Progresivní a regresivní zpracování informací a

Podívejme se na rozdíl mezi retrográdním (top-down) a progresivním (bottom-up) zpracováním informací. Co je progresivní zpracování? Začíná v podstatě příchodem stimulu. Řekněme například, že se na něco dívám, třeba na banán, ten zároveň ovlivňuje to, co vnímáme. Stimulus ovlivňuje naše vnímání. Pokud je mi něco naprosto neznámé, potom ten stimulus nebo co to je, nač se dívám, ale nic o tom nevím, nikdy jsem to neviděl, nemám žádné předem vytvořené kognitivní konstrukty s tím spojené, stimulus tím pádem ovlivňuje mé vnímání. Představme si, že si prohlížíme kokpit letadla, nejsem pilot, takže mi nic z toho moc neříká, vypadá to dost matoucně. Je tu velké množství různých stimulů, které jsou pro mě naprosto nové. Snažím se v podstatě pochopit, nač se vlastně dívám. Takže tohle je progresivní zpracování informací. Nemáte žádné předem vytvořené představy o tom, nač se díváte. To zároveň ovlivňuje vaše vnímání. Progresivní zpracování tedy vychází z dat. Vaše vnímání řídí vaše kognitivní povědomí o objektu. Na rozdíl od toho retrográdní zpracování informací využívá získané vědomosti k ovlivnění vnímání. Podívejme se na tento příklad. Vídíme v podstatě jen skupinu kruhů, které mají vevnitř pár linek. Pokud pohlédneme na tyto kruhy s linkami, vidíme krychli. Z linek se nám v mysli vytvoří krychle, přestože stimulus samotný, kruhy s linkami, krychli netvoří, mezi nimi jsou černé plochy, kde nic není. Ale naše mozky tuto informaci zpracovávají na pozadí našich vědomostí a zkušeností s krychlovými tvary a vytváří krychli, přestože krychle na obrázku ve skutečnosti není. To je tedy retrográdní zpracování informací - využívání vědomostí a zkušeností k ovlivnění našeho vnímání. Jinými slovy vychází z teoretických konceptů. Podíváme se na to a předpokládáme, že se snaží zobrazit krychli, přestože ve skutečnosti tam nakreslená není. Používáme tedy předpokládanou teorii k ovlivnění kognitivního chápání toho, co vlastně vidíme na obrázku. Naše vnímání, naše chování je ovlivněno očekáváním, což je retrográdní zpracování. Používáme to, co je již v naší hlavě přítomno, k vnímání toho, nač se díváme, zatímco v progresivním zpracování používáme stimulus k tomu, abychom řídili naše vnímání. Dalším vhodným příkladem retrográdního zpracování je hra "Where is Waldo?" (Hledej Walda!). V této hře máme v mysli ponětí o tom, co se snažíme dosáhnout, což je najít Walda v tomhle chaotickém zaplněném obrázku. Pokud bychom užívali progresivní zpracování, viděli bychom jen spoustu lidí, ale nedosahovali bychom našeho cíle. Kdežto retrográdní zpracování má cíl, jsme schopni zaměřit se na hledání a nalezení Walda.