If you're seeing this message, it means we're having trouble loading external resources on our website.

Pokud používáš webový filtr, ujisti se, že domény: *.kastatic.org and *.kasandbox.org jsou vyloučeny z filtrování.

Hlavní obsah

Radiokarbonová metoda datování 2

Radiokarbonová metoda datování 2 Tvůrce: Sal Khan.

Chceš se zapojit do diskuze?

Zatím žádné příspěvky.
Umíš anglicky? Kliknutím zobrazíš diskuzi anglické verze Khan Academy.

Transkript

V posledním videu jsem naznačil, že kdybych někde vykopal kost, změřil v ní obsah uhlíku C14 a zjistil, že obsahuje 1/2 uhlíku C14 oproti živým zvířatům a rostlinám, mohl bych si říci, že asi uběhl jeden poločas rozpadu, přičemž poločas rozpadu uhlíku C14 je přibližně 5 730 let. Mohl bych si tedy říci, že uběhlo 5 730 let od doby, kdy byla součástí živého živočicha, je tedy přibližně tolik let stará. Když jsem to takto řekl, musel jsem počítat s jednou věcí. Někteří z vás už to zmínili v komentářích na YouTube. Tento postup počítá s tím, že obsah uhlíku C14 v atmosféře se dodnes příliš nezměnil od doby, kdy tato kost byla součástí něčeho živého. Otázkou tedy je, zda je obsah uhlíku C14 v atmosféře, vodě, živých rostlinách a zvířatech neměnný. A pokud se mění, jak se tyto výpočty kalibrují, abychom mohli zjistit, jaký je obsah uhlíku C14 v porovnání s jeho obsahem v živých rostlinách a živočiších žijících v těch dobách. Takovou kalibraci, protože je skutečně pravda, že tato hodnota není konstantní, je možné provést dvěma způsoby. Tady máme zobrazeny oba dva. Jednak je to porovnání s letokruhy stromů. Dozvěděl jsem se, že se dá použít pro stáří až 10 000 let. Neznám žádný strom starý 10 000 let, ten nezná asi nikdo, ale snad někde máme dřevo ze starých stromů a na něm můžeme studovat letokruhy. Určitě většina z vás ví, že jak strom každý rok přirůstá, vytváří jednu vrstvu dřeva ve své kůře. Změříte množství uhlíku C14 v této vrstvě, porovnáte ji s poločasem rozpadu uhlíku C14, a tak zjistíte, kolik uhlíku C14 bylo v té době v atmosféře. Je to záznam o složení atmosféry sahající 10 000 let nazpět. Pokud chcete ještě hlouběji do historie, můžete použít jeskynní sedimenty. Jinak jeskynním sedimentům také říkáme krápníky. Možná znáte stalagmity, to jsou krápníky, které jako by vyrůstají ze dna jeskyně, nebo stalaktity, to jsou krápníky visící ze stropu jeskyně. Krápníky jsou užitečné, protože jsou z uhličitanu vápenatého, takže obsahují uhlík. Voda v jeskyni velmi pomalu, během desítek tisíc let, ukládá uhličitan vápenatý, takže je to záznam poměrného obsahu uhlíku C14 z těchto dob. Lze s nimi určit stáří s přesností až na desítky let. Umožňují tedy velmi přesné datování do stáří desítek tisíc let. Až do 50 000 let. Přitom datování uhlíkem C14 už po 50 až 60 tisících letech není přesné. Toto nám tedy poskytuje velmi přesné záznamy o obsahu uhlíku C14 v atmosféře, a to za předpokladu, že v celé atmosféře je obsah neměnný, k čemuž máme dostatek důkazů, a také že se neměnnost v atmosféře projevuje i ve zdrojích vody a v živých rostlinách a živočiších. Jak jsem ovšem zjistil, je tu i další skutečnost. Ukazuje se, že dnes naším přílišným spalováním fosilních paliv měníme poměrný obsah uhlíku C14 mnohem rychleji, než jak k tomu docházelo v jiných obdobích. Abych byl konkrétnější, nejspíš během posledních 50 let, kdy jsme začali fosilní paliva opravdu silně využívat, jsme skutečně pozměnili podíl uhlíku C14 v poměru k ostatním izotopům uhlíku. V každém případě doufám, že jsem upokojil některé vaše obavy o mém předpokladu z předchozího videa, že obsah uhlíku C14 je poměrně stálý. Máme metody, jak se podívat do historie, do konkrétních let, a zjistit relativní obsah uhlíku C14. Je to tedy opravdu dobrá metoda, jak zjistit stáří kdysi živých organismů, hlavně těch mladších než 50 000 let.