Hlavní obsah
Kurz: Biologie > Kapitola 2
Lekce 1: Rychlokurz biologie- Proč je uhlík všude
- Voda - boží tekutina
- Biomolekuly - Jsi to, co jíš
- Živočišná buňka
- Membránový transport
- Rostlinné buňky
- ATP a buněčné dýchání
- Fotosyntéza
- Dědičnost
- DNA, plněné taštičky a nejdelší slovo na světě
- Mitóza: dělení je komplikované
- Meióza
- Přirozený výběr
- Speciace: O ligrech a lidech
- Vývoj zvířat: Jsme jenom trubice
- Evoluční vývojová biologie: Kuřata se zuby
- Populační genetika aneb místo, kde se myšlenky Darwina a Mendela setkávají
- Taxonomie: kategorizace života na Zemi
- Evoluce: to je realita
- Srovnávací anatomie: Co nás činí zvířaty
- Primitivní živočichové: houbovci, žahavci, chobotnice
- Složitější živočichové: Kroužkovci a členovci
- Strunatci
- Zvířecí chování
- Nervová soustava
- Oběhová a dechová soustava
- Trávicí soustava
- Vylučovací soustava
- Opěrná soustava (kostra)
- Pohybová soustava (svaly)
- Imunitní systém
- Endokrinní soustava
- Pohlavní soustava
- Bakterie, archea, protisté
- Rozmnožování bezcévnatých rostlin
- Cévnaté rostliny = vládci rostlinné říše
- O včeličkách a kytičkách: Rozmnožování rostlin
- Houby: Králové rozkladu
- Ekologie – Pravidla pro život na zemi
Zvířecí chování
Hank a jeho kočička Cameo nám něco poví k chování zvířat a k tomu, jak můžeme zjišťovat, proč zvířata dělají to, co dělají. Tvůrce: EcoGeek.
Chceš se zapojit do diskuze?
Zatím žádné příspěvky.
Transkript
Hank: Chování je vždy odpovědí
na určitý podnět. Cameo, moje kočka, ted' dpovídá
jak na vnější podnět - šustění sáčku s odměnami,
tak na vnitřní podnět - na svůj hlad, nebo přinejmenším
obrovskou chut´na pamlsek. (hudba) Občas se chování zvířat
může zdát divné. Ale při bližším pohledu zjistíme, že jakékoli chování má za účel
pomoci zvířeti rozmnožit se, najíst se, vyhnout se predátorům
a vychovat potomstvo. Jelikož chování může přinést
výhody, zakládá se na něm přírodní výběr, stejně jako se zakládá na fyzických rysech.
Zajišt'uje úspěch zvířat, která používají výhodná chování a neúspěch těch, která se chovají hloupě, nebezpečně, nebo jinak nevýhodně. Nejvýhodnější chování je to, které pomáhá zvířeti dělat lépe
ty jediné 2 věci, na kterých opravdu záleží. jíst a rozmnožovat se. Ale každé chování není jen prostředkem k dosažení těchto 2 věcí. Ukazuje se, že některá
výhodná chování jsou celkem nezištná. Více o tom za chvíli. V první řadě je chování
souhrou dvou faktorů. Morfologie/ tělesné stavby
zvířete a fyziologie/funkce této morfologie. Chování zvířete je
samozřejmě limitované jeho tělesnými možnostmi. Například Cameo nemá
protistojné palce, takže i když by si chtěla sama
otevřít pytlík s odměnami,nemůže. Tato omezení jsou dědičná. Žádná kočka si nemůže otevřít
sáček svými palci, protože kočky nemají
protistojné palce. I když některé kočky palce mají. Stejně tak tučňák nemůže
uletět predátorovi, a třeba gazela nedosáhne na
listy, na které dosáhne žirafa. Podobně je chování omezeno fyziologií zvířete. Například Cameo je uzpůsoben pro
lov malých hlodavců a jezení masa, ne salátu nebo mrkve. To proto, že její fyziologie, vše od jejích zubů po trávicí trakt,
je nastaveno na jezení masa a pokud by najednou začala spásat trávu, no, řekněme, že bych pak nechtěl
uklízet její záchod... Rysy, které tvoří morfologii a fyziologii
zvířete jsou nejčastěji dědičné,
proto obecně hovoříme o výběru, působícím na tyto rysy. Tak přírodní výběr zdokonaluje
tyto rysy. Zdokonaluje chování,
které je s nimi spojené. Využití určitého rysu, třeba křídel
a peří k úniku před predátorem, nebo dlouhého krku k dosažení na listy, vytváří evoluční výhodu. Ne každé chování je dáno geny. Některé chování je naučené,ale
i zvířata, která se učí, mají mozkové struktury
zodpovědné za učení, které byly vybrány přírodním výběrem. At' tak nebo tak,
chování má většinou nějaký genetický základ a jeho vylepšení
