If you're seeing this message, it means we're having trouble loading external resources on our website.

Pokud používáš webový filtr, ujisti se, že domény: *.kastatic.org and *.kasandbox.org jsou vyloučeny z filtrování.

Hlavní obsah

Zvířecí chování

Hank a jeho kočička Cameo nám něco poví k chování zvířat a k tomu, jak můžeme zjišťovat, proč zvířata dělají to, co dělají. Tvůrce: EcoGeek.

Chceš se zapojit do diskuze?

Zatím žádné příspěvky.
Umíš anglicky? Kliknutím zobrazíš diskuzi anglické verze Khan Academy.

Transkript

Hank: Chování je vždy odpovědí na určitý podnět. Cameo, moje kočka, ted' dpovídá jak na vnější podnět - šustění sáčku s odměnami, tak na vnitřní podnět - na svůj hlad, nebo přinejmenším obrovskou chut´na pamlsek. (hudba) Občas se chování zvířat může zdát divné. Ale při bližším pohledu zjistíme, že jakékoli chování má za účel pomoci zvířeti rozmnožit se, najíst se, vyhnout se predátorům a vychovat potomstvo. Jelikož chování může přinést výhody, zakládá se na něm přírodní výběr, stejně jako se zakládá na fyzických rysech. Zajišt'uje úspěch zvířat, která používají výhodná chování a neúspěch těch, která se chovají hloupě, nebezpečně, nebo jinak nevýhodně. Nejvýhodnější chování je to, které pomáhá zvířeti dělat lépe ty jediné 2 věci, na kterých opravdu záleží. jíst a rozmnožovat se. Ale každé chování není jen prostředkem k dosažení těchto 2 věcí. Ukazuje se, že některá výhodná chování jsou celkem nezištná. Více o tom za chvíli. V první řadě je chování souhrou dvou faktorů. Morfologie/ tělesné stavby zvířete a fyziologie/funkce této morfologie. Chování zvířete je samozřejmě limitované jeho tělesnými možnostmi. Například Cameo nemá protistojné palce, takže i když by si chtěla sama otevřít pytlík s odměnami,nemůže. Tato omezení jsou dědičná. Žádná kočka si nemůže otevřít sáček svými palci, protože kočky nemají protistojné palce. I když některé kočky palce mají. Stejně tak tučňák nemůže uletět predátorovi, a třeba gazela nedosáhne na listy, na které dosáhne žirafa. Podobně je chování omezeno fyziologií zvířete. Například Cameo je uzpůsoben pro lov malých hlodavců a jezení masa, ne salátu nebo mrkve. To proto, že její fyziologie, vše od jejích zubů po trávicí trakt, je nastaveno na jezení masa a pokud by najednou začala spásat trávu, no, řekněme, že bych pak nechtěl uklízet její záchod... Rysy, které tvoří morfologii a fyziologii zvířete jsou nejčastěji dědičné, proto obecně hovoříme o výběru, působícím na tyto rysy. Tak přírodní výběr zdokonaluje tyto rysy. Zdokonaluje chování, které je s nimi spojené. Využití určitého rysu, třeba křídel a peří k úniku před predátorem, nebo dlouhého krku k dosažení na listy, vytváří evoluční výhodu. Ne každé chování je dáno geny. Některé chování je naučené,ale i zvířata, která se učí, mají mozkové struktury zodpovědné za učení, které byly vybrány přírodním výběrem. At' tak nebo tak, chování má většinou nějaký genetický základ a jeho vylepšení říkáme přizpůsobení chování. Problém je, že není vždy jasné, jaké evoluční výhody vyplývají z některých divných věcí, které zvířata dělají. Například proč kajmanka dravá pořád plazí jazyk? Jak maličký sibiřský křeček najde družku v obrovské nehostinné tundře? Proč lemčík sbírá a shromažd'uje odpadky? Pro zodpovězení těchto otázek musíme zjistit zaprvé, který podnět chování spouští a zadruhé, jaký má chování význam. K tomu budeme potřebovat pomoc Nika Tinbergena, jednoho z prvních etologů vůbec. Tinbergen vynalezl sadu 4 