Frekvence alel Frekvence znaků (fenotypu) se nemusí shodovat s frekvencí alel. Vysvětleno na příkladu barvy očí v populaci.

V tomto videu se podíváme na problém frekvence alel. Pro připomenutí, alela je varianta genu. Člověk získá variantu genu od své matky, a také jinou variantu genu od svého otce. Takže když hovoříme o alele, hovoříme o specifické variantě genu, kterou jste získali od matky nebo od otce. Toto jsme již viděli, ale teď se na to podíváme více do hloubky. Abychom tomu porozuměli, začneme s jednoduchým příkladem. Budeme uvažovat o barvě očí. Je to samozřejmě velké zjednodušení, ale předpokládejme, že v populaci jsou jen dvě varianty genu pro barvu očí. Máme gen pro barvu očí. Předpokládejme, že má dvě varianty. Pro první variantu, první alelu, použijeme označení 'B'. Řekněme, že je to alela pro hnědou barvu. Hnědou barvu očí. Budeme předpokládat, že je dominantní. Je dominantní nad druhou alelou. A teď ta druhá alela, předpokládejme, že je pro modrou barvu, a označíme ji 'b'. Takže to je modrá barva očí, a budeme předpokládat, že je recesivní. Ještě jednou, toto je opakování. Když má někdo jednu 'B' alelu, alelu pro hnědou barvu, tak nezáleží na tom, jakou má druhou alelu, protože ať už má hnědou, nebo modrou, bude mít hnědé oči. Toto budou hnědé oči, a toto budou také hnědé oči, protože 'B' je dominantní. Modré oči můžete mít jenom tehdy, když jste recesivní homozygot. To všechno je samozřejmě opakování. To už jsme viděli. Teď se podíváme na frekvenci alel. K tomu si představíme velmi malou, umělou populaci. Řekněme, že naše populace má dva jedince. V populaci jsou dva lidé, osoba 1 a osoba 2. A dejme tomu, že vidíme do jejich DNA a známe jejich genotypy. Osoba 1 má 'B' alelu, hnědou alelu, a modrou alelu, zatímco osoba 2 má dvě modré alely. Když známe genotypy v této uměle malé populaci, můžeme začít přemýšlet o frekvenci alel. Nebo o výskytu různých alel. Jaká si myslíte, že bude frekvence hnědé alely v této populaci? Doporučuji vám pozastavit video a přemýšlet o tom. Předpokládám, že jste to zkusili, takže možná chcete říct, "Má ji jeden ze dvou lidí, je to 50%" To ale není ten správný způsob přemýšlení o výskytu alel. U frekvencí alel musíte jít více do hloubky a podívat se na jednotlivé alely. Když se na to podíváte, řeknete si, "Dobře, v této populaci jsou čtyři jednotlivé alely, čtyři varianty, nebo doslova jsou tu čtyři chromozomy, které nesou tento gen v této populaci." Z nich jedna je alela 'B', takže můžeme říct, že je to 0,25 nebo 25%. Ještě jednou, 25% genů pro barvu očí má 'B' alelu, hnědou alelu. Teď můžeme udělat to samé s alelou 'b'. Jaká část genů v této populaci reprezentuje alelu 'b', modrou alelu? Můžete pozastavit video a přemýšlet o tom. No, je to velmi podobné. V populaci jsou čtyři geny, které kódují barvu očí. Z nich jeden, dva, tři jsou malá písmena, modré alely. Takže to je 0,75 nebo 75%. 75% genů tvoří modré alely, zatímco 25% jsou hnědé alely. Chci, abyste pochopili, jak je to odlišné od výskytu fenotypu. Kdybych se vás zeptal na procento hnědookých lidí v populaci, takže teď mluvím o fenotypu, jaké by bylo? No, v populaci jsou dva lidé. Jeden z nich má hnědé oči, takže to je jedna polovina. Podobně, kdybych se zeptal na procento modrookých lidí, také by byla jedna polovina. Tato osoba je jedna ze dvou lidí, má modré oči. Ale frekvence alel jde hlouběji, sleduje genotypy. Z těchto čtyř genů jeden je 'B' alela, takže 25% genů v populaci jsou hnědé alely a 75% jsou modré alely. Tohle je důležité si uvědomit. Protože jakmile si to uvědomíme, tak myšlenka Hardyho-Weinbergova zákona začne dávat smysl. Teď vám něco naznačím. Tohle se obvykle označuje malým 'p', a používáme malé 'q' k označení této frekvence. Takže 'p' je frekvence dominantní alely, 'q' je frekvence recesivní alely. Co tady platí? Co platí pro p, co bude platit pro p+q, čemu se bude rovnat p+q? Znovu vám doporučuji pozastavit video a přemýšlet o tom. Čemu se tohle bude rovnat? Když jsme začali, řekli jsme, že jsou jen dvě možnosti, to je jedna z věcí, které jsme předpokládali, že v této populaci jsou jen dvě alely pro tento gen, pro tento znak. Frekvence dominantních alel plus frekvence těch recesivních - každý má jednu z nich, takže když sečtete jejich výskyt, musí dát 100%. Vidíme to tady. 1/4 plus 3/4 je 1, nebo 100%. A 25% plus 75% je také 100%. Takže můžeme říct, že p plus q je 100%, nebo p plus q je 1. Rovná se 1. Takže v dalším videu začneme od této velice jednoduché myšlenky, abychom se dostali k přesné myšlence vyjádřené v Hardyho-Weinbergově rovnici.