Renesance, kolonialismus a obchod s otroky
Renesance, kolonialismus a obchod s otroky (3/5) · 10:38

Atlantický obchod s otroky Otroctví není zábava. Kdo vymyslel, že lidé mohou vlastnit jiné lidi na základě barvy pleti? Otroctví provázelo lidskou civilizaci od počátku, ale atlantický obchod s otroky byl vrcholem (nebo dnem), brutálním a nelidským. Otroctví bylo v USA zrušeno před 150 lety. Jinde ve světě pořád existuje...

Navazuje na Dobývání a obchod.
Ahoj, jsem John Green. Dnes budeme v rychlokursu světové historie mluvit o otroctví. Otroctví není vtipné. Vlastně je na špičce seznamu věcí, které nejsou vtipné. Dnešní epizoda nebude moc vtipná. Ukážu vám, co Američané před občanskou válkou často eufemisticky nazývali "zvláštní instituce." (hudba) Otroctví je staré jako civilizace, ačkoliv není staré jako lidstvo díky našim předchůdcům lovcům a sběračům. Počty zasažených atlantickým obchodem s otroky jsou opravdu ohromná. Mezi lety 1500 a 1880 bylo okolo 10 až 12 milionů afrických otroků násilně převezeno z Afriky do Ameriky. Zhruba 15 % těchto lidí zemřelo během cesty. Vím, že říkáte, to vypadá jako pěkná loď, vždyť je tak velká jako Jižní Amerika. Není v měřítku. A ti, kdo nezemřeli, se stali majetkem. Kupováni a prodáváni jako zboží. Odkud Afričané pocházeli a kam směřovali, se měnilo v průběhu času. Celkově 48 % otroků putovalo do Karibiku, 40 % do Brazílie. Ačkoliv hrstka Američanů to ví, poměrně málo otroků bylo dovezeno do USA, jenom 5 % z celkového množství. Je také třeba říct, že než Evropané začali dovážet Afričany do Ameriky, už dlouho s otroky obchodovali. První evropský obchod s otroky začal během 4. křížové výpravy v r. 1204, té kterou si pamatujeme jako šílenou. Italští kupci dovezli arménské, čerkeské a gruzínské otroky do Itálie. Většina z nich byly ženy - služky, ale mnoho pracovalo při výrobě cukru. Cukr je také výrobek, na kterém pracovali i Afričané v Karibiku. Poznámka pro kameru 2. Plodiny, které pěstovali otroci, cukr, tabák, káva, nejsou nutné k zachování lidského života. Částečně bylo otroctví vedlejším produktem konzumní kultury založené na nákupu zboží, které přináší potěšení, ale ne obživu. Můžete si vytvořit své vlastní závěry z tohoto faktu. Jedním z mýtů o otroctví, když jsem vyrůstal, bylo, že Evropané nějak zajali Afričany, dali je do okovů, naložili na lodě a pak je dovezli do Ameriky. O okovech a lodích je to pravda. Stejně jako část o Americe, pokud definujete Ameriku jako Ameriku, a ne jako 'Meriku. Ale Afričané žili v různých konglomeracích od malých vesnic přes městské státy po říše, které byly příliš silné na to, aby je Evropané dobyli. Ve skutečnosti Evropané získávali africké otroky obchodem. A obchodu se účastní dvě strany, takže Afričané byli chytáni Afričany a pak prodáni Evropanům výměnou za zboží jako kovové nástroje, drahé látky nebo zbraně. Pro tyto Afričany byli otroci majetkem a to velmi ceněným. Někde byli otroci jedním z mála zdrojů bohatství, protože půda byla vlastněna státem. To nás dovádí k důležitému bodu. Pokud chceme pochopit tragédii otroctví, musíme pochopit jeho ekonomiku. Musíme se dostat do toho, co Mark Twain nazval "deformované svědomí." Musíme chápat otroky zároveň jako lidské bytosti a také jako ekonomickou komoditu. Takže asi víte o otřesných podmínkách na otrokářských lodích, které mohly pojmout až 400 lidí. Přičemž každý otrok měl v průměru 0,4 m² prostoru. Tohle je 0,4 m². Jak jeden svědek vypověděl před Parlamentem v r. 1791, neměli ani tolik prostoru jako člověk v rakvi. V Americe byli přeživší otroci prodáni