Srdce a krevní oběh: Srdce
Přihlásit se
Srdce a krevní oběh: Srdce (11/11) · 12:13

Stavba srdeční stěny Podívejte se zblízka na srdce, prozkoumejte jeho zajímavé znaky a poznejte tři stěny, ze kterých se srdce skládá. Dětský lékař Rishi se specializuje na infekční choroby a pracuje pro Khan Academy.

Navazuje na Krev.
Možná jste už dobře seznámeni s tímto schématem srdce, ale budeme pokračovat a řekneme si pár věcí, jenom pro připomenutí. Krev proudí z pravé síně do pravé komory, pak proudí do plic a potom z levé předsíně do levé komory. To je tedy obvyklý průtok krve. Jednou z věcí, jež udržují proudící krev ve správném směru, jsou chlopně. Pro dvě z nich budu používat nová označení, něco trochu jiného, než jak jsme o nich mluvili. Jedná se o síňokomorové chlopně. Můžete hádat, o kterých mluvím. Síňokomorové chlopně jsou ty, které jsou mezi síněmi a komorami. Jedna je trojcípá chlopeň a ta druhá chlopeň mitrální (dvojcípá). Jen pro orientaci - toto je trojcípá (T) a toto je mitrální (M). Když se podíváme na síňokomorové chlopně, vidíme jak směřují jakoby dolů. Možná vás napadne: "Jak je možné, že nepřeskakují tam a zpět?" Tyto konkrétní chlopně mají velmi zajímavou strategii. Jsou vlastně připoutány ke stěnám. Jsou takto drženy dolů. Na druhém konci takzvaných šlašinek mají malý sval. Když se nad tím zamyslíte, dává to perfektní smysl. Komory jsou velmi silné, že? Víme, že komory jsou opravdu velmi silné. Mohla by jít zpět skrz mitrální chlopeň, nebo taky třeba skrz trojcípou chlopeň. Když se komory stahují, krev by mohla proudit jakýmkoliv směrem. To ale nenastane, protože papilární svaly vysílají malé šlašinky - chordae tendinae, které zabraňují chlopním, aby se převrátily zpět. Proto jsou tedy tyto chordae tendinae (šlašinky) tak důležité. Zabraňují chlopním, aby se převrátily nazpět. Tohle jsou tedy šlašinky a toto jsou papilární svaly. Ty jsou zvláště důležité, aby stah komor neprorazil chlopně. Řekněme, že náhodou byla komora tak silná a výkonná, až přetrhla jednu ze šlašinek. Například právě tuto. Komora totiž tlačila příliš mnoho krve zpět, což způsobilo přetrhnutí šlašinky. Co by se mohlo stát? V podstatě by toto přeskakovalo tam a zpět. Při dalším úderu srdce by krev začala proudit špatným směrem, protože tato chlopeň není schopna vytvořit pěkně těsný uzávěr. Krev by v podstatě plynula tudy, když by neměla. Krev najednou proudí špatným směrem. Šlašinky a papilární svaly tomu svou důležitou funkcí zabraňují. Přesuňme naši pozornost k jiné oblasti. Soustřeďme se na toto, což je mezikomorová přepážka. Můžete považovat přepážku za stěnu. Mezikomorová přepážka. Možná je to zřejmé, ale chci poukázat, že mezikomorová přepážka, když se na ni podíváte, asi si myslíte, že je to velmi jasné, ale tato oblast je velmi tenká a tato ve srovnání s ní velmi tlustá, že? Tyto dvě oblasti si nejsou rovny v tloušťce, toto je o hodně tlustší. Říkám to proto, že té první oblasti (modrou barvou) se říká membranózní část. Je to skutečně vlastně membrána. Ta spodní (červená) část, je část svalová. Je to silná svalová část. Máme tedy dvě rozdílné oblasti mezikomorové přepážky. Zajímavostí konkrétně membranózní části je, že mnoho dětí se narodí s otvory v této membráně. Když říkám mnoho, nemám samozřejmě na mysli většinu dětí. Ale jedním z nejčastějších defektů je, že nastane komunikace mezi komorami. Krev tak může téci z levé komory tam, kam by neměla, a to do pravé komory. Krev může protékat těmito otvory, což je problém. Tomuto fenoménu se říká VSD a dochází k němu právě zde. Zatímco píšu, můžete zkusit uhodnout, co VSD znamená. Defekt komorového septa (septum prostě znamená stěna). VSD se častěji než ve svalové části vyskytuje v části membranózní. Pojďme se nyní podívat na poslední věc. Zaměříme se na srdeční stěnu. V tomto rámečku si přiblížíme, jak stěna vypadá a kolik má