Marc Ecko - Zakladatel Ecko Unlimited

Jmenuji se Marc Ecko. Jsem od přírody umělec. Můj vzestup přišel v době, kdy tu byl velice unikátní prostor v popkultuře. Objevoval se hip hop. Hip hop je takový podnikatelský virus, který rock and roll tak úplně neměl. Mezi rockery bylo trochu více sebepohrdání ve smyslu komercializace jejich práce. Zatímco u hip hopu se osvojila myšlenka jít vytvořit průmysl kolem vašich představ. Stalo se to součástí ekosystému, protože to přichází z ničeho, že? Je tu takový nevyslovený prvek společenské spravedlnosti, stejně jako v podnikání, zrozený z toho, co je hip hop a kultura ulice. Je to tak trochu zapečené do DNA toho, co děláme. Miluji to, že lidé dělají něco z ničeho, myslím v řadách mých vrstevníků. Budujeme hodnotu, v zásadě v éteru mezi sebou. Čtyři rapeři se sejdou, v kroužku tvoří rýmy, a z ničeho nic si řeknou: "Pojďmě něco nahrát." Jako z ničeho. Chtěl jsem do toho ekosystému zapadnout. Neumím rapovat, neumím breakdance, takže? Ale spojil jsem se s uměním, tak trochu jsem začal napodobovat umění graffiti. A začal jsem malovat na trička. Miluji to emotivní, tu zpětnou vazbu. Jednak finanční zpětnou vazbu, že by mi někdo platil 15letému klukovi, abych jim udělal tohle triko. A pak by ho nosili s takovou pýchou a byli by se v prsa. Byl to druh emocionální transkace, která byla opravdu silná a vytvořila smyčku zpětné vazby, abych chtěl jít dál a hlouběji. A táhnout za nit a pokračovat v odkrývání toho, co se nakonec stalo cestou podnikání. Nebylo to tak, že jsem s tím začal, protože někdo řekl: Buď podnikatel! Ne? Začal jsem s tím, protože jsem chtěl uskutečnit svůj sen. Byl jsem emocionální, umělecké dítě a graffiti byl určitý extrémní druh umění. To byl pro mne okamžik štěstí, když lidé říkají: Graffiti je cesta ke zločinu. Pro mě to byla cesta k podnikání. To je na hlavu. Byl jsem skutečně něco jako kurátor popkultury pro muže ve věku 16 až 40 let. A to byla moje cesta objevit se v 80. letech u hip hopové a skateboardingové kultury - určitý druh vzniku technologie. Kšeftoval jsem se svými koníčky. Věci, které jsem prožíval jako dítě jsou nyní podnikání. Mladí lidé instiktivně vědí, co potřebují dělat, Musí na to jít a udělat to. Přesunutí se od toho co je ve skutečnosti myšlení spotřebitele k víře v sami sebe jako výrobce. Přejít od "Jsem konzument X" k "Jsem výrobce Y". To je touha mezi námi, ale někteří z nás neví, jak to udělat. Svým způsobem o sobě pochybujeme. Proč, když jdete do školek a zeptáte se jich: Kdo v místnosti je umělec? Každý zvedne ruku. Stejné skupiny se zeptáte o 20 let později a nikdo ruku nezvedne. Možná jeden člověk. Koukají na něj jako na blázna. Něco je špatně. Muset se se svým umělcem, svým provokatérem spojit. Víte je to pravá část mozku, levá část mozku, je to čokoláda, je to burákové máslo. Musíte to najít.