Hlavní obsah
Kurz: Kosmologie a astronomie > Kapitola 3
Lekce 1: Desková tektonika- Desková tektonika: rozdíl mezi zemskou kůrou a litosférou
- Struktura Země
- Desková tektonika: důkaz pohybu litosférických desek
- Desková tektonika: vlastnosti divergentních rozhraní litosférických desek
- Desková tektonika: vlastnosti konvergentních rozhraní litosférických desek
- Pohyb litosférických desek díky konvekčním proudům v zemském plášti
- Vznik Havajských ostrovů
- Pangea
- Chemické a mechanické vrstvy Země
- Jak víme o existenci zemského jádra
Desková tektonika: vlastnosti divergentních rozhraní litosférických desek
Desková tektonika -- vlastnosti divergentních rozhraní litosférických desek Tvůrce: Sal Khan.
Chceš se zapojit do diskuze?
Zatím žádné příspěvky.
Transkript
Než si představíme různé teorie
vysvětlující pohyby litosférických desek, chtěl bych se ještě zamyslet nad tím, proč na rozhraní dvou desek
pozorujeme právě takové geologické jevy. Rád bych se zaměřil na vlastnosti
divergentních deskových rozhraní, kde se jednotlivé desky od sebe oddalují
a přitom vzniká nová zemská kůra, jak jsme to viděli u
středooceánských hřbetů. Nová oceánská kůra se tvoří uprostřed
hřbetu a sune se dál od něj. Abychom si to vysvětlili,
tak si představme nějaké souvrství. Vlastně bych nejdřív měl
udělat opravu minulého videa. Nakreslil jsem tady šipky
ukazující tímto směrem, ale podle toho, jak jsem je definoval,
by měly směřovat do obrazovky, takže správně tu mají být x. Vrátíme se k našemu tématu.
Nakreslím takové malé schéma toho, co se děje na divergentních
rozhraních ze začátku. Takže nejdřív si tu
nakreslíme kus zemské kůry, bude to třeba kus kontinentální kůry. Máme tu tedy zemskou kůru
a hned pod ní bude pevná část pláště. Tyto dvě vrstvy dohromady tvoří litosféru. Potom tu máme tekutou
a velmi horkou část pláště, tady dole je v podstatě magma. Je to dostatečně horké,
aby to bylo v tekutém stavu. Oběma těmto částem
dohromady říkáme zemský plášť. Existují různé teorie o tom,
více o tom bude v dalším videu, jak vlastně vznikají tyto
tzv. horké skvrny. Mohly by to být takové výběžky z pláště, které se formují na
rozhraní pláště a jádra. Nebo můžou vznikat díky
konvekčním proudům přímo v plášti. Podrobněji to probereme
v některém z následujících videí. Ale předpokládejme,
že horké skvrny vznikají v plášti. Představíme si je jako určitou část
magmatu s mimořádně vysokou teplotou. Raději to nakreslím jinou
barvou, třeba růžově. Takže tady máme
obzvlášť horké magma. A víme, – pokud to nevíte,
tak se to teď dozvíte – že pokud nějakou látku zahříváme,
tak se její hustota postupně snižuje, protože její částice při zahřátí do sebe
narážejí s větší kinetickou energií a pak mezi sebou mají více prostoru. Díky tomu se tato velmi
horká část magmatu, nebo velmi horká část pláště,
začne pohybovat nahoru. Pohybuje se směrem nahoru, protože
má nižší hustotu, působí na ní vztlak. Jak se pohybuje vzhůru,
tak zahřívá materiál kolem sebe a nakonec se tak dostane do litosféry. Nakonec se dostane do litosféry,
protože je to tak horké, že se doslova protaví nahoru. Posuneme se teď o něco dopředu. Tohle byl vlastně první
krok a teď krok druhý. Toto horké magma postupně
putuje nahoru do litosféry, kde tak vzniká horká skvrna. Litosféra
a zemská kůra se vyklene a vytvoří klenbu, mohlo by to vypadat nějak takhle. Zemská kůra je teď
