Revoluce a moderní společnost
Revoluce a moderní společnost (6/6) · 3:56

Kapitalismus a socialismus Z průmyslové revoluce povstal kapitalismus a v reakci na něj socialismus. A za pár set let jsme se dostali od Východoindické společnosti k iPhoneům a konzumní společnosti. Zmíníme se o průmyslovém kapitalismu, hromadné výrobě, nespokojených dělnících, Karlu Marxovi, jeho myšlenkách a jeho vousech.

Navazuje na Renesance, kolonialismus a obchod s otroky.
Zdravím. Jmenuji se John Green. Vítám vás na Rychlokurzu světové historie. Dnes budeme hovořit o kapitalismu. Pane Greene, kapitalismus dělá z lidí bestie. Jakože svobodný trh nás všechny zotročuje. Ach bože, to jsem já ze střední školy. To je hrůza. Nedá se s ním vydržet, protože odmítá uznat právo na jiný názor, takže nebude mít nikdy s nikým produktivní konverzaci po celý život. Asi tě zklamu, moje já z minulosti, asi budu moc kapitalistický, asi zklamu jiné lidi, že nebudu kapitalistický dost, a zklamu historiky, protože nebudu mluvit žargonem. Ale co nadělám? Mám jen 12 minut. Kapitalismus je o výkonnosti. Takže jdem na to, já ze střední. Randy Riggs je uznávaný autor. Josh Radnor hraje v komediálním seriálu. Emily na rande nezvi. A nejezdi na Aljašku s děvčetem, které znáš jen 10 dnů. Jdem na kapitalismus. Kapitalismus je ekonomický systém. Je to také hodnotový systém. Charakterizují ho inovace a investice vedoucí k většímu bohatství. Podíváme se na výrobu, a jak ji změnil průmyslový kapitalismus. Stane, to nemůžu nosit. Symboly buržoazie, zatímco se na mě dívá Karel Marx. Směšné. Jdu se převléct. No, dramatičtěji to nejde. Představte si, že se píše rok 1200 n. l. Jseš kupec s koberci. Stejně jako dnešní obchodníci, musíte si občas půjčit peníze. Abyste koupili koberce. Chcete je prodat se ziskem, i poté, co splatíte investici a úrok. Až to na konci spočítáte. To je merkantilní kapitalismus. Byl to globální systém, který se rozprostíral od Číny až k Indickému oceánu, včetně Muslimských kupců, kteří platili za obchodní karavany napříč Saharou. Do 17. století, kupci z Nizozemska a Británie rozšířili tento systém a vytvořili akciové společnosti. Ty dokázaly financovat větší obchodní výpravy. a sdílely rizika mezinárodního obchodu. V mezinárodním obchodu se stává, že se občas potopí loď, nebo ji přepadnou piráti. Pro námořníka je to katastrofa, jde mu o život. Pro merkantilního kapitalistu je to také špatně. Když ztratí všechno. Ale vlastní-li jednu desetinu deseti lodí, riziko se zmenšuje. Takové investice vedly k většímu bohatství. Ale přínos z toho měl jen malý výsek populace. Zatím to nemělo vliv na změnu myšlení. Průmyslový kapitalismus byl ale něco úplně jiného. Velikostí a organizací. Definice Joyce Applebyho praví: Průmyslový kapitalismus je ekonomický systém založený na investici kapitálu do strojů a technologie použitých k navýšení výroby prodejního zboží. Představte si, že někdo vyrobí Stanostroj. Jste si zázračně podobní, Stane. Stanostroj vyrobí a zrežíruje desetinásobek dílů Rychlokurzu v porovnání s lidským Stanem. Jasněže to na začátku něco stojí. Budu tedy investovat do Stanostroje. Abych vytvořil desetinásobek znalostí. Stane, vnímáš robota nebo spíš mě? Já jsem filmová hvězda! Stane, ale stojíš za glóbusem. Kapitalismus nemáme rádi kvůli jeho negatovním dopadům: dlouhá pracovní doba, nízké platy, špatné pracovní podmínky, dětská práce, nezaměstnaní lidští Stanové. Tak nějak. Je to jen definice průmyslového kapitalismu