na trhu velmi podobném trhu s dobytkem. Majitelé často značkovali svůj nový majetek na tvářích, stejně jako to dělali s dobytkem. Životu otroků vévodila práce a hrůza. Ale hlavně práce. Dělali různé věci od starosti o domácnost po řemeslo, někteří pracovali na lodích. Většina z nich pracovala na polích. V Karibiku a Brazílie většina otroků pěstovala a sklízela cukrovou třtinu. Pracovali 10 měsíců ročně od rána do večera. Nejhorší část práce, a to je už něco, protože bylo hodně špatného, bylo hnojení cukrové třtiny. Kvůli tomu museli nosit 35kg koše hnoje na hlavách nahoru a dolů v kopcovitém terénu. Pane Greene! A co nějaký záchodový vtip? Ne, já z minulosti, protože je to moc depresivní! Když přišel čas zpracovat cukr, velmi důležitá byla rychlost. Cukrová míza může totiž vyschnout během 1 dne. Proto často pracovali nepřetržitě 48 hodin během sklizně, bez spánku v zapařených cukrovarech, kde otroci drtili třtinu válci a pak ji vařili. Často se ruka otroků chytila do válce a proto nosili dozorci sekeru na amputaci rukou při sobě. Říkal jsem, že to nebude vtipné. Při těchto podmínkách je div, že průměrná doba dožití brazilského otroka na cukrové plantáži na konci 18. století byla 23 let. V britských koloniích jako Barbados to bylo trochu lepší a v USA byly podmínky ještě o něco lepší. Takže vlastně relativně dobré, proto populace otroků přirozené rostla. Tzn. více otroků se narodilo než zemřelo. To zní dobře, ale je to celkem zlé, protože vlastníci si spočítali, že pokud udrží otroky déle zdravé, budou se rozmnožovat a pak vlastníci mohou ukrást a prodat jejich děti. Nebo je použít na jejich půdě. Každopádně ble! To vysvětluje, proč z malého počtu otroků dovezených do USA vznikla podstatná část americké populace, jejichž předci byli otroci a afrického původu. Brutální podmínky v Brazílii způsobily, že populace otroků nemohla přirozeně růst. Proto přetrvávala potřeba dovážet otroky až do konce otrokářství kolem roku 1880. Jak jsem řekl, otroctví není nové. Také je těžko definovatelné. Třeba Stalin donutil pracoval miliony v gulazích, ale obvykle je nepovažujeme za otroky. Nicméně mnoho otroků získalo velkou moc, bohatství nebo vliv. Jako Čeng Che, největší admirál na světě? V podstatě byl otrok. Stejně jako mnoho poradců Sulejmána Nádherného. A taky Darth Vader. Ale otrokářství v Atlantiku bylo odlišné a strašné, protože bylo tradiční. Tradiční otroctví znamená, že otroci byli pohyblivý majetek. Oh, je čas na otevřený dopis? Otevřený dopis slovu "otrok". Ale nejdřív se podívejme do přihrádky. To je Boba Fett, vlastník lodi Otrok 1. A očividně baleťák. Stan: Pěkné přiblížení baletní hudby. Díky Stane. Drahý otroku jako slovo. Jsi nadužívaný. Jako píseň Britney Spears - Jsem tvůj otrok. Ne, nejsi! Boba Fettova loď Otrok jedna - loď nemůže být otrok! A hlavně otrok je neustále používán v politických debatách a nikdy správně. Na tom není nic nového. Již v minulosti Američané tvrdili, že placení kolkové daně by je zotročilo. A to bylo v době, kdy věděli, jak vypadá otroctví. Daně, jak jsem zmiňoval, mohou být užitečné. Například já mám rád nové silnice. A i když nemáte rádi daně, pořád to není otroctví. Sem jsem napsal seznam příležitostí, kdy je v pořádku použít slovo otrok. Na seznamu je jen jedna položka! S pozdravem, John Green. Takže co přesně činilo otroctví hrozivé? Definice jsou záludné, ale začnu s definicí otroctví, kterou navrhl sociolog Orlando Patterson. Je to neustálá, násilná a osobní dominance od narození odcizených a obecně zneuctěných osob. Podle této definice je otrok přemístěn