vyklenutá a tvoří klenbu. Tady máme původní litosféru,
která je teď díky horké skvrně vylomená. Litosféra je teď vylomená nebo se každou
chvíli díky horké skvrně úplně prolomí. Tohle všechno je stále litosféra,
napíšu zkratku „litho“, a její horní část tvoří zemská kůra. Když vezmete pevný materiál,
zemská kůra je pevná a litosféra také, a zespodu vyvíjíte takový tlak,
tak se určitě neroztáhnou, jako když třeba nafukujete balónek,
ale začnou praskat a nakonec se rozlámou, aby vyrovnaly tlak zdola. Zemská kůra prostě začne praskat. Podobný proces vlastně můžete vidět,
když se peče bochník kváskového chleba, který má také takovou pevnou kůru. Určitě si ho dokážete představit, já se
tady pokusím jeden takový nakreslit. Na povrchu má takové praskliny, které vznikají, protože kůrka tohoto
chleba je opravdu velmi pevná a tvrdá, a když se vnitřek chleba zahřeje
a je třeba, aby se povrch zvětšil, tak se vytvoří trhliny, díky nimž se může
pevná a neohebná kůrka roztáhnout. Přesně to samé se stane zemské
kůře a v podstatě celé litosféře. Znovu i tady znázorním horkou skvrnu. Vlastně bych ji měl udělat růžově. Teď se horká skvrna dostala až sem.
Je tvořená horkým magmatem. A posuneme se k dalšímu kroku, kde zemská
kůra začíná praskat a rozestupovat se. Takže v dalším kroku spodní rozhraní
litosféry začíná vypadat nějak takhle, magma se v podstatě protavilo,
prolomilo ztuhlou, neohebnou část pláště. Mohlo by to vypadat nějak takhle. Tady dole máme horkou skvrnu.
Dostala se až sem. Zemská kůra na povrchu,
kterou my normálně vidíme, se rozlomila a v podstatě tak umožnila,
aby se tady začal tvořit nový povrch Země. Vypadá to teď asi nějak takto. Pokusím se to nakreslit. Zemská kůra rozpraská a jak je postupně
odtlačovaná, tak se trochu jakoby ztenčí. V podstatě to samé
se děje s naším chlebem. Když se podíváte na takový chléb, tak trhlina uprostřed vytváří
prohlubeň, která se rychle rozšiřuje, a v těchto místech je také kůrka nejtenčí
a zároveň měkčí než v částech, které se rozestoupily. To samé se odehrává na zemském povrchu. Všechen tento materiál je pod tlakem
a postupně se rozestupuje směrem ven, a v podstatě se tak dělá
místo pro horkou skvrnu. V tomto stádiu se tu
může vytvořit několik sopek, ale důležitější je, že se tu
formuje takzvané riftové údolí. Teď ovšem předpokládáme,
že ještě nejsme pod úrovní moře nebo že k formování tohoto našeho
riftového údolí dochází někde na pevnině a zatím nedošlo ke kontaktu
s nějakým vodním tělesem. Nejspíš se vytvoří
údolí mezi horami. Taková údolí na Zemi opravdu existují. A nejznámější z nich je
Velká příkopová propadlina v Africe. Nachází se v této oblasti. Vlastně tu mám lepší obrázek
Velké příkopové propadliny. Celý tento region v Africe je vytvořen
horkou skvrnou, která je přímo pod ním. Jak se horká skvrna postupně vyvíjí, tak u některých takto vytvořených údolí
dojde k poklesu pod hladinu moře. Pamatujte, že zemský povrch
se tlakem horké skvrny roztahuje. Takže vám tu teď nakreslím další krok. Zemský povrch se dostal pod hladinu moře a
přichází do kontaktu s oceánem nebo mořem. Takže teď to vypadá asi takhle. Zemská kůra je teď na povrchu
velmi tenká, pokusím se to nakreslit. Je opravdu tenká, protože bublina horkého
magmatu pod ní na ni neustále tlačí. Zkusím to nakreslit.
