Evoluce a přirozený výběr
Evoluce a přirozený výběr (7/7) · 5:01

Úvod do evoluce na příkladu člověka Pochopte základní principy, podle kterých přirozený výběr řídí proces evoluce. Autor - Ross Firestone.

Dnes se budeme zabývat tématem, které je klíčové pro celou myšlenku evoluce, a tím je přirozený výběr. Ale než se k tomu dostaneme, tak chci vysvětlit, co evoluce není. Evoluce není, když se nějaký organismus, jako třeba tato opice, magicky promění v člověka. A stejně tak to není, když se nějaký organismus nějak změní, když se dostane do problémů, jako člověk, kterému by narostla křídla po tom, co skočí z budovy. Chci ujasnit, že tohle není, co nazýváme evolucí. Evoluce je proces, který se děje v celé populaci organismů, ne v jednotlivých jejich členech, a potřebuje skutečně dlouhý čas. Mluvíme o miliónech a miliónech let, které je zapotřebí i jen pro malou změnu. Přirozený výběr je jednou z hybných sil evoluce, ale co to vlastně je? Proč se rovnou nepustit do vysvětlení na konkrétním příkladu. Řekněme, že před 10 000 lety lidé přežívali díky lovu a sběračství, ale stejně tak se museli bát, že se stanou sami kořistí pro divokou zvěř. Takže aby přežili, tak si museli umět najít jídlo, ale museli také umět utéct před predátory. Řekněme, že jeden z těchto lidí má speciální genetickou výbavu a má trochu delší nohy než ten druhý. Tyto dlouhé nohy mu zajišťují výhodu, protože jsou delší a může tak běžet 2x rychleji než všichni ostatní. Díky tomu má větší pravděpodobnost, že přežije, pokud na něj zaútočí třeba medvěd. To také znamená, že člověk s delšíma nohama se s větší pravděpodobností dožije věku, kdy je dostatečně starý, aby si našel partnera a měl s ním děti, které budou mít také dlouhé nohy, protože to bude v jejich genetické výbavě. A jelikož má větší šanci než kdokoliv jiný, že bude mít děti, po nějaké době ponese tento znak čím dál větší procento populace. Podívejme se teď na tuto teorii do většího detailu. Řekněme, že na světě žije 6 lidí a 2 z nich mají delší nohy než všichni ostatní. A řekněme, že ti s delšíma nohama mají 50% šanci na přežití a rozmnožení se, kdežto ti s krátkýma noha mají jenom 25% šanci na přežití a rozmnožení se. To znamená, že jeden ze dvou dlouhonohých a jeden ze čtyř krátkonohých lidí dosáhnou věku, kdy se můžou rozmnožovat. Každý člověk, který přežil, bude mít 4 děti a ty se budou přirozeně podobat svým rodičům. Takže děti dlouhonohých rodičů budou mít také dlouhé nohy a děti krátkonohých rodičů budou mít krátké nohy. Takže máme v další populaci 4 lidi s dlouhýma nohama a 4 s krátkýma nohama. A už tady můžete vidět, že je v populaci více dlouhonohých lidí než na začátku. Ale nakresleme si ještě další generaci. Takže polovina z dlouhonohých lidí bude mít potomky, kdežto krátkonohých lidí se dál rozmnoží pouze 1/4. Což znamená, že ve třetí generaci budeme mít 8 dlouhonohých dětí a jenom 4 krátkonohé. Když si očíslujeme naše generace jako generace 1, 2 a 3, můžeme vidět, že v první generaci bylo 33 % jedinců dlouhonohých, ve druhé generaci jich bylo už 50 % a ve třetí bylo 67 % všech lidí dlouhonohých. A to celé proto, že speciální genetická výbava předurčující lidi mít dlouhé nohy zvýšila těmto lidem šanci na přežití a na rozmnožení oproti lidem s krátkýma nohama. A to je celá podstata toho, jak přirozený výběr funguje. Proč se tomu vlastně říká přirozený výběr? Zůstaňme u našeho příkladu s krátkýma a dlouhýma nohama. Slovo výběr se používá proto, že jeden znak je výhodnější než ten druhý a "vybírá se", aby přešel do další generace častěji než ty zbylé. Na druhou stranu se může výběr týkat i nevýhodných vlastností. Pokud máme lidi, kteří mají velmi krátké nohy a běhají tak opravdu pomalu, tak výběr bude působit proti těmto lidem a jejich vlastnosti nebudou předávány potomkům moc často. Slovo "přirozený" používáme, protože není nikdo konkrétní, kdo fyzicky vybírá, které vlastnosti jsou dobré a které špatné. Všechno se to točí kolem největší pravděpodobnosti přežití. Nikdo krom přírody samotné výběr neprovádí. Nakonec bych chtěl zdůraznit, že přirozený výběr se neuplatňuje na získané vlastnosti. Pokud otec naučí syna lovit, a tím získá dítě větší šanci na přežití, tak se nebude jednat o vlastnost, která bude podléhat výběru, dokud nebude kódovaná geneticky a nebude se určitě přenášet na děti. Proto říkáme, že přirozený výběr se uplatňuje jen a pouze u dědičných vlastností, přičemž dědičná vlastnost je jakákoliv genetická výbava. Co jsme se v lekci naučili? Prvně jsme si vysvětlili myšlenku přirozeného výběru a proč se vlastnosti, které pomáhají organismu přežít, jsou častěji přenášené do dalších generací. Dále jsme si řekli, že evoluce, která je řízená přirozeným výběrem, se dotýká populací a ne jednotlivců a vyžaduje velmi dlouhý čas. A nakonec jsme se naučili, že výběr se týká pouze dědičných znaků, těch, které jsou geneticky kódované a které se předávají z generace na generaci.
video