Geologická historie Země
Přihlásit se
Geologická historie Země (4/17) · 11:58

Desková tektonika – vlastnosti divergentních rozhraní litosférických desek Co pozorujeme na rozhraní desek?

Navazuje na Hvězdy, černé díry a galaxie.
Než si představíme různé teorie vysvětlující pohyby litosférických desek, chtěl bych se ještě zamyslet nad tím, proč na rozhraní dvou desek pozorujeme právě takové geologické jevy. Rád bych se zaměřil na vlastnosti divergentních deskových rozhraní, kde se jednotlivé desky od sebe oddalují a přitom vzniká nová zemská kůra, jak jsme to viděli u středooceánských hřbetů. Nová oceánská kůra se tvoří uprostřed hřbetu a sune se dál od něj. Abychom si to vysvětlili, tak si představme nějaké souvrství. Vlastně bych nejdřív měl udělat opravu minulého videa. Nakreslil jsem tady šipky ukazující tímto směrem, ale podle toho, jak jsem je definoval, by měly směřovat do obrazovky, takže správně tu mají být x. Vrátíme se k našemu tématu. Nakreslím takové malé schéma toho, co se děje na divergentních rozhraních ze začátku. Takže nejdřív si tu nakreslíme kus zemské kůry, bude to třeba kus kontinentální kůry. Máme tu tedy zemskou kůru a hned pod ní bude pevná část pláště. Tyto dvě vrstvy dohromady tvoří litosféru. Potom tu máme tekutou a velmi horkou část pláště, tady dole je v podstatě magma. Je to dostatečně horké, aby to bylo v tekutém stavu. Oběma těmto částem dohromady říkáme zemský plášť. Existují různé teorie o tom, více o tom bude v dalším videu, jak vlastně vznikají tyto tzv. horké skvrny. Mohly by to být takové výběžky z pláště, které se formují na rozhraní pláště a jádra. Nebo můžou vznikat díky konvekčním proudům přímo v plášti. Podrobněji to probereme v některém z následujících videí. Ale předpokládejme, že horké skvrny vznikají v plášti. Představíme si je jako určitou část magmatu s mimořádně vysokou teplotou. Raději to nakreslím jinou barvou, třeba růžově. Takže tady máme obzvlášť horké magma. A víme, – pokud to nevíte, tak se to teď dozvíte – že pokud nějakou látku zahříváme, tak se její hustota postupně snižuje, protože její částice při zahřátí do sebe narážejí s větší kinetickou energií a pak mezi sebou mají více prostoru. Díky tomu se tato velmi horká část magmatu, nebo velmi horká část pláště, začne pohybovat nahoru. Pohybuje se směrem nahoru, protože má nižší hustotu, působí na ní vztlak. Jak se pohybuje vzhůru, tak zahřívá materiál kolem sebe a nakonec se tak dostane do litosféry. Nakonec se dostane do litosféry, protože je to tak horké, že se doslova protaví nahoru. Posuneme se teď o něco dopředu. Tohle byl vlastně první krok a teď krok druhý. Toto horké magma postupně putuje nahoru do litosféry, kde tak vzniká horká skvrna. Litosféra a zemská kůra se vyklene a vytvoří klenbu, mohlo by to vypadat nějak takhle. Zemská kůra je teď vyklenutá a tvoří klenbu. Tady máme původní litosféru, která je teď díky horké skvrně vylomená. Litosféra je teď vylomená nebo se každou chvíli díky horké skvrně úplně prolomí. Tohle všechno je stále litosféra, napíšu zkratku „litho“, a její horní část tvoří zemská kůra. Když vezmete pevný materiál, zemská kůra je pevná a litosféra také, a zespodu vyvíjíte takový tlak, tak se určitě neroztáhnou, jako když třeba nafukujete balónek, ale začnou praskat a nakonec se rozlámou, aby vyrovnaly tlak zdola. Zemská kůra prostě začne praskat. Podobný proces vlastně můžete vidět, když se peče bochník kváskového chleba, který má také takovou pevnou kůru. Určitě si ho dokážete představit, já se tady pokusím jeden takový nakreslit. Na povrchu má takové praskliny, které vznikají, protože kůrka tohoto chleba je opravdu velmi pevná a tvrdá, a když se vnitřek chleba zahřeje a je třeba, aby se povrch zvětšil, tak se vytvoří trhliny, díky nimž se může pevná a neohebná kůrka roztáhnout. Přesně to samé se stane zemské kůře a v podstatě celé litosféře. Znovu i tady znázorním horkou skvrnu. Vlastně bych ji měl udělat růžově. Teď se horká skvrna dostala až sem. Je tvořená horkým magmatem. A posuneme se k dalšímu kroku, kde zemská kůra začíná praskat a rozestupovat se. Takže v dalším kroku spodní rozhraní litosféry začíná vypadat nějak takhle, magma se v podstatě protavilo, prolomilo ztuhlou, neohebnou část pláště. Mohlo by to vypadat nějak takhle. Tady dole máme horkou skvrnu. Dostala se až sem. Zemská kůra na povrchu, kterou my normálně vidíme, se rozlomila a v podstatě tak umožnila, aby se tady začal tvořit nový povrch Země. Vypadá to teď asi nějak takto. Pokusím se to nakreslit. Zemská kůra rozpraská a jak je postupně odtlačovaná, tak se trochu jakoby ztenčí. V podstatě to samé se děje s naším chlebem. Když se podíváte na takový chléb, tak trhlina uprostřed vytváří prohlubeň, která se rychle rozšiřuje, a v těchto místech