Inflace
Inflace (19/23) · 11:49

Inflace, deflace & vytížení kapacity - 2. část Více o inflaci a vytížení kapacity

Navazuje na Hypotéka.
V posledním videu jsem mluvil o určujícím faktoru, zda máme inflaci nebo deflaci. Není to tolik zásoba peněz, ačkoli zásoba peněz bude mít vliv, je to skutečně vytížení kapacity. Vytížení kapacity se řídí poptávkou. A udělal jsem tohle rozlišení, protože... dával jsem příklad ostrova, kde můžete mít velmi malou peněžní zásobu například jednu mušli, ale pokud je rychlost skutečně vysoká, lidé vyjadřují poptávku. A budete mít velmi vysoké vytížení všech kapacit na ostrově. A můžete mít inflaci, i když je peněžní zásoba jedna mušle. Na druhou stranu, řekněme, že jsem našli hromadu mušlí, ale všichni přestanou obchodovat, takže se rychlost hodně sníží. V tomto případě, i když je peněžní zásoba obrovská nebo o hodně větší než byla, lidé nevyjdřují poptávku. Takže poptávka bude o hodně nižší než kapacita. Jak jsme ukázali ve videu o ekonomice továrny na cupcaky, když máte hodně nevyužité kapacity, každého motivace je snažit se prodat tuhle jednotku navíc a všichni sníží ceny. Můžete mít zvýšenou peněžní zásobu, ale pokud se rychlost snižuje nebo když se poptávka snižuje... protože to je, co způsobuje zpomalení rychlosti... potom stále můžete mít deflační situaci. Vlastně jsme se toho dotkli v tabulce, kde jsme ukazovali, že každý vážný inflační záchvat byl ve skutečnosti stimulován nebo mu ve skutečnostu předcházel docela velký obrat k lepšímu ve vytížení kapacity. A inflace se rozjela, jakmile se vytížení kapacity dostalo k 80%. Dokážete si představit, že pokud se průměrně svět točí na 80%, znamená to, že někteří lidé fungují na 70%, někteří na 90%, 95%. A tito lidé, kteří fungují na 95%, jsou lidé, kteří říkají, místo abych se snažil fungovat na 96%, 97%, 98% vytížení, proč jen nezvýším cenu a nemusím mít starost s výrobou jednotky navíc. A samozřejmě jejich vstupy jdou do vstupů ostatních, jejich výstupy jdou do vstupů jiných lidí. A potom máte obecnou cenovou inflaci. S tím, co bylo řečeno, vlastně bych chtěl ještě něco dodat. Na začátku 70. let... každý vždycky mluví o ropném šoku. V roce 1973 jste měli Jomkipurskou válku. Obnovili jsme dodávky do Izraele a potom jste měli všechny země OPEC, které v podstatě přestali prodávat ropu do USA a do řady dalších západních zemí. A lidé říkají, víte ceny ropy vzlétly do nebes a to je to, co řídilo inflaci, tenhle nabídkový šok. To pravděpodobně k tomu přispělo, ale rok 1973 je někde tady. Když se ve skutečnosti podíváte na tuhle tabulku, již jsme svým způsobem v inflačním spektru. Obecné ceny se již zvýšily. A předcházelo tomu vytížení kapacity. To pravděpodobně jen přililo olej do ohně. S tím, co bylo řečeno, otázka, která všechny zajímá je, co se stane nyní? Před současnou finanční krizí jsme měli určité množství kapacity. Řekněme, že tohle všechno, to je objem výroby USA. Tohle je HDP USA, ne? HDP je objem výroby. V normálně se vyvíjejícím prostředí, když půjdete zpět do 60. let... a pravděpodobně jsem měl připravit Bloombergovu tabulku také na tohle, protože je to docela zajímavé... Okolo 60% našeho HDP byla spotřeba. A spotřeba není vždy špatná věc. Je to vlastně to, co používáme k tomu, abychom měli dobrý životní standard. Když mám hezkou sedačku a televizi a jezdím na dovolené, to je spotřeba. Ale zvyšuje to náš životní standard. A cíl všech zemí