První civilizace
První civilizace (3/4) · 11:26

Starověká Mezopotámie Dozvíme se o Mezopotámii a dalších civilizacích oblasti úrodného půlměsíce. Budeme se bavit o vzniku prvních království a říší, assyrských mučících technikách, posvátných manželstvích, prvním vydaném zákoníku a Johnově nešťastné lásce.

Ahoj! Jsem John Green. Díváte se na Rychlokurz světové historie a dneska budeme mluvit o -- Iráku. Ale ne, ty rádoby chytrý glóbe, budeme mluvit o Mezopotámii! Zbožňuju Mezopotámii, protože pomohla vytvořit dvě z mých oblíbených věcí: písmo a daně. Proč mám rád daně? Protože před daněmi, jediná jistota byla smrt. Pane Green! Pane Green! Věděl jste, že citujete Marka Twaina? Necituji Marka Twaina, moje mladší já. Cituji Benjamina Franklina, který pravděpodobně sám citoval nešťastně pojmenovaného autora her Christophera Bullocka. Poslouchej, možná jsi chytré dítko, ale já jsem chytrý už dlouho. Mimochodem, dnešní ilustrace zdůrazňuje, že "oko za oko" ponechá celý svět jednooký. Asi před 5000 lety, v zemi "Mesos", neboli mezi, "potamos", neboli řekami, Tigridem a Eufratem, se začala objevovat města, docela jako to bylo v našem starém kamarádovi, údolí řeky Indu. Tato mezopotámská města byla zapojena do jisté formy socialismu, kde farmáři přispívali úrodou do veřejných skladů, odkud byli vypláceni platem v zrní pracovníci jako kováři nebo stavební dělníci nebo mužští modelové nebo kdokoliv jiný. Takže v podstatě -- Pane Green! Pane Green! Byli tam skutečně mužští modelové? Umíte pózu Blue Steel? Ach, mé mladší já, jak já tě nenávidím. [smích] Á, to ponížení, které pro vás, lidi, podstupuju. Tohle byla moje nejlepší Blue Steel; lepší už to nebude. Takže, když jste žili ve městě, mohli jste být něco jiného než pastevec a díky tomuto protosocialismu jste si mohli být relativně jisti, že budete jíst-- Stane, bylo by možné sehnat další glóbus? Zdá se mi, že tenhle záběr je nedostatečně zaglóbovaný. Ano, o moc lepší. Víte, kvalitu historika můžete určit podle počtu jeho glóbů. Ale i když jste se mohli vzdát svého stáda, spousta lidí nechtěla a jedno z dědictví Mezopotámie je přetrvávající konflikt mezi venkovem a městem. Vidíte to často zahrnuté ve velkých uměleckých dílech jako Beverly Hillbillies a Deliverance a v konfrontaci mezi Enkidem a Gilgamešem v Eposu o Gilgamešovi. Gilgameš je jedno z nejstarších literárních děl, ale já neprozradím, jak skončí; v informacích o videu je odkaz, ale postačí, když řeknu, že v konfrontaci mezi venkovem a městem město vyhrává. Takže jak vypadaly městské státy? Podívejme se do jednoho takového městského státu, Gilgamešova domovského města Uruk. Uruk bylo město s hradbami, velkým systémem vodních kanálů a několika monumentálními chrámy zvanými zikkuraty. Chrámoví kněží měli nejdříve všechnu moc, protože uměli komunikovat přímo s bohy. A to byla užitečná schopnost, protože mezopotámští bohové byli náladoví a popravdě dost zlí. Podle Gilgameše se na nás jednou naštvali, protože jsme dělali moc hluku, když chtěli spát, tak se rozhodli zničit všechno lidstvo potopou. Tigris a Eufrat jsou dost dobré řeky, ale Mezopotámie není žádné údolí řeky Indu s jeho pravidelnými záplavami a snadným zavlažováním. Bylo potřeba spousta otrocké práce, aby byly řeky Tigris a Eufrat užitečné pro zavlažování; je těžké po nich plout a zaplavují nepředvídatelně a prudce. Prudké, nepředvídatelné a těžko navigovatelné. Ach Tigride a Eufrate, jak mi připomínáte moji dívku z vysoké. Takže když uvážíme, že je to region jak na houpačce mezi devastujícími povodněmi a příšerným suchem, člověk by řekl, že bohové jsou nevypočitatelní a vrtošiví, a že kněží provádějící smírné rituály, by byli velice užiteční jedinci. Ale asi 1000 let poté co nalezneme první chrámy v městech jako Uruk, se začíná objevovat konkurenční stavba -- palác. Zodpovědnost za prosperitu a úspěch společenského řádu se přesouvala od bohů k lidem, jde o přesouvání moci, které bude jak na houpačce napříč lidskou historií, až do -- vlastně asi