Studená válka
Přihlásit se
Studená válka (3/8) · 16:11

Korejská válka Přehled korejské války.

Navazuje na Druhá světová válka.
Než se budeme věnovat konfliktu korejské války, pojďme se podívat na historické souvislosti k ní vedoucí. Pokud se vrátíme zpátky na konec 18. a začátek 19. století, Korejský poloostrov, který v současné době pojímá jak Severní, tak Jižní Koreu, byl okupován japonskou armádou. Poté, v roce 1910, byl Korejský poloostrov formálně zahrnut do Japonského císařství. Takže Japonci jsou zde v podstatě koloniální, imperialistickou mocností. Japonci byli na Korejském poloostrově u moci až do konce 2. světové války. A stojí za to říci, nebo i dokonce vytvořit video, že Japonská okupace nebyla pro Korejce příjemnou okupací. Japonci si Korejce podrobili v mnoha ohledech. Nucené práce, nucená prostituce, taktéž se snažili vymýtit korejský jazyk a kulturu. Takže to v žádném případě nebyla příjemná okupace. Japonci nebyli milí imperialisté. Ale přesuňme se rychle do roku 1945. Víme, že Japonci prohráli 2. světovou válku. A dva hlavní vítězové na straně Spojenců, kteří působí v této části světa, jsou Spojené státy a Sovětský svaz. A tak, v roce 1945, Sověti přicházejí seshora, ze severu. To jsou oni. A pak máte Američany, kteří přicházejí zezdola, z Jihu. Ti okupují Koreu jako první. Takže tohle jsou USA. V tomto okamžiku jsou Spojené státy a Sovětský svaz spojenci. I když je to vlastně počátek studené války. Spojené státy se se Sovětským svazem dohodli, že se zastaví na 38. rovnoběžce. Spojené státy si nemyslely, že by Sověti dohodu dodrželi. Ale oni tak skutečně učinili. Sami říkají, že tam zastavili dobrovolně, protože USA dorazili později, takže nemohli Sovětům zabránit v pokračování směrem na jih. Ale říká se, že Sověti svou část dohody dodrželi proto, aby se stali důvěryhodnou stranou pro pozdější vyjednávání v Evropě. a třeba tak v Evropě získali více, o což pravděpodobně Sovětům šlo. Tím pádem se po 2. světové válce sever Koreje, nynější Severní Korea, stala územím pod sovětským vlivem. A vše od 38. rovnoběžky níže se dostalo pod vliv Spojených států. Sověti v podstatě dosadili tady toho gentlemana, Kim Ir-Sena, aby stál v čele Severní Koreje, tedy Koreje na sever od 38. rovnoběžky. Toto území bylo považováno za prostor, kde se Sověti a Američané měli zastavit. Nebylo to myšleno jako opravdové rozdělení země. Ale jak uvidíme, ve skutečnosti to rozdělení země znamenalo. Sověti dosadili Kim Ir-sena. Ten na severu zavedl komunistickou diktaturu. A toto je otec současného vůdce Severní Koreje, Kim Čong-Ila. Ten byl dosazen na severu. A na jihu, když se po časové ose přesuneme dále, do roku 1948, se konaly volby, které ovšem byly výrazně zmanipulované. a tento gentleman, I Sung-man se dostal k moci. Ačkoliv vypadá jako milý a příjemný muž, ve skutečnosti byl velmi nemilosrdný a jednoznačně je považován za tyrana. Znovu tu máme situaci, kdy nemůžeme ani o jednom z těchto mužů říci, že je dobrým člověkem, protože oba udělali příšerné věci, sobě navzájem, vojákům i nevinným civilistům. Sung-man se chopil moci na jihu. Co na něm Američanům nejvíc imponovalo, byl fakt, že nebyl komunista. Vznikla nám tedy následující situace. Nad 38. rovnoběžkou komunistický sever a pod ní