Studená válka
Studená válka (1/8) · 11:07

Přehled čínské historie 1911 -  1949 Sunjatsen, Kuomintang, Komunistická strana Číny. Dlouhý pochod. Čínská občanská válka. Čínsko-japonská válka.

Navazuje na Druhá světová válka.
Pro ty z vás, kteří právě začínáte studovat historii Číny první poloviny 20. století, to může být trochu matoucí. Cílem tohoto videa opravdu je podat stručný přehled, jakousi kostru čínských dějin první poloviny 20. století. Na začátku 20. století se nacházíme na konci vlády císařských dynastií v Číně. To je zásadní věc. V Číně vládlo během několika tisíc let mnoho dynastií. Ale když se vrátíme do prvního desetiletí 20. století, moc dynastií, konkrétně dynastie Čching, postupně oslabovala. Utrpěla v rukou Japonska během první čínsko-japonské válkyna konci 19. století, rostla zde nespokojenost mezi opozicí, neboť dynastie, tedy císař, dostatečně nemodernizoval Čínu. Uvědomte si, že se tady bavíme o začátku 20. století. Zbytek světa se v té době stával opravdu velmi moderním místem. Čína v 19. století trpěla v rukou západních sil, které víceméně uplatňovaly vlastní imperiální vliv v Číně. Mnoho lidí se domnívalo, že za to mohla nedostatečná modernizace Číny, a to jak ekonomická, tak politická i technologická. A tak se rychle přesuňme do roku 1911. Tehdy se ve městě Wu-čchang rozhořelo povstání, které nakonec vedlo ke svrhnutí dynastie Čching. Roku 1912 byla ve městě Nanking založena Čínská republika. Tady leží Nanking (čínsky Nan-ťing), tady byla republika založena. Sídlem dynastické vlády v Číně byl samozřejmě Peking. Prvním dočasným prezidentem Čínské republiky se stal doktor Sunjatsen (tady na obrázku). On se vlastně přímo nepodílel na závěrečném povstání, které ke svržení dynastie Čching vedlo. V té době byl v Denveru - ve státě Colorado v USA. Ale byl jednou z hlavních postav událostí, které k tomuto povstání vedly. Angažoval se v opozici a několikrát se pokusil dynastii svrhnout. Sunjatsen se spikl s Jüan Š'-kchajem, který sloužil jako císařský generál a jehož příběh je fascinující sám o sobě. Sunjatsen se dohodl s Jüan Š'-kchajem, který měl velké politické ambice. Jüan Š'-kchaj řekl: "Když se mi podaří donutit císaře Pchu I (tak se poslední čínský císař jmenoval) "Když se mi podaří donutit ho, aby oficiálně abdikoval, chci být prezidentem." Sunjatsen s tím souhlasil, a tak se Jüan Š'-kchaj stal prvním oficiálním čínským prezidentem. To mu ale nestačilo. V roce 1915 se prohlásil císařem, což pochopitelně jen málo lidí potěšilo, už je nebavilo mít císaře. V roce 1916 rezignoval (a vlastně i umřel). Tehdy začíná období naprosto roztříštěné vlády v Číně. Dokonce ani pod císařskou nadvládou nebyla čínská armáda celistvým útvarem. Různí velitelé ovládali vojsko v různých oblastech, které společně uznávaly císaře. Když Jüan Š'-kchaj v roce 1916 abdikoval a umřel, ani předtím, když se prohlásil za císaře, lidé mu věrnost přísahat nechtěli. A tehdy začalo takzvané "období válečníků [correct?]" v Číně. V této roztříštěné době neměla Čína žádnou centrální vládu. Každý z regionů (na mapě vidíte, jak zhruba byla Čína rozdělena) ovládal jiný náčelník s vlastní armádou. Když se tohle dělo, zejména na začátku 20. let, v roce 1921, Sunjatsen se nevzdával. Přesunul se na jih, do Kantonu (čínsky Kuang-čou), a založil zde revoluční vládu, poháněn touhou odtud znovu konsolidovat moc v Číně a znovuzaložit Čínskou republiku. Odstěhoval se tam, ale naneštěstí v roce 1925 umřel na rakovinu. Zbylo po něm hnutí, které založil a které se jmenuje Kuomintang, (Napíšu vám to) Kuomintang Moc nad tímto hnutím v podstatě spadla do klína generalissimovi Čankajškovi. Říkám, že mu spadla do klína, protože ovládal většinu ozbrojených sil Kuomintangu. Už tehdy můžeme hovořit o zárodcích pozdější čínské občanské války. V období od roku 1921 do Sunjatsenovy smrti čínští nacionalisté (tedy Kuomintang) hodně spolupracovali se SSSR a Komunistickou stranou Číny. Snažili se společně přijít na způsob, jak opětovně sjednotit