navždycky. Ale později znovu uvidíme tyto krále, kteří pravděpodobně začali jako vojenští velitelé nebo bohatí vlastníci půdy, jak převezmou polonáboženskou roli. Jak? Často "posvátným sňatkem", přesněji řečeno muchlováním se s velekněžkou městského chrámu. Takže kněží byli svrženi králi, kteří se brzo poté prohlásili kněžími. Díky za názornou ukázku. A jak jsme věděli, že se králové muchlovali s kněžkami? Protože natočili muchlovací video a dali ho na internet. Né! Protože máme psané záznamy. Mezopotámie nás naučila psaní; konkrétně formu písma zvanou klínopis, který byl záměrně vytvořen ne pro lákání milenců nebo tak, ale k zaznamenání obchodů jako kolik pytlů pšenice bylo vyměněno za kolik koz. Mimochodem, nedělám si srandu, spousta klínopisných záznamů je o pšenici -- a kozách. Nemyslím, že lze přecenit důležitost psaní, ale zastavme se u třech věcí. Zaprvé, psaní a čtení jsou věci, které ne každý umí. Takže vytvořili rozdělení na třídy, které přetrvává dodneška. Společenské řády lovců a sběračů byly relativně rovnostářské, Ale Mezopotámci měli otroky a ti hráli tenhle velice metaforický sport, který byl jako pólo, akorát že místo ježdění na koních jezdíte na jiných lidech. A psaný jazyk hrál důležitou roli v rozšiřování propasti mezi třídami. Za druhé, jakmile vstupuje do hry psaní, máte skutečnou historii namísto spousty hádanek a archeologie. A za třetí, bez psaní bych neměl práci, takže bych chtěl osobně poděkovat Mezopotámii za to, že mohu pracovat, zatímco ležím ve svém ušáku. Takže proč se psaní objevilo v Mezopotámii? Úrodný půlměsíc, je sice úrodný, ale postrádá vše ostatní. Abyste získali kov pro nástroje nebo kámen na sochy nebo palivové dřevo, Mezopotámie musela obchodovat. Toto obchodování Mezopotámii vedlo k vytvoření prvního územního království, které se stane velice důležité a nakonec vyvrcholí v neuvěřitelně prokřížené Habsburky. Období městských států v Mezopotámii skončilo okolo roku 2000 př. n. l., pravděpodobně protože sucho a změny toků řek vedly k příchodu pastevecký nomádů, kteří dobyli přírodním prostředím oslabená města a pak se nomádi usadili ve svých městech, tak, jak to nomádi skoro vždycky udělají, pokud -- počkejte si na to -- to nejsou Mongolové. Tyto nové mezopotámské městské státy byly podobné svým předchůdcům tím, že měly chrámy a psaní a své vlastní sebe-oslavné příběhy, ale v jistých důležitých směrech byly jiné. Zaprvé, ten časný prvotní socialismus byl vyměněn za něco, co vypadalo daleko více jako soukromé podnikání, kde lidé mohou vyprodukovat tolik, kolik chtějí, pokud z toho dají část, také známou jako daně, své vládě. Na daně hodně nadáváme, ale ono se ukáže, že jsou důležité pro vytváření společenských řádů. Věci se také změnily politicky, protože chlápci, kteří byli náčelníci kmenů, se stali králi v plné parádě, kteří se snažili rozšířit svou moc za svá města, a také předat svou moc svým synům. Nejslavnější z těchto monarchů je Chammurapi, nebo jak ho znám já Chammur z Abi. Chammurapi vládl Babylonskému novému království od roku 1792 př. n. l. do roku 1750 př. nl. l. Chammurapiho hlavní zásluha na jeho slávě je jeho proslavený zákoník, který ustanovil všechno od platů pasáků dobytka až ke skutečnosti, že se platí oko za oko. Chammurapiho zákoník byl dost nesmyslně krutý, když by stavitel fušersky postavil budovu a majitelův syn by zemřel, až by spadla, trestem by byla poprava stavitelova syna. To dítě by řeklo: "To není fér! Jsem jen dítě. Co jsem udělal? Měli byste zabít mého otce!" Řekněme, že Chammurapiho zákoník nám dává nový význam pro výraz tvrdě proti zločinu, ale přinesl presumpci neviny. Ve svém zákoníku se Chammurapi snažil představit ve dvou rolích, které mohou znít povědomě: pastýř a otec. "Já jsem pastýř, který přináší mír. Můj laskavý stín se rozprostřel nad městem, držel jsem lid ze Sumeru a Akkadu bezpečně na svém klíně." Takže ještě jednou vidíme, jak se zodpovědnost za ochranu společenského řádu stěhuje k lidem, ne bohům, což je důležité, ale