otázek, nutných k porozumění zvířecímu chování. Otázky se soustředí na to, jak se chování projevuje a proč bylo vybráno přírodním výběrem. Určit, jak se chování projevuje, zahrnuje 2 otázky. Zaprvé: Jaký podnět chování spouští? A zadruhé: co dělá tělo zvířete v odpovědi na tento podnět? Příčiny, které jsou nejblíže chování, které zkoumáme, nazýváme bezprostřední příčiny. V případě samce sibiřského křečka je podnětem aromatický feromonon, který vypouští sexy křeččice, když je připravena k páření. Odpovědí samce je, samozřejmě, velkou rychlostí uhánět i několik kilometrů přes tundru, aby samici našel a spářil se s ní. Bezprostřední příčinou tady bylo, že samice dala signál, že je připravena se spářit a proto samec hned uháněl za ní. Obecnější otázka, proč přírodní výběr vybral zrovna toto chování, zahrnuje dvě další otázky: Jak chování pomáhá zvířeti přežít a/nebo se rozmnožit? A jaký byl evoluční vývoj tohoto chování? Tohle jsou otázky, které nám ukazují základní příčiny chování. Odpověd' na první otázku je, samozřejmě, že schopnost křečka rozlišit feromony ovulující samice a zareagovat na ně je přímo spojená s jeho reprodukčním úspěchem. A k druhé otázce, vidíme, že samec s vyvinutějšími detektory feromonů bude mít větší úspěch při hledání samic než ostatní a tím pádem vyprodukuje více potomstva (které zdědí tyto detektory). A tak přírodní výběr vylepšuje tuto konkrétní fyzickou schopnost a chování s každou generací křečků. Koho by napadlo klást tyto otázky hned na začátku? A kde je moje židle? (hraje piano) Niko Tinbergen byl jedním z trojice revolučních etologů 20. století. Spolu s Rakušany Karlem Von Frischem a Konradem Lorenzem založil nadaci na výzkum chování zvířat a vytvořil studii o specifických chováních, za což všichni tři vědci dostali Nobelovu cenu v roce 1973. Možná jste viděli slavné fotografie mlád'at divokých hus poslušně následujících nějakého muže. Ten muž je Lorenz a jeho pokusy vedly k objevu vtištění - tvorby sociálních vazeb u mlád'at a chování, které zahrnuje zároveň prvky naučené i vrozené. Při pozorování čersvě vylíhnutých housat a kachňat zjistil, že vodní ptáci obecně nemají vrozené poznání vlastní matky. V případě hus velkých objevil, že předmětem vtištění je jakýkoli objekt, který se pohybuje směrem od mlád'at. Když se v inkubátoru vylíhla housata, strávila první hodiny života s Lorenzem a nejenže ho následovala, ale nevykazovala žádné známky poznání vlastní matky, ani jiného dospělého jedince vlastního druhu. Bohužel byl Lorenz v letech 1938 - 1943 členem nacistické strany a v souvislosti s některými svými studiemi o degenerovaných rysech, které se objevily u křížených hus, Lorenz prohlásil, že stačí malé množství špatné krve a její vliv se dotkne celé čistokrevné rasy. Nacističtí vůdci si z toho rychle vyvodili vlastní zvrhlé závěry, které vyústily v to, co nazývali rasovou čistkou. Lorenz nikdy nepopíral svou příslušnost k nacistům, ale strávil roky snahou distancovat se od strany a omluvami za to, že se nechal zatáhnout do působení zla. Ted' k tomu, jak přesně přírodní výběr ovlivňuje chování ve světě okolo nás. Budeme se zabývat těmi dvěma typy chování, na kterých v našem světě opravdu záleží- jezením a sexem. Chování spojené s hledáním a konzumací jídla je známo jako chování potravní. A přírodní výběr se může zakládat na chování, které dovoluje zvířeti plně využít potravní zdroje s vynaložením co nejmenší možné energie. Tento ideální poměr úsilí a užitku je znám jako optimální