Počátky naší kultury (3/6) · 11:42
2000 let čínské historie! Mandát nebes a Konfucius Ukážeme si velký kus čínské historie plný císařů (a císařoven), jak byl zaznamenán konfuciánskými učenci. Dozvíme se něco o dynastiích, Konfuciovi a konfuciánské úctě k předkům. Zjistíme, jakou roli hrál mandát nebes v organizaci Číny a jak se Čína stala prvním moderním státem.
Ahoj, já jsem John Green, tohle je Rychlokurs světové historie a dnes budeme mluvit o Číně, o které se dnes téměř pořád hovoří v televizi a v novinách... Čtou se vůbec? Dřív jsme tiskli zprávy na tenké plátky stromů a potom někomu zaplatili, aby vzal tyhle tence rozřezané stromy a hodil je na naši předzahrádku, a tak jsme dostávali informace. Mimochodem, nikomu to nepřišlo divné. Právě teď slýcháme hodně o tom, že Čína předstihne USA a pohřbí nás hromadou levné elektroniky, ale o tom dnes nebudu mluvit. Místo toho chci mluvit o tom, jak podání příběhu utváří daný příběh. Čína byl první opravdový moderní stát, čímž myslím, že měli centralizovanou vládu a sbor byrokratů, který mohl vykonat přání vlády. To trvalo v podstatě stále stejně od roku 150 př. n. l. do 1911 n. l., což je technicky známo jako svinsky dlouhá doba. Číňané byli také mezi prvními, kteří zapsali historii. Jedna z Konfuciových klasik má název Šu-ťing, čili Kniha historie. Pro nás super, protože teď vidíme věci, jak je Číňané zaznamenaly, když se děly, ale také je to problematické kvůli způsobu podání. Dokonce i Já z minulosti s pěti minutami světových dějin ví, že čínská historie je příhodně rozdělena do období pojmenovaných dynastie. Pane Greene, vždyť jsem ani nic neřekl! To se mi nezdá moc fér! Pšt! Co dělá dynastii dynastií? Že jí vládne král, nebo jak ho znají Číňané císař, který pochází z pokračující vládnoucí rodiny. A dokud rodina produkuje císaře a všichni byli chlapi... Ne, nebyli, bylo několik císařoven, které měly velkou moc napříč historií. Z nich jedna byla pořádná, císařovna Wu, která vládla Číně více jak 20 let a založila vlastní dynastii. ...a ti pořád vládnou, dynastie zůstane dynastií. Dynastie mohly skončit z dvou důvodů: Buď jim došli chlapi, což se nikdy díky tvrdé práci mnoha, mnoha konkubín nestalo, či je císař svržen po povstání nebo válce. To se stalo víceméně všem dynastiím, díky čemuž je pro mě jednoduché přejít na kameru dva a popsat všechny v jedné větě. Ahoj, kamero dva. Vynecháme-li dynastii Sia, která je asi fiktivní, první čínskou dynastií byla dynastie Šang, která byla svržena dynastií Čou, jež se rozložila do chaosu Období válčících států, ve kterém státy válčily s obdobími, ne, počkat, bylo to období, kdy válčily státy, které skončilo za císařů dynastie Čchin, jenž dokázali ovládnout většinu válčících států, Čchin byla nahrazena dynastií Chan, která nastavila vzor pro většinu čínské historie a vládla asi 400 let, po kterých zase Čína upadla do chaosu, což znamená, že žádná dynastie nevládla celé Číně, poté povstala dynastie Suej, kterou rychle následovala Ťchang, která byla obratem, po krátkém období bez dynastií přišla dynastie Sung, která zajistila obrovský růst ekonomie, ale nedostatečně velký, aby zabránil dobytí dynastií Jüan, která byla nepopulární a neobvyklá, protože byla mongolská, což zažehlo nepokoje vedoucí k nástupu dynastie Ming, která postavila Velkou zeď a vyrobila úžasné vázy, ale nezabránila propadu Mandžuúm, ti založili dynastii Čching, která byla poslední, protože roku 1911 proběhla revoluce jako v Americe, Francii nebo Rusku a celý dynastický systém, který do té doby vydržel svinsky dlouhou dobu, došel konci. A dýchejme. To se tedy stalo, ale zajímavější je pro Historii s velkým H, proč se to stalo. A zvláště proč lidé, kteří psali tehdy historii, řekli, že se to stalo. To nás vede k Mandátu nebes. Koncept Mandátu pochází z dynastie Čou, současní historikové si myslí, že ho vytvořili, aby se zbavili dynastie Šang. Před dynastií Čou Čína neměla koncept "nebe", neboli Tchien, ale měli nejvyššího boha Šang-ti. Ale dynastie Čou v