nekomunistický jih, pod vedením I Sung-mana, který měl podporu Spojených států. Dále Sověti pomohli vytvořit severokorejskou armádu. Spojené státy jihokorejskou armádu až tak nepodporují. Takže tu vzniká nerovnováha mezi armádou na severu a na jihu. A očividně, obě dvě strany chtějí ovládnout Koreu celou. Kim Ir-sen chce sjednotit Koreu pod svou nadvládu, komunistickou nadvládu. I Sung-man chce zas Koreu sjednotit pod své autoritářské vedení. Oba rozestavují své jednotky podél hranice mezi severem a jihem. A celou tu dobu mezi sebou bojují. Rád bych vás uvedl do kontextu, protože si asi říkáte, že Korea je hned vedle Číny, tak co se děje tam? Pokud se podíváte do Číny v roce 1949, zjistíte, že se k moci dostali komunisté, byla tam občanská válka mezi komunisty v čele s Mao Ce-tungem a a nacionalisty v čele s Čankajškem. K moci se dostal Mao Ce-tung. Chtěl podpořit komunisty v Severní Koreji, především proto, že někteří z nich bojovali na straně komunistů během čínské občanské války. To je důležitým faktorem. Mao Ce-tung chtěl komunismus rozšířit i do Jižní Koreje, nechtěl tam Američany. A cítil určitou zavázanosot vůči komunistům v Severní Koreji. Teď se rychle přesuneme do 25. června roku 1950. Na severu Koreje je početná armáda, tehdy to ještě nebyla Severní Korea, Obě dvě území se ještě považovali za společnou Koreu, o jehož vládu soupeřili dvě osobnosti. Armáda na severu je nepoměrně silnější než armáda na jihu. A proto severokorejská armáda zaútočila, vycítila šanci k vládě nad celým ostrovem. V podstatě byli schopni ovládnout celý Korejský poloostrov. V okamžiku, kdy k tomu došlo, Spojené národy a obzvlášť pak USA a vzhledem k tomu, že Sovětský svaz bojkotoval Radu bezpečnosti OSN, nemohli to ani vetovat. Spojené národy okamžitě Jižní Koreji poskytly námořní a vzdušnou podporu. Ale rozdíl byl tak velký, že Severokorejci snadno postupovali dál. Během několika dní, konkrétně 1. července, se USA rozhodlo povolat pozemní vojsko, protože měli početné pozemní síly v Japonsku, které není tak daleko. Abyste získali globální úhel pohledu, tady je Korea, tady Japonsko. Američané měli v Japonsku vojenské síly, které mohli poslat, a tak Američané zasáhli a velmi brzy a výrazně vstoupili do boje, ale to Severokorejce na nějakou dobu nezastavilo. Severokorejci dokázali obsadit celý Korejský poloostrov, vyjma severovýchodního koutu. Dostali se až takhle daleko. Tady leží město Pusan a toto je Pusanský perimetr. A právě v Pusanském perimetru jsou Americké a Jihokorejské síly konečně schopny zastavit Severokorejce. Několik měsíců se situace uklidnila. Mezitím však Američané a Spojené národy vytvořili na území Pusanského perimetru silné vojsko. V tomto okamžiku se do čela amerických sil a sil Spojených národů staví Douglas MacArthur, generál Douglas MacArthur, který je velmi zajímavou osobností. Do této chvíle dokázal vládnout v Japonsku železnou rukou. A v Americe je velmi populárním válečným hrdinou. Tehdejší prezident Truman měl s kontrolou MacArthura trochu potíže, především během korejské války. Uvidíme, že MacArthur v průběhu války výrazně překročil své pravomoce. V tomto okamžiku jsou Jihokorejci a Američané zatlačeni do rohu uvnitř Pusanského perimetru. Vypadá to, že Severní Korea brzy