První světová válka
První světová válka (24/26) · 11:10

Theodor Herzl a zrod politického sionismu .

Navazuje na Haitská revoluce, Deklarace nezávislosti USA a B. Franklin, Francouzská revoluce a Napoleon.
Historie židovského lidu je stará zhruba 4 000 let. K porozumění touhy Židů po jejich židovské vlasti na konci 19. a začátku 20. století, musíme se vrátit zhruba o 1 700 nebo 1 800 let zpět, až do roku 135 našeho letopočtu. Tehdy byla Judea provincií římské říše. Judea byla biblickým domovem židovského lidu. Právě tam se nachází Jeruzalém. V roce 135 našeho letopočtu římský císař Hadrián potlačil povstání Židů v Judey a poté, co se tak stalo, Hadrián vykázal Židy ze země. Takže Hadrián vykázal Židy z Judey. Nejen, že je z Judey vyhnal, ale celou provincii také přejmenoval. Tato červeně vyznačená provincie je římská Sýrie. Hadrián tyto dvě provincie spojil a pojmenoval je Syrská Palestina. Napíšu to. Přejmenoval je na Syrská Palestina, což je v podstatě důvod, proč se tato oblast i její části na dalších 1 700 let nazývaly jako Palestina. Nyní rychle proletíme dalších více než 1 700 let. Během této doby většina židovského lidu v tehdejší Judey nežila. Usadili se po skupinách v Evropě, na Blízkém východě či v Africe. Některé skupiny Židů se dokonce usadily v Indii. Většině z nich se v jejich různých společenstvích dařilo dobře, bohužel však byli poměrně často vystaveni pronásledování, diskriminaci a byli využíváni jako obětní beránek. To je hlavně případ Evropy, kde křesťanská církev Židy často osočovala z náboženských důvodů. Židé byli snadným obětním beránkem vždy, když nastaly horší časy. Docházelo k etnickým čistkám, k pogromům. Týká se to i ruské říše. Ta byla především v 19. století nechvalně známá způsobem, jakým zacházela s Židy. Tolik k dlouhé historii židovské perzekuce. Mnohé dnešní židovské tradice připomínají tyto různých tragédie a perzekuce. To je náš historický kontext a nyní se přesuňme do 19. století. Pojďme k roku 1860. V roce 1860 se narodil Theodor Herzl. V tomto roce se tedy narodil tento muž na obrázku vlevo. Narodil se do německy mluvící židovské rodiny v Rakousku-Uhersku. Rodina, do které se narodil, nebyla moc nábožensky založená. Jako mladý muž zastával poměrně sekulární názory. Nebyl příliš nábožensky založen. Když dospěl a stal se novinářem, začal si všímat antisemitismu, který se objevoval zejména v 2. polovině 19. století v Rusku, ale i po celé Evropě. V roce 1849, to mu bylo 34 let, takže to byl stále mladý muž, byl v Paříži svědkem Dreyfusovy aféry. Dreyfusova aféra. Francouzský židovský důstojník Dreyfus byl obviněn ze zrady, ze špionáže pro Němce. To ve společnosti vedlo ke všem možným projevům antisemitismu. Později se ukázalo, že šlo o falešné obvinění. Dalo by se diskutovat, zda právě toto nevedlo Theodora Herzla k tomu, že vyjádřil potřebu židovské vlasti. Každopádně byl svědkem této události, takže ho to muselo nějak ovlivnit. Tento a další antisemitismus, který během svého života přímo či nepřímo zaznamenal, nebo ten, o němž se dočítal v historických knihách. Tohle všechno jej ovlivnilo a přestože spíše světsky založen, napsal v roce 1896 ve svých 36 letech knihu Der Judestaat, což je v češtině Židovský stát. Judenstaat. Byl to výmluvný popis nebo spíše vyjádření názoru, že Židé potřebují židovskou vlast a židovský stát. Tak se zrodil politický sionismus. Politický sionismus. A teď, z čeho pochází slovo sionismus? Kořenem slova je Sijón od pahorku Sijón. Sijón je kopec v dnešním Jeruzalémě, ale slovo Sijón je často ztotožňováno s Jeruzalémem, se Svatou zemí, s domovem Židů, který se v těchto místech nachází. Jeruzalém je tady. Zdůrazňuji slovo „politický“, politický sionismus, protože už existovalo hnutí za návrat židovského národa zpět do vlasti v Judey, o kterém lze hovořit jako o sionismu. Byl to skutečně Herzl, kdo vyjádřil potřebu založit politický stát a začal tímto směrem vyvíjet úsilí. Nyní budu citovat z Judenstaatu. „Jsme národ, jeden národ. Všude jsme měli upřímnou snahu začlenit se do národních komunit, ve kterých žijeme, usilujíce pouze o zachování víry našich otců. To nám však není dovoleno. Nadarmo jsme loajální vlastenci, někdy mimořádně loajální. Marně obětujeme naše životy a majetek stejně jako naši spoluobčané. Marně usilujeme skrze úspěchy v umění a vědě dosáhnout větší slávy pro naše vlasti a přispět k jejich bohatství účastí na obchodu. V našich rodných zemích, kde jsme žili po staletí, je námi opovrhováno jako nějakými vetřelci. Často lidmi, jejichž předci do této země ještě ani nedorazili. a již zněly židovské nářky, Útlak a pronásledování nás nemůže zahubit. Žádný národ na zemi nepodstoupil tolik bojů a utrpení jako my. Palestina je naše nezapomenutelná domovina.