Tady všude jsou pevné horniny. Oranžově nakreslím zemskou kůru
a tohle je kamenitá část zemského pláště. Dohromady tvoří litosféru. Horké magma tady vystupuje vzhůru a občas se dostane až na povrch,
takže v těch místech pak vznikne sopka. Většinou ale jen tlačí litosféru
nahoru a do stran. A přestože se vám může zdát,
že tuhle část vytlačila nahoru, tak díky rozestupu zemské kůry
tyto oblasti vlastně poklesly, jako u toho bochníku chleba. Poklesly až pod hladinu moře a
dostaly se do kontaktu s vodou. I kdyby na žádnou vodu nenarazily,
tak se tam sama začne shromažďovat. I tento typ riftového
údolí můžeme pozorovat, protože se tvoří mezi
Africkou a Arabskou deskou. Rudé moře je příkladem tohoto procesu. Arabská deska se pohybuje směrem
od Africké desky působením horké skvrny. Tady je zemská kůra
vytlačována a rozestupuje se, takže tohle se sune pryč, tohle taky. Země se pohybuje směrem ven ve
všech směrech a tak vzniká prohlubeň, do které může natéct voda. Do Velké příkopové propadliny se voda
ještě nedostala jako do Rudého moře, ale jestliže se bude stále rozestupovat, nakonec bude tak hluboké,
že do něj voda nateče. Rudé moře tedy vzniklo přesně takhle. Voda Indického oceánu natekla do pukliny,
kterou vytvořila horká skvrna. Kdybychom trochu urychlili vývoj, tak
se magma může dostat až na zemský povrch. Takže se posuneme k dalšímu kroku, kdy už by se zemská kůra
mohla pořádně rozestoupit. Horká skvrna se dostala až na povrch a zemská kůra by mohla
vypadat nějak takhle. V této fázi tedy máme kůru
výrazně rozestoupenou, ovšem do tohoto stádia bychom se dostali
asi tak za stovky nebo desítky tisíc let. Například ta část země se posunula
sem a tato část země může být tady. Horká skvrna má ale
i nadále velmi vysokou teplotu, a protože toto
údolí je již zatopené vodou, jelikož se propadlo do takové
hloubky a zemská kůra se ztenčila, takže do údolí mohla natéct voda. Horká skvrna se v podstatě dostává
na povrch podmořskými sopkami a vytváří uprostřed této vodní nádrže
rozsáhlou podmořskou strukturu, kterou nazýváme středooceánský hřbet. Vzniká nám tu vlastně,
nakreslím to jinou barvou, vzniká nám tu podmořský
hřbet se sopkami uprostřed. Tento proces je jednak příčinou vzniku
riftových údolí jako to v Africe, vzniklo tak i Rudé moře,
ale možná zásadnější je, že tímto způsobem vznikl Středoatlantský
hřbet uprostřed Atlantiku. Okolo něj jsou velké sníženiny, podobně jako ve Velké
příkopové propadlině v Africe, ale v pozdním stádiu
a proto se v nich hromadí voda, protože, když se na
litosféru tlačí zespodu, tak se ztenčuje a voda do ní vtéká. Je to podobné, jako když
se peče ten náš chleba. V těchto částech se kůrka
rozestupuje a vytváří se trhlina, a kdyby na bochníku byla
nějaká voda, nebo kdyby pršelo, nebo kdyby byl v nějaké nádobě
s vodou, tak by tam nakonec natekla. Kdyby se bochník zvětšoval, tak by se zvětšovala i trhlina teoreticky
až do velikosti Atlantického oceánu. Proto tedy existují tyto ohromné
sníženiny, kde mohou vznikat oceány. Ale uprostřed nich se
nachází ponořený horský hřbet, podmořský pás sopek, podmořský horský pás, kde se vlastně zemský povrch trochu zvedá
díky neustálým vývěrům magmatu ze sopek. Snad jsem to trochu vysvětlil,
protože já jsem byl vždy zmatený, proč by uprostřed takových zatopených
prohloubenin měly existovat vyvýšeniny, když se vlastně okolo
nich všechno oddaluje. Takže snad jsem vám to trochu vysvětlil.