Mussolini uzavírá spojenectví s Hitlerem

Už jsme viděli, že v roce 1925 byl Benito Mussolini absolutním diktátorem Itálie. Nyní byl "II Duce" - nebo "Vůdce". Spolu s fašisty pak pokračoval v konsolidaci více a více moci. Využívali hrozbu síly - používali státní bezpečnostní aparát k prosazení své vůle. Ovládli tisk. Zakázali všechny ostatní strany. Ale existoval též hustě obydlený segment, který je podporoval. Lidé chtěli silného - nebo - v Itálii se vyskytovaly prvky, které působily ve prospěch silného vůdce - charismatického vůdce, jako byl Mussolini. Avšak jak se blížeme k desetiletí 1930 - zvláště k polovině dekády 1930 - Mussolini se stává agresivnějším v otázce zahraniční politiky. To pravděpodobně vede k tomu, že se stává stále méně a méně populárním. Též to vede k tomu, že se stává více a více spřízněný s Němci. Možná si pamatujete, že když se schylovalo k První světové válce, skutečně v ní chtěl bojovat na straně Dohody - což Itálie nakonec udělá. A skrz celou tuto periodu se snaží neponičit vztahy s Velkou Británií a Francií. Avšak jak jeho imperiální ambice narůstají, zjistí, že má více společného s nacistickým Německem než - nebo shledává větší sympatie k nacistickému Německu než cítí k Britům nebo Francouzům. A tak se dostáváme do roku 1935 - (Tudíž tu očividně přeskakujeme dlouhé období). Ale jak se dostáváme do roku 1935, Mussolini cítí, že je čas opravdu uplatnit své imperiální ambice. Itálie už drží půdu v severovýchodní Africe. Měla kontrolu - měla kolonie v Eritrei a italském Somálsku. On však toužil zabrat Etiopii. Etiopie byla v té době jedním z mála afrických národů, který v podstatě nebyl kolonizován - nebyl řízen mocí z Evropy. Toho času byla Etiopie nazývána 'Abyssinia'. A tak roku 1935 Italové vtrhli do Abyssinie - vtrhli do Etiopie - ve skutečnosti je to - nejen velmi agresivní invaze, ale také velmi krutá - PÍŠE: Abyssinia Je to také velmi krutá invaze. Používají chemické zbraně. To je velmi ošklivé. Mnoho, mnoho, mnoho civilistů zemře. A to není dobře přijato ostatními mocnostmi Evropy - hlavně Velkou Británií a Francií. Možná si pamatujete - na základě toho, co jsme se naučili v našich videích, nacistické Německo - že Britové a Francouzi neměli zájem na tom, aby začínaly války - byly vlastně v jakémsi usmiřovacím režimu. A stejně i s Itálií, měly v plánu uzavřít tajnou dohodu - Hoare-Laval pakt. [PÍŠE] To byla tajná dohoda, která by ve skutečnosti umožňovala Itálii udržovat kontrolu nad významnými částmi Etiopie. Tato dohoda však prosákla na veřejnost. V té době britská a francouzská veřejnost nereagovala příliš nadšeně. A tak, tento vlastně - tento celý incident - Italové napadající Etiopii - a jeho nepopularita mezi civilisty ve Velké Británii a Francii, ještě víc vzdálil tyto země od Itálie. Jediná země nebo důležitý národ, které nebyl proti italské invazi do Etiopie bylo Německo. To se stalo tím, co Mussoliniho přimělo - který v desetiletí 1920 o Hitlerovi příliš nepřemýšlel - přimknout se blíž a blíž k Hitlerovi. Invaze do Etiopie bude pokračovat až do začátku a pak i v průběhu Druhé světové války. Je to nechvalně proslavený krutý pokus o kolonizaci nebo invazi. Tyto trendy však pokračují - jeho imperialistické tendence - jeho ztotožnění s těmi nacionalističtějšími národy Evropy. V roce 1936 zde máme propukající občanskou válku ve Španělsku. Mussolini se rozhodne podpořit Nacionalisty. - vedené Franciscem Francem - který se nakonec dostane k moci. Mussolini se rozhodne ho podpořit. Což není zrovna úplně populární věc mezi Italy, kteří se ptají: "Co to děláme v ostatních zemích, snažíme se bít jejich bitvy?" Ale on se rozhodne podpořit Nacionalisty. A ještě jednou, to ho žene do náruče Němcům, dál od Velké Británie a Francie, které nepodporovaly Francisca Franca. Pak následuje rok 1937. Jak si pamatujete, Mussolini byl vehementním anti-komunistou, vehementním anti-socialistou. Tak též nacisté. Stejně tak Japonci. A tak se roku 1937 Itálie připojí k ‘Paktu proti Kominterně‘ - [PÍŠE] To jsou v podstatě rodící se Osové síly. Tohle doslovně znamená ’anti-mezinárodní komunismus’. Chystají se spojit a agresivně bojovat s komunismem kdekoli by se mohl objevit - Mezinárodní komunismus. A to nakonec může být základ Osových sil, jak se blížíme k Druhé světové válce. Dostáváme se do roku 1939. A roku 1939 již Německo agresivně rozšiřuje své teritorium. Už se přeměnilo v ’Anschluss’. Spojilo se s Rakouskem - nebo, jak lze říct, se sjednotilo s Rakouskem. Zabralo také Sudety. Bylo právě v procesu zabírání značné části Československa. A Mussolini chtěl též do akce. Tak roku 1939 rozhoduje o vtržení do Albánie - [PÍŠE] A toto je, pro případ, že nevíte, kde leží Albánie, mapa Evropy v té době. Albánie je právě tady. Jsou schopni obsadit Albánii velmi rychle a sesadit krále. Mussolini předvádí - znovu - své imperiální ambice - dostává se blíž a blíž nacistům kteří jsou, upřímně, hlavními sympatizanty s tím, co se Mussolini snaží vykonat. V květnu tohoto roku - (Invaze do Albánie se koná v dubnu.) V květnu tohoto roku máme konečnou formální vojenskou alianci s nacisty, nazvanou 'Ocelový pakt'. A jak si možná pamatujete, to je jen pár měsíců - takže tohle je v květnu. Tohle je jen pár, pár měsíců předtím než nacisté vpadnou do Polska - což je jakýmsi katalyzátorem pro začátek Druhé světové války v Evropě. Itálie nevstupuje do Druhé světové války ihned roku 1939 - v září 1939 - když nacisté vpadli do Polska. ale až roku 1940 - podobně jak to učinila Itálie v První světové válce - (Je to vlastně druhem vyčkávání než se ukáže, která strana se zdá být v lepší pozici, která vede.) Roku 1940 se zdálo, že je vítězství nacistů nevyhnutelné. A tak se rozhodnou vyhlásit válku Británii a Francii. [PÍŠE] Tedy Itálie vyhlašuje válku Británii a Francii. A to je formálním vstupem Italů do Druhé světové války jako součásti Osových sil.