zvítězí, ale USA dokázaly vybudovat vojenské síly. Korejská válka se tak stala rizikovou hrou. Nevím, jestli jste někdy hráli rizikovou hru, ale ale kdykoliv je někdo na řadě, může rozprostřít své jednotky, ale pak jsou zatlačeni a druhá strana se pak vrátí. Uvidíme, že zbytek korejské války je v podstatě toto pořád dokola. Mezi komunisty na severu, podporovanými Čínany, ačkoliv Číňané zatím ještě nejsou ve válce oficiálně, a Američany na jihu. První chytrou věc, kterou MacArthur udělal, bylo, že řekl: "Podívejte, místo, abychom se snažili prorazit skrze korejské jednotky, proč je prostě neobklíčíme? A proč k tomu nepoužijeme své loďstvo, abychom vysadili naši armádu v Inčchonu. 15. září tedy, kdy se nic nedělo, podnikli Američané obojživelné vylodění a tak poslaly jednotky z různých míst. Vylodili se v Inčcheonu, který je blízko Soulu. Inčcheon je přibližně tady. Zajímavé je, že v každé bitvě měly korejské jednotky zásobovací řetězce. Museli získávat jídlo, zásoby a čerstvé vojáky tady odsud. Čím hlouběji se dostáváte do neřátelského území, tím více se vaše jednotky rozprostírají. Strategie byla taková, že místo boje skrz nepřátelské jednotky se rozhodli je obklíčit tak, že zde rozmístili výrazný počet jednotek, aby tu zásobovací linii Severokorejců přerušili. To je to, co Američané udělali a bylo to úspěšné. MacArthur tak působil jako génius a dokázal znovu získat Soul. Podařilo se mu dokonce také obsadit severokorejské hlavní město, Pchjongjang. Američané pochodují na sever. Pro shrnutí, začalo to Severokorejci, kteří se dokázali rozpínat směrem na jih. Potom se Američanům a Jihokorejcům dařilo postupovat na sever. Což jim samozřejmě dodává dobrou náladu a sebevědomí. Po celou dobu se Truman snažil udržet MacArthura pod kontrolou. MacArthur byl plný nadšení. Byl velmi sebevědomý. Myslel si, že jednotky budou do Vánoc doma. Nevěřil, že Čína myslí vážně svou podporu Severokorejcům. A navíc, vypadalo to, že snad i chce vyvolat válku s Čínou. Možná proto, že chtěl potlačit komunismus v Číně. Určitým způsobem vedl misi na potlačení komunismu v celé Asii. Truman mu řekl: "Omezte válku, nepřekračujte řeku Amnokkang a buďte opatrní. Neútočte na Číňany, abyste je nerozzuřili, jinak je donutíte vstoupit do války." MacArthur tato slova nebral příliš vážně. Říkal: "Podívejte. Musím začít s bombardováním prostoru za řekou Amnokkang, aby Číňané nemohli poslat jednotky a zásoby na pomoc Severokorejcům. Takže pochodoval dál, velmi sebevědomě, směrem k řece Amnokkang. Celou tu dobu posílají Číňané pod vedením Mao Ce-tunga početnou armádu. Dělají to tajně, pochodují v noci a dokonce mají pravidlo, že pokud nad nimi přeletí průzkumné letouny, všichni čínští vojáci zmrznou, tj. přestanou se hýbat. Pokud tak neučiní, je povoleno, aby se navzájem zastřelili. Všichni se snažili nehýbat, aby je nikdo nemohl z výšky vidět. Dochází tak k tajnému hromadění jednotek přes řeku Amnokkang a celou tu dobu si je MacArthur velmi jistý ohledně toho, co se děje. Postupují rychle dopředu až do konce října. Američané se domnívali, že mají vítězství v Korejské válce na dosah. ale pak z ničeho nic Čínané překročili řeku Amnokkang. Američané netušili, že Čínané pro to mají dostatek sil. Tak teď opět máme riskantní hru. Číňané