Tchien věřila a chtěli ustanovit věčnou ideu nebes, takže připsali koncept Mandátu až před dynastii Šang a vysvětlili, že dynastie Šang byla schopna dobýt dynastii Sia jen, protože králové dynastie Sia ztratili Mandát nebes. Což bylo samozřejmě nemožné, z části, protože králové dynastie Sia neměli koncept "nebe" a částečně, protože, jak bylo řečeno dříve, neexistovali, ale to nechme stranou. Šu-ťing je docela specifická o tom, proč dynastie Sia ztratila Mandát, mimochodem, a říká: "Útok na dynastii Sia mohl být způsoben orgiemi v Ming Tiao." Bohužel ale byla žalostně stručná v detailech o těchto orgiích, ale takové chování se nehodí k vládci, proto nebesa uznala za vhodné odebrat Mandát, proto přišla, odebrala ho a dovolila dynastii Šang převzít moc. Pak ale Mandát ztratila i dynastie Šang. Proč? Poslední císař dynastie Šang prý pekl a jedl své nepřátele, což bylo podle Mandátu nebes až moc. Jistě, nemuselo se to doopravdy stát, ale vysvětluje to, proč Nebesa pustila dynastii Čou k moci. Čili fakt, že jedna dynastie padne a je nahrazena další v kruhu, který vydrží 3000 let, je vysvětlené už ranými historiky božským zásahem, založeném na tom, zda se vládce chová správně a vytříbeně. Je to pozdější analýza, se kterou se určitě dá souhlasit, zároveň nabízí důkladné vysvětlení velmi chaotické politické historie. Co více, posiluje to vizi morálního chování, jenž je základem konfucianismu, ke kterému se za chvilku dostanu. Prvně se ale podíváme na příklad Mandátu nebes v akci. Dynastie Čchin vydržela pouze 38 let, ale je jednou z nejdůležitějších v čínské historii. Tak důležitá, že dala tomu místo jméno. Čín... a. Můžu jen říct, že jsme strávili asi 20 minut natáčením tohoto záběru? Točili jsme ho snad 40krát. Stane, ty asi miluješ slovní hříčky. Úspěchem Čchinů bylo sjednocení Číny pod jedním císařem poprvé po pěti stech letech, čímž ukončili Období válčících států. Určitě si představíte, že k usmažení té omelety bylo potřeba rozbít docela dost vajec, a velký čchinský císař Čchin Š'-chuang-ti a jeho potomci si vyvinuli reputaci za brutalitu, která byla odůvodněná. Byla ale také přeháněná ve prospěch následující dynastie Chan, aby vypadala lépe v očích nebes. Při popisu pádu dynastie Čchin se zaměřili na to, jak banda vražedných eunuchů udělala z císařů dynastie Čchin loutky, ne doslova, i když by to bylo úžasné. Tihle šílení eunuchové trikem přinutili císaře k sebevraždě, když začali myslet moc na sebe, a tak dále. Mandát nebes se odvrátil od těchto loutek, což tvoří kontrast s ranými císaři dynastie Chan, jako císařem Wenem, který přišel k moci roku 180 př. n. l. a vládl laskavě, vyhýbal se extravaganci a vládl převážně podle principů konfucianismu. Pod Wenovou nadvládou nebyly žádné kruté tresty za kritiku vlády, popravy byly na ústupu, a co je nejdůležitější pro konfucianistické učence, kteří sepisovali historii, vláda přestala pálit knížky. Proto si, podle starověké čínské verze dějin, císař Wen za chování hodné moudrého konfucianisty zachovává Mandát nebes. Kdo je ale ten Konfucius, o kterém pořád žvaním? Pojďme do Thought Bubble. Konfucius byl ne moc významný úředník, který žil v Období válčících států a rozvinul filozofický a politický systém, o kterém doufal, že povede ke stabilnějšímu státu a společnosti. Strávil spoustu času snahou přesvědčit krále k přijetí systému, a přestože to nikdo neudělal, smál se Konfucius poslední, protože jeho návod ke stvoření fungující společnosti byl přece jen osvojen a stal se základem čínské vlády, vzdělání a vlastně většiny věci. Konfucius byl konzervativec. Tvrdil, že klíčem k vytvoření silného a pokojného státu bylo dívat se do minulosti a na moudré císaře. Následováním jejich příkladu morálního chování mohl císař zavést v Číně řád. Konfuciova myšlenka morálního chování je zjednodušená na to, že člověk zná svou pozici v řadě hierarchických vztahů a že se podle nich chová. Každý žije ten jeho život, nebo její, ale jako ve většině starověkých tradic ženy byly na kraji