“ Toto zakončení získává velké napětí a v židovských diasporách značně rezonovalo. To dodalo Herzlovi sílu, aby v následujícím roce, tedy roku 1897, zorganizoval první sionistický kongres. První sionistický kongres, kde se mu podařilo dát dohromady podobně smýšlející lidi, nebo minimálně ty, kteří se snažili najít způsob, jak založit židovský stát, nejlépe v Palestině. Říkám nejlépe v Palestině, a je jasné, že toto byla první volba, vrátit se zpět do historické vlasti v Judey, avšak sám Herzl zvažoval Argentinu, která byla v té době velmi otevřená a vstřícná vůči imigrantům. Hovořilo se také o východní Africe, britské východní Africe. Pravdou je, že Britové v roce 1903 nabídli Ugandu něčemu, co se později nazývalo Sionistická organizace. Zvažovalo se to a já myslím, že to byl 6. sionistický kongres. O těchto věcech se uvažovalo. Avšak Palestina byla vždy, z historických důvodů, domovem, k němuž sionistického hnutí upíralo své naděje. Plně si uvědomuji, že toto je nesmírně citlivé téma, bez ohledu na to, jaký názor na sionismus a Theodora Herzla lidé mají. Někdo ho může vnímat jako vizionáře či jako hrdinu, jiný zas jako někoho, kdo zasel semínka, z nichž vzešla okupace Palestiny a kolonizace, která tam probíhá. Pokusím se stát mimo tato hodnocení. Ať už zastáváte jakékoliv stanovisko, je až udivující, kolik projevil prozíravosti a jak tyto věci uvedl do pohybu. Hned od svého příjezdu vedl rozhovory s Turky a dalšími národy o možnosti získat v Palestině půdu. Za svého života úspěchu nedosáhl. Ale od 1. sionistického kongresu konaném v Basileji dobře věděl, co dělá, a hleděl dál do budoucnosti. Tady je výmluvná citace z jeho deníku. „Kdybych měl kongres shrnout jednou větou, kterou bych se střežil vyslovit veřejně, zněla by takto: V Basileji jsem založil židovský stát. Kdybych to dnes řekl nahlas, všichni by se mi vysmáli. Snad za 5 let, každopádně za 50 let, to ale každý pochopí.“ To byla úžasná myšlenka, protože během zhruba 50 let se Izrael stal realitou. Vím, že toto je neuvěřitelně citlivé téma. Jedna věc, která je skutečně překvapivá, je ta, že Herzl měl daleko k extrémismu. Z jeho dalších textů vyplývá, že i když chtěl založit židovský stát, byl poměrně tolerantním člověkem a nezamýšlel jej pouze pro Židy a nemyslel si, že by měl být získán silou. To vysvítá z jeho textů. Cituji z jeho deníku: „Je samozřejmostí, že máme tolerovat osoby jiné víry a chránit jejich majetek, jejich čest a svobodu těmi nejtvrdšími donucovacími prostředky." Takže chránit jejich majetek, čest a… Použití nejtvrdších nátlakových prostředků k ochraně jejich majetku, cti a svobody. To je projev tolerance. „Toto je další oblast, ve které bychom měli jít příkladem celému světu. V některých oblastech bude více neochotných majitelů, kteří nebudou chtít prodat půdu.“ Takže, pokud tam chceme jít a řádně koupit půdu, ale majitelé budou proti, „...prostě je necháme být a rozvineme svůj obchod tam, kde nám to již patří.“ Nechtěl jít s nikým do konfrontace nebo si někoho znepřátelit. Uvědomoval si, že tu jsou jiní lidé, kteří nemusí chtít prodat svou půdu někomu, kdo by chtěl založit tento nový stát. V pozdějších letech, krátce před svou smrtí, napsal o tomto státě, který by mohl být vytvořen, román. V románu, který se jmenuje Altneuland, což je doslovně Staronová země, píše: „Je založen na idejích, které jsou společné všem civilizovaným národům. Bylo by nemorální kohokoliv, bez ohledu na jeho původ, zvyky nebo náboženství, vyloučit z účasti na našich úspěších, protože stojíme na ramenou jiných civilizovaných národů. To, co dlužíme, dlužíme přípravné práci jiných lidí. Proto musíme splatit náš dluh. Je jen jeden způsob, jak to učinit. Nejvyšší tolerance. Naším heslem proto musí být, nyní a navždy: Člověče, jsi můj bratr.“
video