Čínu. Jakmile ale Sunjatsen umřel, generalissimus Čankajšek získal moc nad Kuomintangem a začal ji rozšiřovat. Zpočátku si nechtěl znepřátelit komunisty. Ale v roce 1927 už se mu podařilo sjednotit mnoho frakcí ve zbytku Číny. Podařilo se mu upevnit moc. Kromě toho ovšem začal jít po krku komunistům, v roce 1927. Komunisté tvrdili: "Jsme to my, kdo reprezentuje ducha toho, o co se snažil Sunjatsen." Ale Kuomintang pod vedením Čankajška odpověděl: "Ne ne ne, my ztělesňujeme ideje Sunjatsena, když zakládal Čínskou republiku." A tak v roce 1927 stojíme na začátku čínské občanské války. Kuomintang se tehdy ve snaze získat veškerou moc nejen spojuje s různými náčelníky, ale zároveň pronásleduje komunisty. Na pozadí těchto událostí se pomalu dostáváme na začátek třicátých let, kdy se Japonsko opět pokusí uplatnit vojenskou moc v pevninské Číně. Japonsko už předtím dobylo Formosu (dnešní Tchaj-wan) a Koreu během první čínsko-japonské války na konci 19. století. V potom v roce 1931 Japonsko začalo obsazovat Mandžusko. Tím se také počíná mnohaletá okupace a infiltrace Japonska do Číny. A tak to pokračuje až do roku 1937, kdy se napětí přetaví v otevřenou krutou válku mezi Japonskem a Čínou. Ukážu vám mapu s největším rozsahem území, které Japonsko v Číně ovládalo. Ve východní Asii, mezi Čínou a Japonskem, byla 2. světová válka jen součástí čínsko-japonské války. Japonsko totiž obsadilo části pevninské Číny, ještě než 2. světová válka oficiálně začala. Mezitím co se tohle děje (Japonsko obsazuje Mandžusko), v roce 1934 Kuomintang, národní strana pod vedením Čankajška, pronásleduje komunisty. V roce 1934 se mu je v podstatě podařilo obklíčit, komunisté byli téměř poraženi Kuomintangem. Tehdy dojde k velice slavné události čínské historie - tzv. "Dlouhému pochodu". Čínská komunistická strana, respektive její vojsko, pochodovala extrémně náročným terénem až do severozápadní Číny. Tady vidíte mapu Dlouhého pochodu. V roce 1934 měli komunisté na kahánku. Během tohoto Dlouhého pochodu poprvé dostal do popředí Mao Ce-tung. A právě vůdčí role během Dlouhého pochodu, během tohoto ústupu na severozápad Číny, umožnila Mao Ce-tungovi posléze ovládnout Čínskou komunistickou stranu. Vraťme se zpátky k čínsko-japonské válce, na kterou můžeme pohlížet jako na jedno z kolbišť druhé světové války. Spojené státy se spojenci vstoupili do války proti Japonsku po útoku na Pearl Harbor. A v roce 1945 došlo k útokům atomovými zbraněmi na japonská města Hirošima a Nagasaki. Tím se v podstatě uzavřela druhá světová válka v oblasti Pacifiku. Japonsko bylo poraženo, druhou světovou válku prohrálo. V tomto okamžiku se občanská válka mezi oběma stranami znovu rozhořela naplno. Čínská občanská válka začala roku 1927 a od té doby nebyla přerušena. Potom se však objevil společný nepřítel, Japonsko, které se agresivně snažilo dobýt co největší část čínského území, porobit jeho lid a využít zdroje, uplatňovat svoje imperiální choutky. Tehdy obě znepřátelené strany poněkud otupily vzájemnou nevraživost a řekly: "Musíme se soustředit na boj s Japonskem." Ale jak druhá světová válka v roce 1945 skončila, Japonsko bylo poraženo, občanská válka mezi komunisty a Kuomintangem znovu vypukla v plné síle. Máme tu příklad jednoho z největších comebacků ve světové historii. Komunistická strana, která se v letech 1934 a 1935 zdála být na kolenou a byla musela uprchnout, se najednou dokázala vrátit zpět a v roce 1949 zvítězit. Existuje spousta teorií, které se jejich nenadálý úspěch snaží vysvětlit. Komunistům se podařilo získat větší podporu vesnického obyvatelstva, obecně se více starali o získávání podpory více než Kuomintang (O tom bychom si mohli říci v některém z dalších videí.) V roce 1949 se jim podařilo porazit Kuomintang v čele s Čankajškem, vyhnat je z pevninské Číny na Tchaj-wan, kde si Kuomintang založil vlastní stát. A od roku 1949 se pevninská Čína ocitla pod nadvládnou Čínské komunistické strany, byla založena Čínská lidová republika.
video