První světová válka
První světová válka (16/26) · 9:03

Srbská a Soluňská fronta .

Navazuje na Haitská revoluce, Deklarace nezávislosti USA a B. Franklin, Francouzská revoluce a Napoleon.
Jak už jsem několikrát říkal, 1. světová válka vypukla v roce 1914, kdy atentát na Františka Ferdinanda d'Este byla záminka k vyhlášení války Srbsku. K vyhlášení války Rakouskem-Uherskem došlo 28. července 1914. A pokud byste v té době byli vojenským analytikem, pravděpodobně byste předpokládali, že válka dlouho trvat nebude. A to je důvod, proč se Rakousko-Uhersko do války tak hrnulo. Mysleli si, že Srbsko rychle porazí. Rakousko-Uhersko je tato rozlehlá říše s vyspělým hospodářstvím, obrovským vojensko-průmyslovým komplexem a početnou armádou. Srbsko byla mnohem menší a chudší země, která v posledních letech bojovala v několika válkách, bylo špatně vyzbrojeno. Tak by každý vojenský analytik čekal, že půjde o krátkou válku. Ale rok 1914 Rakousko-Uhersku nepřinesl vítězství, což bylo velikým překvapením a výhrou pro Srbsko. Srbové dokázali odrážet útoky Rakousko-Uherska. Srbové se drželi. Během této defenzívy ovšem proteklo mnoho krve. Rakousko-Uherská armáda se snažila překročit hranice na několika místech. Krátce se jim podařilo dobýt Bělehrad, ale srbská vojska ho dobyla zpět. Přitom umíraly stovky až tisíce lidí. Ale na konci roku 1914, k údivu vojenských analytiků, se Srbové byli schopni udržet navzdory tomu, že měli horší vybavení a celkově byli mnohem menší zemí. Když se ale přesuneme do roku 1915, uvidíme, že srbské štěstí začíná vyprchávat. V roce 1915 se proti Srbsku rozhodly spojit i další státy. Šlo například o Bulharsko, které do roku 1915 přemýšlelo, ke které z válčících stran se přidá. Vzhledem k tomu, že se Srbskem v nedávné minulosti Bulhaři vedli několik válek, tou poslední v roce 1913, chtěli vzít zpět svá ztracená území. V roce 1915 se tedy Bulhaři připojili na stranu Trojspolku. Na konci roku 1915 na Srbsko útočí nejen Rakousko-Uhersko, ale Bulharsko a Německo. Německo, mimo to, že chtělo podpořit svého spojence Rakousko-Uhersko, si brousilo zuby na železnici mezi Berlínem a Konstantinopolí, která procházela přes Srbsko. Pokud by se Němci zmocnili těchto železnic, mohli by mnohem jednodušeji zásobovat svého dalšího spojence - Osmanskou říši. V říjnu 1915 byl proveden hromadný útok, který je znázorněn na této mapě. Tohle je 3. rakouská armáda, tohle 11. německá armáda. Tady je 1. bulharská armáda, tady 2. bulharská armáda. A jejich hromadný útok byl pro Trojspolek obrovským úspěchem, protože v podstatě převálcoval srbskou obranu. Je celkem ctihodné, že museli vyvinout takový tlak na Srbsko, aby ho dobyli, obrana byla poražena a začala okupace Srbska. Srbská armáda byla zahnána na útěk a jediným štěstím bylo, že některým jednotkám a části civilistů se podařilo utéct přes Černou Horu a Albánii, odkud byly odvezeny vojsky Dohody, aby se znovu sjednotily a následně se připojily k Soluňské frontě. V roce 1915 tedy Trojspolek obsazuje Srbsko. Srbsko bylo tedy v podstatě ztraceno. Zatímco probíhaly tyto události, Spojenci poznali, že Srbsko bylo ve velmi složité situaci. A tak ke konci roku 1915 začala britská a francouzská vojska přistávat v Soluni, aby pomohla srbským vojskům. Nestihla se ovšem vylodit včas, aby zabránila událostem října 1915. Některým francouzským jednotkám se podařilo zdržet 2. bulharskou armádu, což pomohlo Srbům v ústupu, ale hlavně se jim podařilo začít shromažďovat v Soluni svoji armádu. A tohle je zajímavé, bavíme se o území Řecké Makedonie, a Řecko zatím stále bylo neutrální. Král Konstantin I. se přikláněl spíše ke spojenectví s Trojspolkem, zatímco předseda vlády… Jehož jméno právě určitě vyslovím špatně. Zatímco předseda vlády Venizelos chtěl spojenectví s Dohodou, čímž došlo k neshodě mezi králem a předsedou. Ministerský předseda Venizelos rezignoval, ale v Řecké Makedonii a mezi státy Dohody má obrovskou podporu. V roce 1916 se odehrál puč ve prospěch Venizelose, který probíhal v Řecké Makedonii, převážně v okolí Soluně, kterou vlastně měli v moci státy Dohody, přestože oficiálně bylo Řecko neutrální. Proběhl puč ve prospěch Venizelose, což vedlo k zajímavé situaci. Po puči byla Řecká Makedonie pod vládou příznivců Venizelose a Dohody, zatímco zbytek Řecka zůstává věrný králi, který sympatizuje s Trojspolkem. Nikdo ale neví, jestli se svými sympatiemi bude nějak řídit. V roce 1917 začíná být Dohoda poněkud netrpělivá a zavede blokádu jižního Řecka. Blokády vždy znamenají ránu do ekonomiky země a problémy pro její občany. A tato blokáda v červnu 1917 donutí Konstantina I. odejít do exilu. V této chvíli už v podstatě celé Řecko podporuje Dohodu a přidává se k ní. Na této mapě, kde vidíme rozdělení Dohody a Trojspolku, je Řecko zobrazeno jako člen Dohody, ale až do roku 1917 zůstalo neutrální. Po puči a odchodu Konstantina I. do exilu se Řecko oficiálně stává členem Dohody. Tím se dostáváme do roku 1918. Srbské jednotky se po pádu jejich země přeskupily v Řecké Makedonii, většina se shromáždila v Soluni. Řecká armáda je teď také na straně Dohody. Jsou zde i britské a francouzské ozbrojené síly. A v září 1918 je vše připraveno k útoku. Teď si musíme připomenout, co se mezitím děje ve zbytku Evropy. Možná si pamatujete, že v srpnu 1918 začíná stodenní ofenzíva, která zajistila vítězství Dohody na západní frontě. Tyto zprávy se k lidem na Soluňské frontě dostaly, takže armáda Dohody měla výbornou morálku, zatímco armáda Trojspolku ne. A tak v září 1918 začíná ofenzíva Dohody směrem od Řecké Makedonie. Ofenzíva byla úspěšná, vojákům se podařilo dobýt zpět Srbsko. Britským jednotkám se dokonce podařilo dorazit na východ a dobýt Konstantinopol. Soluňská fronta je poslední fází porážky Trojspolku na západní frontě v 1. světové. Tato fronta končí příměřím a jak víme, v listopadu 1918 jsou podepsána příměří na všech hlavních frontách 1. svět. války a Spojenci válku vyhrávají.
video