z mnoha. Budeme s ní pracovat. Jdeme do myšlenkové koule. Průmyslový kapitalismus se poprvé objevil v Británii v 19. století. V Británii to mělo své výhody. Byla to dominantní námořní velmoc. Obchodovala se svými koloniemi se ziskem, a také byla zapojená do obchodu s otroky. Růstu kapitalismu pomohlo také 50 let občanské války v Británii 17. století. Ne, že bych doporučoval občanskou válku. Tady to ale pomohlo. Před válkou Britská koruna tvrdě regulovala obchod. Vydávala složité licence. Udělovala královské monopoly. Ale během války nedokázala tato pravidla vynucovat a tak se trhy osvobodily. Dále se zvýšila produktivita zemědělské výroby v 16. století. Rostly ceny potravin a tak farmáři malí i velcí mohli investovat do zemědělské technologie, což zvýšilo výnosy. Vyšší ceny obilí byly zřejmě způsobeny nárůstem počtu obyvatelstva, což mělo za následek zvýšení výroby potravin. Některé z těchto zemědělských vylepšení přišly od Holanďanů, kteří měli problém s dostatkem potravin a tak objevili, že mohou pěstovat různé druhy plodin, jako například vojtěšku, které fixují dusík v půdě, a také se s nimi dají krmit zvířata. Takže více rozlohy polí byla využíváno najednou. A produktivita narostla, což v konečném důsledku snížilo ceny. To mělo pozitivní dopad na další inovace, Ty dále zvyšovaly výnosy, a to zase snižovalo ceny. Nižší cena za potraviny měla další pozitivní vliv. Protože potrava byla levnější a platy v Anglii byly dál vysoké, dělníci měli více volných prostředků, což znamená, že pokud by byly spotřební věci k dispozici, byly by spotřebovány. Což mělo dopad na vyšší výkonnost při výrobě spotřebního zboží, které pak byla vyráběno levněji. Jde o proces, který se sám urychloval. Vede k výrobě víc potravin, víc věcí, a vyvinul se do systému, ve kterém mají lidé tolik věcí, že si musí pronajímat prostor, aby je uskladnili. Mají tolik jídla, že obezita se stala častějším zabijákem, než podvýživa. Děkuji myšlenková koule. Tento nárůst produktivity vedl k tomu, že méně lidí muselo pracovat v zemědělství, aby uživili populaci. V roce 1520 celkem 80 % anglické populace zajišťovalo potraviny. K roku 1800 už jen 36 % dospělých mužských dělníků pracovalo v zemědělství. K 1850 to dál kleslo na 25 %. Tehdy začaly fungovat továrny. Bylo hodně dělníků k dispozici, aby v nich pracovali. Hlavně šlo o dětskou pracovní sílu. (zvuk) Je to jako pohádka, ne? Tedy kromě těch dětí. Víc levnějšího jídla? Ale pozor. Způsob, kterým Britové dosáhli větší zemědělské výroby, byl proces ohrazování v němž vlastníci pozemků obsadili a privatizovali pole, která byla po staletí ve skupinovém držení družstevních nájemníků. To sice zvýšilo produktivitu, ale také způsobilo zchudnutí mnoha sedláků-nájemců. Mnoho z nich přišlo o prostředky k životu. Kapitalismus je také hodnotový systém zakořeněný v soukromých investicích s cílem vytvořit zisk. Šlo o to změnit způsob myšlení. Musely se vytvořit kapitalistické hodnoty: riskovat a inovovat. Lidé museli uvěřit, že se vyplatí dopředu investovat za něco jako Stanostroj, který pak zaplatí sám sebe a ještě něco navíc. Rozšíření těchto hodnot opravdu pomohlo, že jejich proponenti v Británii byli výteční publicisté. Thomas Mun, který pracoval pro Anglickou východoindickou společnost, a další spisovatelé konfrontovali veřejnost s myšlenkou, že ekonomika je podřízena trhům. Další šířili myšlenky, že je lidem vlastní podílet se na trzích jako racionální hráči. Také řeč se změnila. Slovo "individuum" začalo v angličtině znamenat člověk až od 17. století. V 18. století znamenalo slovo "kariéra" pouze délku aktivního života závodního koně. Asi nejdůležitější myšlnka, která se rozšířila v Anglii, bylo že muži a ženy jsou také spotřebitelé, kromě toho, že vyrábějí věci. Což vedlo dál kvůli poptávce po vyrobeném spotřebním zboží k růstu průmyslové výroby. "Hlavní pobídkou obchodu či spíš průmyslu a zdokonalování je ohromná chuť člověka spotřebovávat, za uspokojení čehož rádi zaplatí." To napsal John Cary, obhájce kapitalismu v roce 1695. Mluvíme-li o chuti spotřebovat, není to jen o jídle. Nyní se to zdá docela normální, ale tehdy to bylo radikální tvrzení. V 21. století je zřejmé, že průmyslový kapitalismus zatím vyhrává. Sorry kámo, snaha se chválí, ale o Stalinovi jsi nemohl vědět. Kapitalismus má problémy a své kritiky. Také v 19. století měl kapitalismus své problémy. Pracovní prostředí bylo strašné. Pracovalo se dlouho, úmorně a monotónně. Dělníci pracovali v podmínkách nynějšího rozvíjejícího se světa. V naprosté chudobě. Dělníci se tedy začali organizovat do odborových organizací. Dalším dopadem byly nové myšlenky. Socialismu a zejména marxistický socialismus. Pozor ale. Socialismus není převrácená podoba kapitalismu, přestože se někdy staví proti sobě. Obhájci kapitalismu rádi zdůrazňují, že jde o přirozený systém. Pokud by se prý lidé nechali, sami přijdou s něčím, co se podobá ekonomickým vztahům v kapitalismu. Socialismus, či jeho moderní obdoby, netvrdí, že je výsledkem nějakých přirozených lidských pudů. Je výsledkem lidské schopnosti rozhodovat se a plánovat. Socialismus jako intelektuální projekt vznikl ve Francii. Trefil jsem se, Stane? Někam mezi Egyptem a Lybií. Ve Francii byly dva proudy socialismu. Utopický a revoluční. Utopický socialismus je spojován s Comtem de Saint Simonem a Charlesem Fourierem. Oba odmítli revoluci po zkušenostech s hrůzami Francouzské revoluce. Oba kritizovali kapitalismus. Fourier se proslavil svým výrokem s oblibou citovaným v hodinách dějepisu, a to že, v socialistickém světě utopie se moře změní na limonádu. Měl však pravdu, když tvrdil, že lidské bytosti mají potřeby, jež jdou za osobní zujem, a také že lidé se ne vždy chovají jako racionální bytosti. Ostatní francouzští socialisté byly revolucionáři. Pro ně byla Francouzská revoluce, ač násilná, o mnoho lepší. Nejdůležitějším revolucionářem byl Auguste Blanqui. Hodně z myšlenek komunizmu vzešlo od něj. Také ten termín vymyslel. Stejně jako utopisté i on kritizoval kapitalismus. Ale narozdíl od nich věřil, že se dá svrhnout v násilné revoluci dělnickou třídou. Přestože si Blanqui myslel, že dělníci mohou vládnout komunistickému světu, byl elitista. Věřil, že dělníci sami by nikdy nemohli přemoci své předsudky a zvyky, aby svrhli buržoazní nadvládu To nás přivádí ke Karlu Marxovi, jehož myšlenky a plnovous vrhají stín na většinu 20. století. Mám otevřít dopis? (znělka) Otevřený dopis plnovousu Karla Marxe. A co máme v tajné skrýši? Robot? Stanbot? Dva Stanboti, a jeden je žena! Teď už vlastním všechny výrobní prostředky (termín marxismu) Stane, že se k ničemu nehodíš. Vypni kameru. To jako mám vstát a vypnout to sám? Stanbote, vypni kameru. Zdravím, plnovousi Karla Marxe. Wow. To je pařba. Karle Marxi, dnes je mnoho mladíků, kteří si myslí, že plnovousi jsou cool. Vousomilci. Hm, to nejsou vousy, ale smetanové kníry. Já jsem se už dlouho neholil Karle Marxi. Ale plnovous? To zrovna