z vlastní kultury, země a společnosti a trpí tím, co Patterson nazývá sociální smrt. Konečně otroctví dělá otroctvím to, že otroci jsou dehumanizováni. Anglická slova pro majetek i dobytek jsou odvozená z latiny. Otroctví v Atlantiku čerpalo z předchozích modelů otroctví a vzalo si všechno, co na nich stálo za prd a zkombinovalo to do velké koule, která by byla největší možnou koulí prdu. Stane, můžu říkat "prd"? Hezky! Abychom tomu rozuměli, podívejme se na předchozí formy otroctví v myšlenkové bublině. Řekové považovali za charakteristiku otroků jinakost. Většina řeckých otroků byli barbaři, kteří neuměli řecky, a proto nemohli mluvit se svými pány, což také naznačovalo jejich status otroka. Aristoteles, který se mýlil téměř ve všem, byl ohromně vlivný. Věřil, že někteří lidé jsou otroci od přírody. Řekl: "Je jasné, že existují určití lidé," "kteří jsou svobodní, a jiní, kteří jsou otroky od přírody." "A je to k jejich prospěchu a je správné, že jsou otroky." Tato myšlenka, ačkoliv je totálně šílená, zůstala populární věky. Řekové prosadili myšlenku obchodu s otroky, ale Římané to dotáhli ještě dál. Otroci tvořili okolo 30 procent celkové římské populace, podobný podíl otroků byl i v Americe během vrcholu otroctví. Římané také vynalezli plantáže, přičemž masy otroků pracovaly v zemědělství na velkých farmách nazvaných latifundie. Které se tak jmenovaly, protože tu nebyla "fun" Žido-křesťanský svět také přispěl a i když se nebudeme zabývat neuvěřitelné složitou rolí, kterou otroctví hraje v Bibli, protože si pamatuji komentáře pod epizodou o křesťanství, Bible byla používána k ospravedlnění otroctví, obzvláště zotročení Afričanů. Protože v Genesis, když Noe proklíná Cháma, se praví: "Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!" To vystihuje dvě myšlenky důležité pro otroctví. Zaprvé, že otroctví je dědičné postavení, které přechází mezi generacemi. A zadruhé, že otroctví je výsledkem lidského hříchu. Obě myšlenky slouží jako silné ospravedlnění k zotročení celé rasy. Díky myšlenková bublino. Ale bylo více lidí, kteří přispěli k otroctví v Atlantiku. Arabové jako první importovali velké množství Afričanů do svých zemí jako otroky. Muslimové tyto Afričany nazvaly Zanj, kteří se stali opovrhovanou skupinou odlišnou od ostatní severoafričanů barvou kůže. Zanjské území držené Abbásovci se stalo dějištěm první vzpoury otroků v roce 869 n.l. Vzpoura byla tak zničující, že přesvědčila Abbásovce, že římský model plantážového zemědělství nestojí za to. Nicméně spojili Aristotelovu myšlenku, že někteří lidé mají být otroky se vzhledem lidí ze subsaharské Afriky. Španělé a Portugalci měli nejtěsnější vazby s muslimským světem, protože muslimové žili na Pyrenejském poloostrově do r. 1492. Takže dává smysl, že byli první, kdo přijal rasistické postoje vůči černochům. Jako první kolonizátoři Ameriky a dominantní dovozci otroků, Portugalci a Španělé definovali postoje, které charakterizovaly otroctví. Přesvědčení, které zdědily ze složité sítě majitelů otroků, kteří existovali před nimi. Stručně, atlantické otroctví byla tragédie. Ale byla to tragédie, na které se celý svět podílel. Bylo vrcholem tisíciletí, kdy odlišní byli považováni za neodmyslitelně horší. Je lákavé vinit za atlantické otroctví jednu konkrétní skupinu, ale vinit pouze jednu zprošťuje viny ostatní a tím i nás. Musíme se vypořádat s tím, že velká část našich předků, včetně našich vlastních, ať už to byl kdokoliv, věřila, že je možné, aby jiné lidské bytosti byly pouhým majetkem. Díky za zhlédnutí. Uvidíme se příště.
video