společnosti, ve vztahu k ostatním lidem, jenž je buď nadřízený, nebo podřízený. Je pět klíčových vztahů, ale nejdůležitější je otec a syn a klíčem k porozumění Konfuciovi je synovská oddanost, tedy že syn se k otci chová s posvátným respektem. Otec by si měl tento respekt získat staráním se o syna a jeho vzděláváním, to ale neznamená, že syn má právo nerespektovat nedbalého otce. Ideálně by se otec a syn měli chovat takto: Syn respektuje otce a otec se chová tak, aby mohl být respektován. Nakonec cílem otce i syna je být "ušlechtilým mužem", čínsky junzi. Když budou všichni muži usilovat o to být junzi, společnost jako celek bude poklidně fungovat. Toto se týká především císaře, který je víceméně otcem celé země. Jé, už je čas na otevřený dopis? Tak dobře. Ježíš, to bylo dobrý. Ale nejdříve se podívejme do tajné přihrádky. Hele, iPhone? Stane, tohle do čínské historie nezasáhne ještě pěknou řádku let. Otevřený dopis dynastii Sia: Milá dynastie Sia, proč jsi tak vymyšlená? Obsahuješ nejúžasnější císaře, včetně mého nejoblíbenějšího císaře Jü Projektanta. Máme mnoho Velikých a Hrozných vládců, ale jen málo Projektantů. Potřebujeme víc vládců jako ty, Jü Projektante: Petra Zprostředkovatele hypoték, Danicu Dozorce nad scénářem, Stana Střihače videí a Producenta. Toto by měli být naši králové! Já tě prostě miluju, Jü Projektante. A fakt, že nejsi reálný, mi láme srdce způsobem, jaký umí spravit jen Jü Projektant. Tento uzavřený kruh mi docela připomíná Mandát nebes. S pozdravem, John Green. Ale teď zpátky k junzi: Jak člověk ví, jak se chovat? Nejdřív se musíte podívat na historické předchůdce, konkrétně moudré vládce. Studium historie, stejně jako poezie a malby za účelem porozumění a ocenění krásy, je pro junziho nepostradatelné. Další ohledy bytí junzi jsou obsaženy v konfucianistické myšlence Ren a Li. Ren a Li jsou neskutečně komplexní myšlenky, které se těžko překládají, ale my se o to přesto pokusíme. Ren se obvykle překládá jako lidskost. Znamená to porozumění a praktikování správného chování v každé situaci, což záleží na tom, s kým se právě bavíte, proto je důležitých pět klíčových vztahů. Li se obvykle překládá jako obřady a vztahuje se na obřady týkající se čínského náboženství, z nichž většina se týká uctívání předků. Což nás přivádí zpět, i když velkou oklikou, k zásadnímu problému, jak čínští historici zapisovali dějiny. Tradiční čínští historici byli všichni vyškolení na konfucianských klasikách, které zdůrazňovaly myšlenku, že dobří císaři vládli jako dobří konfucianisté. Budoucí historici museli znát tyto klasiky zpaměti a vstřebávali lekce, z nichž ta hlavní byla, že k zachování Mandátu nebes jste museli vhodně se chovat, nezúčastňovat se orgií, jíst své nepřátele a jíst své nepřátele při provozování orgií. V této historii spočívají politické úspěchy na jednom muži a jeho činech, zda se chová vhodně. Mandát nebes je velmi flexibilní při vysvětlování historických příčin. Vysvětluje, proč byly během pádů dynastií ukrutné bouřky a povodně a povstání rolníků... Kdyby se císař choval vhodně, nic z toho by se nestalo. Modernější historikové by mohli namítnout, že negativní dopady ukrutných bouří a povodní, včetně povstání rolníků, někdy vedly ke změně vedení. Ale to by z historie odstranilo morální aspekt, také by se změnšila důležitost konficianistických učenců. Protože učenci vám mohou říct, že jeden z nejlepších způsobů, jak se naučit být dobrým císařem, tedy zachovat Mandát nebes, je přečíst si konfucianské klasiky, které byly napsané učenci. Zkrátka, tento komplikovaný koloběh čínské historie se odráží v komplikovaném koloběhu vztahů mezi těmi, kdo o ní píší a kdo ji tvoří. To je něco, na co byste měli myslet při učení historie, i když je to Crash Course. Příští týden si promluvíme o Alexandru Hemalovi. Vážně, Stane, celou epizodu? To mi přijde trochu přehnané. Vždyť je to jen bývalý televizní hlasatel. Aha, o Alexandru Velikém! To dává mnohem větší smysl! Uvidíme se příště, díky za pozornost.
0:00
11:42