá bílá skvrna, kterou vidíte, to není hvězda, nejsou to tisíce hvězd, ale mluvíme o milionech hvězd, když se tady podíváte na určité skvrny. Možná blízko u sebe můžeme mít jednu, ale i milion hvězd, které jsou daleko od sebe a které jsou relativně blízko sebe. Všechno zde musí být užito v jakýchsi volných termínech. Budeme mluvit více o dalších galaxiích, ale ani toto není horní hranice galaxií. Lidé věří, že Galaxie v Andromedě má v sobě trilion hvězd, trilion slunečních soustav a mluvíme o těchto nesmírných vzdálenostech. Jen pro představu, kde se nacházíme, toto je to zhruba pozice našeho Slunce. Pamatujte: ta malá tečka, kterou jsem teď nakreslil, zahrnuje miliony hvězd, miliony slunečních soustav. Už tak nepředstavitelné vzdálenosti, ale jestli chcete pochopit celou galaxii… Ještě jednou: nikdy nebudeme moci uchopit tuto perspektivu v galaxii, zabralo by věčnost cestovat tak daleko, abyste viděli galaxii shora. To je náš nejlepší odhad, když se díváme na věci z našeho výhodného pohledu, nikdy skutečně neuvidíme, vlastně ani nevidíme celou tuto zónu tady, protože je na druhé straně centra galaxie, které je super husté a super zářivé. Takže je těžké vidět věci na druhé straně, ale myslíme, že tady je supermasivní černá díra ve středu galaxie, a myslíme, že jsou ve středu všech, nebo většiny galaxií. Celá pointa tohoto videa je, vlastně celé série těchto videí, vás ohromit tím, jak obrovské to všechno je, když se zamyslíte nad měřítky, tak nevím, slova to nemohou popsat. Ale jen pro představu, tak jsme asi 25 000 světelných let od středu galaxie, takže když se díváme na věci ve středu galaxie, tak takové byly před 25 000 lety. Zabralo 25 000 let, aby se toto světlo dostalo k nám. Když toto světlo opustilo střed galaxie, tak snad ani nebudu hádat, jaké bylo lidstvo v této době. Takže tyto velké vzdálenosti a celá galaxie… A znovu: jako u slunečních soustav je těžké označit okraj galaxie, protože zde vždy bude několik dalších hvězd a jiné věci obíhající okolo galaxie, jak byste šli dál a dál pryč, snižuje se hustota hvězd. Hlavní hustota, hlavní kotouč je okolo 100 000 světelných let v průměru. Přibližně v hlavní části galaxie, a je okolo 1 000 světelných let silný. Představte si ho jako disk, je docela rovný, ale je 1 000 světelných let silný! Je to 1 000 světelných let, museli byste tuto vzdálenost ujet 250krát, jen abyste se dostali z horní části galaxie do spodní. Mnohem méně než přechod přes celou galaxii. Takže se to může zdát relativně ploché, ale přesto je nesmírně silné. Další způsob, jak si to představit: kdyby tato věc, ve které je Oortův oblak, jehož průměr je přibližně světelný rok, byla zrnko písku, milimetr malé zrnko, potom vesmír jako celek bude mít průměr fotbalového hřiště. A to jsou dvě tvárné věci. Dokážu si představit zrnko písku, milimetr široké zrnko písku na fotbalovém hřišti, Ale pamatujte si: toto zrnko písku má průměr 50 000–60 000krát oběžné dráhy Země. A to by zabralo kulce, nebo něčemu takovému jako tryskové letadlo, 15 hodin jen na polovinu cesty, pardon 15 let nebo 17 let, zapomněl jsem přesné číslo, ale 15, 16, 17 let uletět jen polovinu vzdálenosti, 30 let uletět celý průměr. Tedy 30 let k uražení průměru oběžné dráhy Země, to je 1/60 000 našeho malého zrnka písku na fotbalovém hřišti. Vážně úplně nechápu, jak obrovské toto je. Toto je obrázek Mléčné dráhy, naší galaxie, z našeho úhlu pohledu. Tak můžete vidět, že jsme v galaxii, zde se díváme směrem ke středu. Pohledem na tento obrázek začnete chápat spletitost 100 miliard hvězd, ale já bych opravdu rád zdůraznil, že nakonec na tomto obrázku, když se díváme na nějaký z těchto úkazů, které jsou jako hvězdy, ale nejsou hvězdy! Toto jsou tisíce hvězd nebo miliony hvězd, mohla by to být někde jedna hvězda, ale při přiblížení ke středu galaxie, tak to jsou tisíce a miliony hvězd, slunečních soustav. Takže při pohledu na to začínáme váhat a přemýšlet nad tím, co se tam opravdu děje.