nebojte se, přestěhuje se to zpátky. I když územní království jako Babylon byl mocnější, než jakékoliv město před ním a byl za Chammurapiho vlády pravděpodobně nejvíce zalidněné město na celé světě, nebyl ve skutečnosti až tak mocný a abychom se drželi tradice, bude brzy přemožen bývalými nomády, Kassity. Problém s územními královstvími je, že spoléhají na nejchudší lidi platící daně a poskytující pracovní sílu a sloužící v armádě, kvůli čemuž samozřejmě nebudete mít svého krále moc v lásce, takže když uvidíte jít nějaké nomádské útočníky okolo, možná řeknete něco jako: "Hej, nomádští dobyvatelé! Pojďte sem! Zdáte se lepší než ten poslední chlápek." Tak tomu bylo do doby, než přišli Asyřané. Asyřané měli celkem zaslouženou reputaci jako krutí tyrani Mezopotámie. Asyřané nám ukázali první příklad pravděpodobně nejdůležitější a nejtrvalejší formy politického uspořádání ve světové historii a také v historii Star Wars: Impérium. Největší problém s impérii vyplývá už z jejich definice, jsou různorodá a multi-etnická, což je činí velice těžce sjednotitelnými. Novoasyrská říše vznikla okolo roku 911 př. n. l. spojením měst Aššúr a Ninive, aby pak zahrnula celou Mezopotámii, východní pobřeží Středomoří a v roce 680 př. n. l. dokonce i Egypt! Dokázali to díky nejbrutálnější, nejděsivější a nejefektivnější armádě na světě. Další slova popisující moji dívku z vysoké. Za prvé, ta armáda byla vládou nadaných. Generálové nebyli vybíráni na základě toho, kdo byli jejich otcové; byli vybíráni na základě toho, jestli byli dobří v "generálování". "Stane, existuje slovo "generálování"? Ding ding ding! Existuje! Také byli superzlí, klidně deportovali tisíce a tisíce lidí, aby je oddělili od jejich historie a jejich rodin, a také stěhovali zručné dělníky kamkoliv, kde jich bylo potřeba. Novoasyřané také milovali vyhledávání rádoby rebelů a utínání částí jejich těl. Z nějakého důvodu to byly zvláště nosy. A samozřejmě standardní znásilňování, drancování a mučení, což bylo vše konáno ve jménu Ašura, velkého boha Novoasyřanů, jehož zástupcem byl král. Ašur, skrze krále, udržoval chod světa a dokud pokračovalo dobývání svět neměl skončit. Ale kdyby dobývání mělo skončit, přišel by konec světa, řeky by byly krvavé a byl by pláč a skřípění zubů. Však víte, jaká je apokalypsa. Asyřané rozšiřovali tento světový názor pomocí propagandy jako monumentální architektura a předčítáním na veřejných oslavách o tom, jak úžasný je král, což bylo všechno vymyšleno tak, aby to vzbuzovalo úžas v obyvatelích říše. Á, to mi připomíná, že je čas na otevřený dopis. Otevřený dopis slovu "úžasný": Ale nejdříve se podívejme, co je v dnes v tajné přihrádce. Ou, Stane, je tahle žlutá věc uran? Ten nikdy v Mezopotámii nenajdete. Milé slovo úžasné, miluji tě. Jako většina dnešních anglických mluvčích, pravděpodobně tě miluji příliš. Ta úžasná věc, na tobě je, že je tak úžasně úžasné, jak jsi úžasné. Takže vlastně ztrácíme přehled o tom, co vlastně znamenáš. Nejsi jenom úžasné, jsi úděsné a báječné. Jsi kolena podlamující, hruď svírající hrozivý střet s něčím úplně jiným, o čem víme, že by nás mohlo zničit nebo požehnat. To je posvátný úžas a já se omlouvám, že jsem tě takhle otupil. Ale vážně, jsi úžasné. S pozdravem, John Green. Takže co se stalo s Asyřany? Nejdříve rozšířili svojí říši daleko mimo své cesty, čímž učinili jakoukoliv administraci nemožnou. Ale co je důležitější, když je váš pohled na svět založený na myšlence, že apokalypsa přijde, když prohrajete byť v jedné bitvě, a jednou prohrajete, a to právě jednu bitvu, celý váš pohled na svět se zhroutí. Tohle se nakonec stalo a v roce 612 př. n. l. bylo město Ninive dobyto a Novoasyrská říše byla u konce. Ale myšlenka impérií již byla na světě. Příští týden budeme mluvit o mumiích-- ou - musím mluvit i o dalších věcech? Sakra, chtěl jsem mluvit jen o mumiích. No nic... Budeme mluvit o -- Súdánu. Ne! Zatraceně! Budeme mluvit o -- Egyptě. Děkuji ti, chytrý glóbe. Uvidíme se příští týden.
video