nemám. Z lenosti plnovous nevyroste. Plnovous dostanejš jen jako snaživý revolucionář. Proto se nejtvrdšímu jádru Marxistů říká Fousatí Marxisti. Je to tak trochu nadávka. Ale víš co? Karle Marxi? Když se tak podívám zpátky, raději bych fousté Komunisty. Pojďme mluvit o komunistech bez vousů. Mao Ce-tung, Pol Pot, Kim Jon Il. Josef magor Stalin se stonožkou pod nosem. Takže plnovouse Karla Marxe, musím Ti sdělit, že tu máme pár ubohých vousů, co tu bojují třídní boj. S pozdravy John Green. Často se o něm říká, že je otec komunizmu, protože byl spoluautorem Komunistického manifestu. Marx byl hlavně filozof a historik. Na rozdíl od většiny filozofů a historiků, vyzýval k revoluci. Jeho největší dílo, Das Kapital, se snaží vysvětlit, jak fungoval svět 19. století v historickém a filozofickém kontextu. Marxovo myšlení je hluboké a složité a na to nemáme čas. Ale některé z jeho myšlenek stojí za to zmínit. Třídní boj. Marx se nesoustřeďuje na třídu, ale na boj mezi třídami. Věřil, že třídy mezi sebou bojují o vítězství nad historií. A že právě boj z nich dělá třídy. Jde o myšlenku, že až v konfliktu si třída uvědomí sama sebe. A že bez konfliktu, není žádná třída. Nemá třídní uvědomění. Marx psal v Aglii 19. století. V té době šlo o dvě třídy. Dělníci a kapitalisté. Kapitalistům patřila většina výrobních továren. Šlo o pozemky a kapitál, které byly nezbytné pro továrny. Dělníci měli jen svou práci na prodej. Šlo o boj mezi kapitalisty, kteří chtějí po dělníci co nejlevnější práci, a dělníky, kteří chtějí být za svou práci placeni co nejlépe. To jsou dvě základní myšlenky za jeho teorií třídního boje. Marx věřil, že výroba či práce dává věcem materiální smysl, hodnotu. Navíc věřil, že lidé jsou svojí přirozeností sociální tvorové. Že spolupracují, pracují spolu. Že jsou efektivnější, když sdílí zdroje. Marxova kritika kapitalismu je založena na tom, že kapitalismus nahrazuje rovnostářskou spolupráci konfliktem. A tudíž ani nejde o systém pro lidi přirozený. Marx chtěl dát dělníkům moc vzepřít se právě tím, že kapitalismus není systém vlastní lidem. Je to mnohem silnější sdělení, než Blanquiho elitistický socialismus. Ačkoli na oko marxistické státy jako SSSR velmi rychle zkoncovali z vládou dělnictva, myšlenka ochraňovat společný zájem je stále silná. Tím bychom byli hotovi. Ledaže mám něco přečíst z Komunistického manifestu. Nakonec socialismus prohrál, nenahradil kapitalismus, v což jeho proponenti doufali. A ve Spojených státech se dokonce stal socialismus nadávkou. Průmyslový kapitalismus dneška zdá se vyhrál. Ať už jako symbol materiálního pohodlí či jako přístup ke zboží a službám pro lidi na celém světě, je kapitalismus asi užitečný. Kampak? Jde ti to skvěle, ale trochu se třeseš. Asi budeš víc než osmibitový? Do jaké míry využíváme socialistické principy při regulování volných trhů zůstává otázkou. Na ní není jedna odpověď. Ve Švédsku by odpověděli jinak, než v USA. Tady je Marx stále relevantní. Je kapitalistická soutěž přirozená a dobrá? Měli bychom ji zavést systém, který na ni dohlédne, abychom se měli lépe jako společenství? Měli bychom se spojit, abychom poskytovali zdravotní péči nemocným a penzi starým? Měla by vláda provozovat firmy? A pokud ano, které? Třeba poštu? Zajištění bezpečnosti na letištích? Vzdělávání? To jsou oblasti, ve kterých průmyslový kapitalismus a socialismus stále bojují o nadvládu. A ten boj dál pokračuje. Děkuji za pozornost. Uvidíme se za týden.
video