je skutečně zlepšit průměrný životní standard. Ale zbytek je úspora. V tradičně zodpovědném, rozvinutém státě ušetříte 40%, možná 30% až 40% v závislosti na tom, zda jste Japonsko nebo Západní Evropa. V co se úspory změní je zejména nová investice ke zvýšení vašeho výstupu. Tyhle úspory jsou to, co vám umožňuje zvýšit váš objem výroby příští rok. Pokud nespoříte ani trochu, váš objem výroby bude vlastně klesat, protože nikdo nebude investovat do továren a továrny budou stárnout a silnice přestanou být využívané a všechno tohle. Kdykoli někdo investuje, jsou to úspory někoho jiného. A je velmi důležité si uvědomit, že investice a úspory jsou skutečně dvě strany stejné mince. Když nemá nikdo úspory, nejsou peníze na investici. Ale vraťme se zpět k tomuto příkladu, když lidé spoří, udržuje to nejen výkon ale vlastně i zvyšuje celkový objem výroby. Tohle bude příští rok nebo v příští dekádě. A potom spotřebováváme 60% tohohle, spotřebováváme 60% z většího čísla a náš životní standard roste. A tohle je velmi udržitelná a dobrá situace. Co se stalo, naneštěstí skutečně od začátku 80. let je, že jsme měli konstantní růst uvěrů. Začali jsme půjčovat peníze a víc peněz každému a ostatní země začali půjčovat víc a víc peněz nám. A většina toho byla vyjádřena vyšší spotřebou. Když se podíváte na objem výroby USA... tohle je HDP. Když skutečně půjdete do roku 2007 průměrný Američan spotřeboval více, než jsme vyrobili. Měli jsme negativní úspory. Kdybych to měl nakreslit, vypadá to takhle. V roce 2007 byla spotřeba vyšší než celkový objem výroby. Otázkou je, jak se to stalo? Všichni mluví o penězích a měnách. V podstatě jsme si půjčili výstup od jiných lidí. Když si půjčíme peníze od Číňanů, které používáme na nákup jejich zboží, vlastně si půjčujeme jen jejich výstup, ne? Půjčujeme si jejich zboží. Když jim dáme dolarovou bankovku, je to slib, že v budoucnosti mohou použít tu dolarovou bankovku, aby se vrátili a použili něco z naší produkce. Ale během několika posledních desetiletí jsme si jen půjčovali produkci ostatních lidí. A stali jsme se čistými dlužníky. Když je ve skutečnosti vaše spotřeba větší než vaše produkce, okamžitě si začnete uvědomovat, že to není udržitelná situace na dlouhou dobu. A třeba jsme si půjčili trochu víc peněz a ve skutečnosti to dopadlo tak, že jsme si půjčili produkci některých lidí, abychom přidali ještě více k našim investicím. Neznamená to, že posledních 20, 30 let nedocházelo k žádným investicím. Měli jsme řadu investic. Ale v podstatě spotřeba a investice byly financovány produkcí jiných lidí. A samozřejmě pokud máte spotřebu, která tlačí proti... jste plně vytíženi a to je ještě větší motivace investovat. Všichni tito lidé byly ochotni investovat v USA. Co se stalo nyní je, uvědomili jste si, že řada financování nebo hodně dluhu bylo převzato. Bylo to za pomoci domů lidí a domácích kapitálových půjček, ale lidé pro to skutečně nejsou dobří. A nyní najednou banky vyschly, likvidita je pryč, lidé si nemohou půjčovat peníze a máte poptávkový šok. Takže máte situaci, kde značná část spotřeby a vlastně značná část investic, které byly podporovány financováním, mizí. A nyní, když jsme v globálním světě, opravdu bychom měli přemýšlet o globální produkci. Ale to nevadí, můžeme mluvit jen o produkci USA. Ale nyní, když tato poptávka zmizela... pokud je tohle produkce USA a řekněme, že tohle je produkce, kterou