potravní model. Kajmanka supí přišla na optimální potravní model - místo aby pobíhala a lovila kořist, jednoduše sedí ve vodě a nechává kořist, aby přišla za ní. Proto má dlouhý růžový jazyk, rozeklaný vedví. Rybám plujícím okolo její jazyk připadá jako chutný červík. V odpovědi na podnět, kterým je ryba plující kolem, kajmanka vyplazí jazyk a zakmitá jím. Přírodní výběr po mnoho generací vybíral nejen želvy s růžovějším a pohyblivějším jazykem, aby chytily více ryb ale také ty, které uměly jazykem kmitat tak, aby získaly co nejvíce ryb. Takže se výběr zaměřoval jak na samotný fyzický rys, tak na chování, které ho nejlépe využívá. A co může být víc sexy než tanec želvího jazyka? Tím se dostáváme k sexu. Jak jsme viděli u našeho kamaráda, sibiřského křečka, určité chování a s ním spojené fyzické rysy umožňuje jedinci lépe se rozmnožit jednoduše tak, že je lepší v hledání partnerek. Zvířata stejného druhu často žijí pospolu a určit, kdo v které skupině se může rozmnožit, vytváří některá zajímavá chování a rysy. A o tom je sexuální selekce. Samci určitých druhů hledají a brání ta nejžádanější místa pro vyvedení mladých a samice si vybírají samce podle teritoria. Ale co s těmi druhy, a že je jich spousta, u kterých si samice nevybírají samce podle teritoria, ale podle toho, jak tančí nebo ještě podivněji - podle toho, kolik nasbírali odpadků? Jako takový lemčík. Samec staví složité chýše nebo loubí z větviček a stébel trávy a poté tráví spoustu času sbíráním haraburdí. Někdy sbírá bobule a někdy modré kousky plastů. Podle etologů sbírá věci proto, aby nalákal samici na prohlídku svého pěkného domečku. Jakmile samici přesvědčí, aby se šla podívat, začne samec ve své chýši zpívat a tančit, často napodobuje jiné druhy ptáků. Samice navštíví několik samčích staveb a poté si vyberou, s kterým ze samců se spáří. Takže čím hezčí tanec a čím více modrých věciček v domečku tím větší je šance získat partnerku. A etologové dokázali, že s oběma těmito věcmi přímo souvisí výška IQ samců a jejich schopnost řešit problémy. Tedy jasně, že vybudovat loubí a nasbírat všechny ty ozdoby stojí mnoho sil, ale holky letí na šprty, kteří umí tancovat! Takže mozek lemčíka se vyvíjí v důsledku sexuálního výběru samic. Tato inteligence také pomáhá v dalších užitečných schopnostech, jako je obrana před predátory. Takže díky evolučnímu vývoji chování jsme opravdu dobří v krmení se a uspokojování našich sexuálních potřeb. Co ale dlouho nedalo vědcům spát bylo, proč se zvířata snaží uspokojovat i cizí potřeby. Třeba vampýři v Jižní Americe doslova vyvrhují krev do tlam členů svého klanu, kteří té noci nenašli potravu. Jak si vysvětlit obětavé chování zvířat? Po vysvětlení pátrali mnozí vědci. Úspěšný byl brit William Hamilton, který zjistil, jak přírodní výběr umožňuje zvířatům co nejepší přizpůsobení a úspěch a zároveň dovoluje vývoj altruismu. Nejlépe to lze pochopit na úrovni větších společenstev, obzvláště u velkých zvířecích rodin. Zjednodušeně řečeno, obětavost se může vyvinout v případě, že přínos obětavého chování je větší než cena jedince, že pomohlo příbuzným natolik, že za to stálo. Hamilton to pojmenoval "rozšířený fitness" a rozšířil tak Darwinovu definici pojmu "fitness", která říká, že fitness znamená, kolik potomků jedinec zplodil, i na potomstvo příbuzných. Řekl bych, že už zbývá jediná otázka: Kdybych vás dva zapomněl nakrmit, kdo bude vyvrhovat krev do tlamy toho druhého? Asi je dobře, že to dělají jen netopýři... (kočka mňouká)