vrstev. Větší rámeček odpovídá malému rámečku, co jsem nakreslil na samotné srdce. Srdeční stěna má tři vrstvy. Projdeme si všechny vrstvy. Začneme zevnitř a půjdeme směrem ven. Vnitřní vrstva se nazývá endokard. Nakreslím endokard podél celé stěny, tady prochází okolo chlopní. Teď jste se tedy naučili, že chlopně mají endokard. Endokrad vystýlá komory a, jak jsem ukázal na začátku, také předsíně. Jde až sem nahoru a vystýlá levou i pravou stranu. Endokard je v mnoha ohledech podobný vnitřní výstelce krevních cév. Je to opravdu tenká vrstva, nepříliš tlustá. Je to ta vrstva, do níž naráží všechny červené krvinky. Když červené krvinky vstupují do srdečních dutin, vidí právě endokard. Endokard je tedy ta zelená vrstva, kterou jsem tu nakreslil. Ve zvětšené verzi by to vypadalo takto. Je to jen několik vrstev buněk. Na vnitřní stranu tedy naráží červené krvinky. Tady jsou jednotlivé krvinky, jak naráží do endokardu. Co uvidíme, když půjdeme trochu hlouběji pod endokard? Uvidíme tzv. myokard. Ten zabírá největší část srdeční stěny. Vypadalo by to asi takto. Tvar myokardu vidíte, aniž bych jej musel zvýrazňovat. Je to totiž ta nejvýraznější část celého srdce. Tady máme tedy myokard. Jen se vrátím trochu zpět a označím i endokard. Všimněte si, že tato dvě slova jsou si velmi podobná; myo- znamená sval. Když už jsem u myokardu, ještě zmíním jednu věc. Myokard je místem, kde dochází k veškeré srdeční kontrakci. Je zde vykonána spousta práce. Také je tu spotřebováno mnoho energie. Když srdce potřebuje kyslík, jde obvykle o myokard, protože ten dělá všechnu práci. A co máme na vnější straně myokardu? Je zde vrstva zvaná perikard. Pokusím se ji nakreslit. Perikard je asi takto, docela tenká vrstva. Na perikardu je zajímavé, že jsou to vlastně dvě vrstvy. Vypadá to asi takto. Máme dvě vrstvy, vnitřní a vnější. Mezi nimi je doslova mezera. Tady máme mezeru. V této mezeře může být trochu tekutiny, nejde však o buňky. To je zde asi nejpodstatnější. Nejsou to buňky, jen trochu tekutiny. Tomuto celému se tedy říká perikard. Možná si říkáte: "Jak vznikne vrstva, která v sobě má mezeru?" Ukážu vám, k čemu dochází při vývoji plodu. Tady máme malinké srdce plodu. Tady už je trochu větší. Až se nakonec vyvine do dospělého srdce. Toto by tedy bylo srdce dospělého. Když srdce roste, je zde i takový vak, skoro jako balonek. Tento balonek začíná srdce obalovat. Rostoucí srdce vroste do tohoto balonku. Balonek srdce postupně takto obklopí. Asi takto. Nakonec, když už je srdce opravdu velké, vypadá to asi takto. Je tu plochá vnitřní vrstva toho balonku, který už teď ani jako balonek nevypadá. Tento vak se pak složí sám na sebe okolo celého srdce. A vidíte, že povrch je souvislý, nepřerušovaný. Kdybyste viděli jen takovouto výseč tak jako tady, vypadalo by to skoro jako palačinka. Na našem srdci by tak bylo něco jako velmi tenounká palačinka. Moc se mi nedaří to nakreslit tenké, ale dokážete si představit, jak by to vypadalo, kdybychom si to přiblížili. Máme tu dvě vrstvy, jež na sebe naléhají. Obě vrstvy dohromady se nazývají perikard. Každá z těch vrstev má ale i svůj vlastní název. Vrstva přímo naléhající na srdce, ta, co teď zrovna kreslím, se nazývá viscerální perikard. Tomu se tedy říká viscerální perikard. Označení viscerální se používá, protože "viscera" znamená "orgány". Proto tedy viscerální perikard. Tato vnější vrstva se nazývá parietální perikard. To je ta vrstva na vnější straně. Ještě to označím tady, toto je tedy parietální perikard. Tady vidíte všechny vrstvy srdeční stěny: endokard, myokard a perikard. Aby to nebylo úplně jednoduché, jistě to ale zvládnete, tak viscerální perikard je někdy označován jako epikard. Někde můžete vidět pojem epikard. Nenechte se zmást, jde prostě o viscerální perikard. Je to ta nejpovrchovější vrstva srdce, než se dostanete k parietálnímu perikardu.
video