Redoxní reakce, elektrochemie
Přihlásit se
Redoxní reakce, elektrochemie (8/11) · 5:01

Redoxní reakce mezi zinkem a mědí Co se stane, když dáme kovový zinek do roztoku měďnatých kationtů?

Navazuje na Chemické reakce a rovnováhy.
Takže to, co zde vidíte, je roztok síranu měďnatého. Síran měďnatý je iontová sloučenina. Měď v této sloučenině ztrácí dva elektrony ve prospěch síranu. Tím pádem má měď kladný náboj 2+ a sulfát má záporný náboj 2-. Tohle je kation. A tohle je anion. je tudíž velmi snadné tuto sloučeninu rozpustit v polárním rozpouštědle jako je voda. Tohle je tedy vodný roztok. Když rozpustíme tuto sloučeninu ve vodě, má toto modravé zabarvení. Můžeme si to představit tak, že se díváme na skupinu meďnatých kationtů rozpuštěných ve vodě a skupinu síranových aniontů též rozpuštěných v této vodě. Nyní si ukážeme pokus. Zinek v pevném skupenství má kovové šedavé zbarvení. Vezmeme tedy prášek ze zinku v pevném skupenství a vložíme ho do roztoku. Co se stane? Takže máme zinek v pevném skupenství, který se nachází ve vodném roztoku síranu měďnatého. Co se stane? Velmi vám doporučuji si video zastavit a podívat se na tuto tabulku elektronegativit. K čemu tady dochází? Přemýšlejte o tom, kdo elektrony má a kdo by tyto elektrony chtěl a pak přemýšlejte o tom, co se stane. Tak se pojďme podívat na hodnoty elektronegativity. Měď má vyšší hodnotu elektronegativity než zinek. Takže kdyby byla příležitost k tomu, aby měď elektrony zinku odejmula, skutečně by se tak stalo, zvláště tahle měď. Tohle jsou kladně nabité ionty mědi. Nic by je neudělalo šťastnější než přijetí elektronů, čímž by se staly neutrálními. A hle - tady se objevil někdo, komu ty elektrony vzít. Takže výsledkem je redoxní reakce. Zachvilku se podíváme na jednotlivé poloreakce. K redoxní reakci dochází, když měďnaté kationty berou elektrony zinku. Tím se stanou neutrálními, A zinek tyto elektrony ztrácí ve prospěch měďnatých kationtů. Tím se z něj stanou zinečnaté kationty. Tím pádem se z toho stane síran zinečnatý rozpuštěný ve vodném roztoku. Napíšu to. Síran (který má stále záporný náboj) zinečnatý, který se nachází ve vodném roztoku. Jak bude tento roztok vypadat? Tady máme druhou sklenici. Tohle je stav před začátkem reakce. Po reakci to bude vypadat takhle. Síran zinečnatý ve vodném roztoku je průzračná tekutina. Nakreslím to. Tekutina se stane průzračnou. Takže síran zinečnatý ve vodném roztoku je průzračná tekutina. A místo tohoto zinku v pevném skupenství tu nyní bude měď v pevném skupenství, která se z roztoku vysráží. Krása, viďte? Jenom abychom se ujistili, že tomu rozumíme z hlediska oxidace a redukce, ukažme si nyní jednotlivé poloreakce. Ukažma si poloreakci týkající se zinku. Takže zinek v pevném skupenství máme zde, jeho oxidační číslo je nula, je neutrální. Nemá žádný náboj. Na konci reakce máme zinek s kladným nábojem, s oxidačním číslem +2. Takže co se stalo? Ztratil elektrony. Byl oxidován. Takže ztratil dva elektrony. Zinek byl oxidován. A co se stalo s mědí? Měď byla na počátku reakce kationtem. Tento kationt byl rozpuštěn ve vodném roztoku. A pak získal dva elektrony. Každý iont mědi získal dva elektrony. Na konci reakce máme neutrální atomy mědi v pevném skupenství. Její oxidační číslo bylo redukováno. Stalo se zápornějším. Můžeme tedy říct, že měďnaté kationty byly redukovány zinkem, zinek byl oxidován měďnatými kationty. A vidíme, že náboj síranu se nezměnil. Když se setkáme s iontovou sloučeninou, její oxidační číslo je jejím skutečným nábojem. Není to pouze teoretický konstrukt.
video