je také kůrka nejtenčí a zároveň měkčí než v částech, které se rozestoupily. To samé se odehrává na zemském povrchu. Všechen tento materiál je pod tlakem a postupně se rozestupuje směrem ven, a v podstatě se tak dělá místo pro horkou skvrnu. V tomto stádiu se tu může vytvořit několik sopek, ale důležitější je, že se tu formuje takzvané riftové údolí. Teď ovšem předpokládáme, že ještě nejsme pod úrovní moře nebo že k formování tohoto našeho riftového údolí dochází někde na pevnině a zatím nedošlo ke kontaktu s nějakým vodním tělesem. Nejspíš se vytvoří údolí mezi horami. Taková údolí na Zemi opravdu existují. A nejznámější z nich je Velká příkopová propadlina v Africe. Nachází se v této oblasti. Vlastně tu mám lepší obrázek Velké příkopové propadliny. Celý tento region v Africe je vytvořen horkou skvrnou, která je přímo pod ním. Jak se horká skvrna postupně vyvíjí, tak u některých takto vytvořených údolí dojde k poklesu pod hladinu moře. Pamatujte, že zemský povrch se tlakem horké skvrny roztahuje. Takže vám tu teď nakreslím další krok. Zemský povrch se dostal pod hladinu moře a přichází do kontaktu s oceánem nebo mořem. Takže teď to vypadá asi takhle. Zemská kůra je teď na povrchu velmi tenká, pokusím se to nakreslit. Je opravdu tenká, protože bublina horkého magmatu pod ní na ni neustále tlačí. Zkusím to nakreslit. Tady všude jsou pevné horniny. Oranžově nakreslím zemskou kůru a tohle je kamenitá část zemského pláště. Dohromady tvoří litosféru. Horké magma tady vystupuje vzhůru a občas se dostane až na povrch, takže v těch místech pak vznikne sopka. Většinou ale jen tlačí litosféru nahoru a do stran. A přestože se vám může zdát, že tuhle část vytlačila nahoru, tak díky rozestupu zemské kůry tyto oblasti vlastně poklesly, jako u toho bochníku chleba. Poklesly až pod hladinu moře a dostaly se do kontaktu s vodou. I kdyby na žádnou vodu nenarazily, tak se tam sama začne shromažďovat. I tento typ riftového údolí můžeme pozorovat, protože se tvoří mezi Africkou a Arabskou deskou. Rudé moře je příkladem tohoto procesu. Arabská deska se pohybuje směrem od Africké desky působením horké skvrny. Tady je zemská kůra vytlačována a rozestupuje se, takže tohle se sune pryč, tohle taky. Země se pohybuje směrem ven ve všech směrech a tak vzniká prohlubeň, do které může natéct voda. Do Velké příkopové propadliny se voda ještě nedostala jako do Rudého moře, ale jestliže se bude stále rozestupovat, nakonec bude tak hluboké, že do něj voda nateče. Rudé moře tedy vzniklo přesně takhle. Voda Indického oceánu natekla do pukliny, kterou vytvořila horká skvrna. Kdybychom trochu urychlili vývoj, tak se magma může dostat až na zemský povrch. Takže se posuneme k dalšímu kroku, kdy už by se zemská kůra mohla pořádně rozestoupit. Horká skvrna se dostala až na povrch a zemská kůra by mohla vypadat nějak takhle. V této fázi tedy máme kůru výrazně rozestoupenou, ovšem do tohoto stádia bychom se dostali asi tak za stovky nebo desítky tisíc let. Například ta část země se posunula sem a tato část země může být tady. Horká skvrna má ale i nadále velmi vysokou teplotu, a protože toto údolí je již zatopené vodou, jelikož se propadlo do takové hloubky a zemská kůra se ztenčila, takže do údolí mohla natéct voda. Horká skvrna se v podstatě dostává na povrch podmořskými sopkami a vytváří uprostřed této vodní nádrže rozsáhlou podmořskou strukturu, kterou nazýváme středooceánský hřbet. Vzniká nám tu vlastně, nakreslím to jinou barvou, vzniká nám tu podmořský hřbet se sopkami uprostřed. Tento proces je jednak příčinou vzniku riftových údolí jako to v Africe, vzniklo tak i Rudé moře, ale možná zásadnější je, že tímto způsobem vznikl Středoatlantský hřbet uprostřed Atlantiku. Okolo něj jsou velké sníženiny, podobně jako ve Velké příkopové propadlině v Africe, ale v pozdním stádiu a proto se v nich hromadí voda, protože, když se na litosféru tlačí zespodu, tak se ztenčuje a voda do ní vtéká. Je to podobné, jako když se peče ten náš chleba. V těchto částech se kůrka rozestupuje a vytváří se trhlina, a kdyby na bochníku byla nějaká voda, nebo kdyby pršelo, nebo kdyby byl v nějaké nádobě s vodou, tak by tam nakonec natekla. Kdyby se bochník zvětšoval, tak by se zvětšovala i trhlina teoreticky až do velikosti Atlantického oceánu. Proto tedy existují tyto ohromné sníženiny, kde mohou vznikat oceány. Ale uprostřed nich se nachází ponořený horský hřbet, podmořský pás sopek, podmořský horský pás, kde se vlastně zemský povrch trochu zvedá díky neustálým vývěrům magmatu ze sopek. Snad jsem to trochu vysvětlil, protože já jsem byl vždy zmatený, proč by uprostřed takových zatopených prohloubenin měly existovat vyvýšeniny, když se vlastně okolo nich všechno oddaluje. Takže snad jsem vám to trochu vysvětlil.
video