jsme vzali z Číny nebo Japonska nebo odkudkoli... a naše spotřeba zde poklesla. A není to proto, že najednou se lidé stali rozumnými. Je to proto, že lidé nejsou ochotni jim půjčovat, jít do obchodu Williams-Sonoma a koupit si obracečku na omelety za 50 dolarů nebo něco jiného. Nemohou dostat další úvěr na kreditní kartu nebo domácí kapitálovou půjčku. Takže nyní tu máte situaci, kdy máte nízké vytížení. A tohle se vrací k tomu, o čem jsme mluvili v minulém videu. Když máte nízké vytížení, každý je motivován snížit ceny. Když máte řadu prázdných domů, lidé snižují nájmy. Když jsou automobilky prázdné, lidé sníží ceny automobilek. Když nejsou lidé vytíženi, mzdy klesají. Vidíte tenhle šok docela nedávno právě tady. Jak jsme řekli v minulém videu, oranžová čára je vytížení kapacity USA. A to kleslo z pásma 80%. Kdyby tady vzrostlo, začal bych se bát hyperinflace. Ale, jak vidíte zhruba v létě roku 2007 to kleslo z vrcholu a teď je to někde tady dole. O trochu později vidíte, že inflace klesla. Dynamika, o které mluvíme, vytížení kapacity klesá, protože jsme vlastně měli poptávkový šok. A to potom vedlo k poklesu cen. Otázka je, zda všechno co dělá ministerstvo financí a Fed tiskne peníze a Obama utrácí za stimul v hodnotě bilion dolarů, povede k inflaci. Moje odpověď je, jen sledujte čísla vytížení kapacity. A jen abyste věděli stimulační plán, celá jeho myšlenka je, že vláda nechce, abychom vstoupili do deflační spirály. Pokud spotřeba takhle klesne, všechna tahle kapacita a ceny se sníží. Když se ceny trochu sníží, nemá to vliv na chování lidí jako celku. Ale když začnou mít lidé očekávání, že mzdy budou klesat, že budou klesat ceny, potom dojde k panice a přestanou utrácet. Řekněme, že přestanou utrácet, potom vytížení klesne ještě více, nezaměstnanost ještě víc vzroste a strach ještě zesílí. Růst nezaměstnanosti a strachu nutí lidi přestat utrácet ještě více. A tohle je deflační cyklus, kterého se bojí všichni ekonomové a vládní představitelé. Viděli jsme to během velké hospodářské krize. Nakreslím bod 0, abych vám ukázal kde... Tohle je 0. Tohle je dělící čára mezi inflací a deflací, Vidíte, že jsme měli pár záchvatů deflace, A obyvkle to nejsou na světě dobré časy. Tady to je velká hospodářská krize. Tohle je po první světové válce a velká hospodářská krize trvala celou dobu až do.... vstoupili jsme do války na konci 30. let... přesně odtud až sem. Měli jsme trochu inflaci. Měli jste první vlnu New Deal stimulující některé výdaje, ale nikdy nás to skutečně nedostalo na nějakou významnou úroveň inflace. Jen abyste chápali, budu všechno nad 5% inflaci považovat za opravdu špatné. A nakreslím tady čáru. Tohle je označení 5% inflace. Nikdy jsme se skutečně nedostali nad 5% inflaci dokud neskončila první světová válka a potom jste měli poválečné období, byli jsme v Brettonwoodském systému a potom v 70. letech jsme měli, jak jsem o tom předtím hovořil, ropný šok a všechno ostatní. Zbytek je historie. Ale jak vidíte, období deflace jsou věci, kterých se vládní představitelé chtějí zcela vyvarovat. Myšlenka stimulu je, aby si vláda půjčovala peníze, protože nikdo jiný nemůže. A oni mohou vlastně vyplnit tu mezeru, kterou zanechali spotřebitelé. Nyní je otázka, zda tuto mezeru zaplní dostatečně? Vlastně jsem si uvědomil, že mi zase vypršel čas. Nechci tahle videa dělat příliš dlouhá, takže o tom budu mluvit v příštím videu.
video