Senzorická adaptace a amplifikace V tomto videu je vysvětlena podstata senzorické adaptace a amplifikace, jsou porovnány rozdíly mezi těmito dvěma ději.

Co je to senzorická adaptace v porovnání se senzorickou amplifikací? Vysvětleme si nejdříve adaptaci. Senzorická adaptace je jev, při kterém se v čase mění odpovídavost senzorického receptoru na konstantní stimulus. V samotné podstatě je to downregulace (= snížení odpovědi) senzorických receptorů někde ve vašem těle. Když položíme naši ruku na stůl. Ruka je na stole. Jakmile se ruka dotkne stolu, aktivují se všudypřítomné receptory tlaku v prstech a dlani. Všechny detekují změnu tlaku. Všechny tyto receptory tlaku současně vyšlou signál do mozku. Po několika vteřinách, kdy máte ruku položenou na stole, přestanou receptory tlaku vysílat signál. V podstatě můžete zapomenout na to, že vaše ruka je na stole. To se stane právě v důsledku adaptace. Můžeme se na to podívat i z jiného úhlu - nakreslíme si zde receptor tlaku. Tento receptor tlaku je přítomen v naší ruce. Tohle je tělo neuronu, zde axon a terminální oblast axonu. Ihned jakmile se ruka dotkne stolu, začne působit tlak generovaný váhou ruky položené na stole. Tlak způsobí, že buňka vyšle akční potenciál. Tento akční potenciál pak dorazí do mozku. Po nějakém čase, kdy vaše ruka leží na stole, nedochází k žádné změně tlaku. Takhle buňka proto dál neposílá signál do mozku. Kdyby jste však začali zase tlačit rukou do stolu, pak by najednou opět nastala změna tlaku. Zase po chvíli souvislého tlaku by se tlak přestal měnit. Tohle je ve zkratce vysvětlení adaptace. Adaptace znamená, že různé buňky odpovídají na změnu stimulu. Pokud se již intenzita stimulu nemění, pak žádná informace není posílána do mozku. Oproti tomu je amplifikace naopak upregulace (= zvýšení odpovědi). Zvýšení intenzity určitého druhu stimulu v prostředí. Takže například když si vezmeme paprsek světla - a v předchozích videích jsme si popisovali, jak je paprsek světla převeden na elektrický signál, který je vyslán do mozku. Takže paprsek světla dopadne na fotoreceptor ve vašem oku. Vyvolá to kaskádu dějů. Řekněme, že zasáhne jednu molekulu a tato molekula pak aktivuje další dvě. A tyto dvě zase další dvě molekuly. Takže nakonec se stane to, že paprsek světla vyvolá nervový impulz. Když dojde k vybavení akčního potenciálu, a vlastně ta buňka může být spojena s dalšíma dvěma. Tyto buňky pak také vyšlou akční potenciál k dalším. Atd., atd. Když tento signál, který byl iniciován touto buňkou, dorazí do mozku, je již mohutně zesílen. Tohle je v podstatě ukázka amplifikace. Adaptace je důležitá z toho důvodu, že pokud je buňka stimulována příliš, může to být pro ni ve skutečnosti nebezpečné. Může zahynout. Takže adaptace je velmi důležitá. Například kdyby tohle byl receptor bolesti místo receptoru tlaku a byl by přítomen silný bolestivý podnět - například jedna z molekul, která může aktivovat receptory bolesti, je kapsaicin. Mluvili jsme o tom v jiném videu. Pokud je přítomno příliš mnoho kapsaicinu, může buňku zabít. Proto je nutné snižovat odpověď buňky na trvající signál. Je důležité umět se adaptovat na jakýkoliv signál z prostředí, aby jednak buňka nezahynula a také proto, aby váš mozek nebyl zahlcen informacemi.