zastihli Američany nepřipravené a několikrát na ně zaútočili. Američané si nebyli jisti, jestli to Čínané myslí vážně, snažili se s nimi proto spojit, ale pak to bylo stále jasnější. Číňané to mysleli vážně. Číňané dokázali Američany a Jihokorejce zatlačit zpátky a znovu získali Soul. Ale jako v každé riskantní hře, Číňanům teď došli síly a tak se Američané a Jihokorejci a ostatní jednotky OSN dokázaly znovu seskupit a v březnu pak Vláda nad Soulem se změnila počtvrté. Takže v březnu byli schopni znovu získat Soul. V tomto okamžiku MacArthur, opět velmi sebevědomý povídá Číňanům: "Jste v podstatě nahraní"; dokonce se snažil získat povolení, aby mohl proti Číňanům použít jadernou zbraň. Do určité míry si ani nemyslel, že by na to potřeboval Trumanovo povolení. Vypadalo to, že je odhodlán zatlačit Číňany ještě dál, ačkoliv oni ho při první příležitosti překvapili. Truman měl této MacArthurovy hry dost. Myslel si, že si může dělat co chce. Truman MacArthura v dubnu v roce 1951 odvolal. V tom okamžiku nastává v blízkosti 38.rovnoběžky patová situace. Podél hraniční řeky. Obě strany si mysleli, že se blíží konec války. "Tak jo, jsme zase tam, kde jsme začínali, měli bychom tu zastavit." Ale bohužel vyjednávání trvala dva roky. Dohadovali se, co s válečnými zajatci. Nakonec to tedy trvalo dva roky, strany až 27. července 1953 podepsaly příměří. Aby bylo jasno, příměří není to samé jako mírová smlouva. Neznamená to, že se obě strany dohodli na tom, že toto je hranice mezi dvěma zeměmi. a že je mezi nimi mír. Příměří akorát znamená, že se přestane s bojem, není to oficiální konec války. Teoreticky je tedy Severní a Jižní Korea dodnes ve válečném stavu. Současností myslím rok 2011, kdy toto video nahrávám. Možná, že za pár let již nebudou oficiálně ve válečném stavu, ale teď jsou. Panuje mezi nimi pouze příměří. Pouze se dohodli, že mezi sebou přestanou bojovat. Takže máme velmi krvavou bitvu, plnou krutostí na obou stranách. Když severokorejské jednotky poprvé vstoupily do Jižní Koreje, I sung-man uvěznil skupinu lidí, které považoval za komunisty. Když mluvím o lidech, myslím tím celé rodiny. A při ústupu dovolil zmasakrovat velké množství lidí, u kterých měl podezření, že by mohli být komunisté. Nebyli to jen vojáci, šlo i o ženy, děti, celé rodiny. Za to nese vinu. Kim Ir-sen je stejně tak vinný, když severokorejští vojáci pronikli do jihokorejského Soulu, kde páchali podobná zvěrstva, zabíjeli úředníky a tamní intelektuály. Na obou stranách se tedy páchají hrozné skutky. A abychom pochopili, co se tam dělo, Korea není velká země. Ale v Koreji docházelo k úmrtí civilistů. Mezi 1,5 až 3 miliony úmrtí celkem. Shoda panuje u 2 milionů. To vám napoví, jak strašlivá ta válka byla. Ani nedokážeme odhadnout, kolik lidí zemřelo. Bylo to k 500 tisícům lidí. Nedovedete si představit, co se tam dělo. 2 miliony lidí zemřelo v zemi, která není až tak velká. Máme 30 až 40 tisíc mrtvých amerických vojáků. Čína ztratila kolem 400 tisíc vojáků. Severokorejské ztratila obdobný počet vojáků. Jihokorejské ztráty představují několik stovek tisíců vojáků. Takže máme tuto velmi krvavou bitvu, měl bych spíše říci velmi krvavou válku, která skončila v situaci, která se příliš neliší od té, ve které začala.
video