Před 1300 n.l. - starověk a středověk
Přihlásit se
Před 1300 n.l. - starověk a středověk (4/8) · 6:38

Žďárové zemědělství Jak původní obyvatelé Austrálie využívali oheň ke změnám prostředí.

Zemědělství se tak, jak ho známe dnes, začalo rozvíjet před 7 až 10 tisíci lety. Pod pojmem zemědělství si představíme farmáře, jak seje a pak sklízí různé plodiny nebo chová dobytek, který se pase na pastvině, a jak později z tohoto dobytka získává maso, mléko nebo vlnu. Ve skutečnosti je ale i jiný typ zemědělství, který je mnohem starší než naše tradiční zemědělství. Je starší o několik desítek tisíc let a za první lidi hospodařící tím způsobem považujeme domorodé obyvatele Austrálie. Jejich hospodaření považujeme za zemědělství, protože zemědělství v obecném slova smyslu je, když člověk používá nějakou technologii ke změně svého prostředí, aby se tak stalo více vhodné pro něj a pro organismy, které člověk může jíst, od kterých získává mléko a tak dále. A tento specifický typ zemědělství nazýváme žďárové zemědělství. Vy už možná tušíte, co takové hospodaření obnáší. Spočívá v používání ohně, protože oheň může být forma technologie, pomocí ohně se tedy vytváří prostředí vhodné pro další činnosti lidí. Co tedy dělali původní obyvatelé Austrálie, australští domorodci nebo Aboridžinci, jak jim někdy říkáme... Pokud vás zajímá, jaký je původ slova Aboriginal, stačí se podívat na jeho dvě části: original – to, jak víte, je něco prvního, něco, co tu bylo od samého počátku, a druhá část je „ab", což je latinská předložka „z". Takže doslovně je to „z počátku, původní" a když mluvíme o Aboridžincích, říkáme vlastně, že jsou to původní Australané. Kdybychom se přesunuli do období před 50 až 60 tisíci lety, ještě předtím, než první Aboridžinci osídlili Austrálii, Austrálie měla mnohem více lesů. Stále nějaké lesy má, na tomto obrázku je současný australský prales, ale Aboridžinci začali zakládat kontrolované požáry. Tyto kontrolované požáry odstranily velké plochy lesa, odstranily spoustu křoví a podrostu tady u země a tak umožnily, aby se na vypálených místech rozvinuly buše. No a proč potřebovali travnaté plochy? Nakreslíme si tu takový koloběh toho, co dělali. Takže používali kontrolované požáry, tyto kontrolované požáry pomáhaly šíření luk a travnatá buš je vhodným prostředím pro zvířata, která vlastně sloužila za potravu původním obyvatelům, mohli je lépe lovit a živit se jejich masem. Například to byla zvířata jako klokani. A to zase podporovalo růst lidské populace, no a lidé opět mohli zakládat kontrolované požáry. Tady vidíte, jak to na začátku koloběhu mohlo asi vypadat, někdo založil kontrolovaný požár. A ve skutečnosti to prováděli velmi vědecky a chytře. Nezakládali je koncem léta, kdy všechno bylo suché a snadno by vzplanulo, takže požár by se nedal kontrolovat. Prováděli to v takovém období, kdy si byli jisti, že ve vzduchu je určitá vlhkost, že není příliš horko. Tyto kontrolované požáry nejenže přinášely vhodné prostředí pro živočichy, jako jsou klokani a další, které lidé mohli jíst, ale do značné míry také předcházely velkým požárům. Podobnou věc dělají i dnes strážci lesa. I když se můžeme domnívat, že původní obyvatelé Austrálie to do určité míry prováděli citlivěji a jemněji, než jak to děláme my v současné době. Takže kontrolovanými požáry se předcházelo velkým, nekontrolovatelným požárům. A to proto, že pokud neprovedete kontrolovaný požár, rok za rokem vám v podrostu narůstá další a další křoví. No a potom, když na tom místě propukne požár, tyto nekontrolovatelné požáry se většinou neobjevují v zimě, když je vzduch chladný a prostředí je vlhké, nejčastěji se objevují během suchých období. Takže vám tu všude narostlo křoví, a když propukne požár, stane se tak v tom nejsušším období. A když k tomu dojde se vším tím křovím a suchem, požár se stane nekontrolovatelným. Existuje několik vedlejších produktů žďáření. Má se za to, že dnešní travnaté plochy v Austrálii mohly být více zalesněné. Když tam koncem 18. století dorazili první evropští osadníci, byli celkem překvapení, když přišli tam, kde je dnes přístav v Sydney, a řekli: „Páni, koukněte na tu trávu, to vypadá skoro jako park!" Pak se rozhodli, že by tam mohli pást svoje ovce, ale byli zase překvapení, protože předtím vyhnali původní obyvatele, a překvapilo je, když na jejich pastvinách postupně dorůstal prales. A bylo to proto, že původní obyvatelé na tom místě prováděli kontrolované požáry, aby vytvořili prostředí vhodné pro zvířata, jako jsou klokani, a když tam dorazili angličtí osadníci, začali na těchto travnatých plochách pást ovce. Toto vypalování lesa také nejspíš zapříčinilo vymření velkých živočichů, nebo lépe megafauny. Předtím než lidé osídlili Austrálii, existovala zde opravdu obrovská zvířata. Pokud chcete vidět, jak vypadala, tady jedno mám. Jmenuje se Diprotodon optatum, nebo také obří vombat. Existují zkameněliny tohoto vombata staré asi 40 až 50 tisíc let, ale v období, kdy se objevili lidé, vymizeli. Existuje několik možných důvodů, proč vymizeli. S největší pravděpodobností byla tato zvířata závislá na prostředí lesa, bylo to pro ně prostě vhodnější prostředí než buš, možná proto, že se živili listy vysokých stromů. A nebo vymřeli, protože poté, co vymizely lesy, lidé je mohli snáze lovit. V obou případech se ovšem mohlo stát, že je lidé vyhubili. Jisté je, že když lidé přišli na australský kontinent, tato zvířata začala mizet, a to nejen tento konkrétní druh. Existovalo několik druhů megafauny, opravdu obrovských zvířat, která v tomto období vyhynula.
video