říkáme přizpůsobení chování. Problém je, že není vždy jasné, jaké evoluční výhody vyplývají z některých divných věcí,
které zvířata dělají. Například proč kajmanka dravá
pořád plazí jazyk? Jak maličký sibiřský křeček
najde družku v obrovské nehostinné tundře? Proč lemčík sbírá a shromažd'uje
odpadky? Pro zodpovězení těchto otázek
musíme zjistit zaprvé, který podnět chování spouští a zadruhé, jaký má chování význam. K tomu budeme potřebovat pomoc Nika Tinbergena,
jednoho z prvních etologů vůbec. Tinbergen vynalezl sadu
4 otázek, nutných k porozumění zvířecímu chování. Otázky se soustředí na to, jak se chování projevuje
a proč bylo vybráno přírodním výběrem. Určit, jak se chování projevuje,
zahrnuje 2 otázky. Zaprvé: Jaký podnět chování spouští? A zadruhé: co dělá tělo zvířete
v odpovědi na tento podnět? Příčiny, které jsou nejblíže chování, které zkoumáme, nazýváme bezprostřední příčiny. V případě samce sibiřského křečka je podnětem aromatický feromonon, který vypouští sexy křeččice,
když je připravena k páření. Odpovědí samce je, samozřejmě, velkou rychlostí uhánět
i několik kilometrů přes tundru, aby samici našel a
spářil se s ní. Bezprostřední příčinou tady
bylo, že samice dala signál, že je připravena se spářit a proto samec hned uháněl za ní. Obecnější otázka, proč přírodní výběr
vybral zrovna toto chování, zahrnuje dvě další otázky: Jak chování pomáhá zvířeti
přežít a/nebo se rozmnožit? A jaký byl evoluční vývoj
tohoto chování? Tohle jsou otázky, které nám ukazují základní
příčiny chování. Odpověd' na první otázku je,
samozřejmě, že schopnost křečka
rozlišit feromony ovulující samice a zareagovat na ně je přímo spojená
s jeho reprodukčním úspěchem. A k druhé otázce, vidíme, že samec s vyvinutějšími detektory
feromonů bude mít větší úspěch při hledání
samic než ostatní a tím pádem vyprodukuje více potomstva (které zdědí tyto detektory). A tak přírodní výběr vylepšuje
tuto konkrétní fyzickou schopnost a chování s každou generací křečků. Koho by napadlo klást tyto otázky
hned na začátku? A kde je moje židle? (hraje piano) Niko Tinbergen byl jedním z trojice revolučních etologů 20. století. Spolu s Rakušany Karlem Von Frischem
a Konradem Lorenzem založil nadaci na výzkum
chování zvířat a vytvořil studii o
specifických chováních, za což všichni tři vědci dostali
Nobelovu cenu v roce 1973. Možná jste viděli slavné fotografie mlád'at divokých hus poslušně
následujících nějakého muže. Ten muž je Lorenz a jeho pokusy
vedly k objevu vtištění - tvorby sociálních vazeb
u mlád'at a chování, které zahrnuje zároveň
prvky naučené i vrozené. Při pozorování čersvě vylíhnutých
housat a kachňat zjistil, že vodní ptáci obecně nemají vrozené poznání
vlastní matky. V případě hus velkých objevil,
že předmětem vtištění je jakýkoli objekt, který se
pohybuje směrem od mlád'at. Když se v inkubátoru vylíhla housata,
strávila první hodiny života s Lorenzem a nejenže ho následovala,
ale nevykazovala žádné známky poznání vlastní matky, ani jiného
dospělého jedince vlastního druhu. Bohužel byl Lorenz v letech 1938 - 1943
členem nacistické strany a v souvislosti s některými
svými studiemi o degenerovaných rysech,
které se objevily u křížených hus, Lorenz prohlásil, že stačí malé
množství špatné krve a její vliv se dotkne celé
čistokrevné rasy. Nacističtí vůdci si z toho
rychle vyvodili vlastní zvrhlé závěry, které vyústily v to, co nazývali
rasovou čistkou. Lorenz nikdy nepopíral svou
příslušnost k nacistům, ale strávil roky snahou distancovat se od strany
a omluvami za to, že se nechal zatáhnout do
působení zla. Ted' k tomu, jak přesně přírodní výběr
ovlivňuje chování ve světě okolo nás. Budeme se zabývat těmi dvěma
typy chování, na kterých v našem světě opravdu záleží-
jezením a sexem. Chování spojené s hledáním a
konzumací jídla je známo jako chování potravní. A přírodní výběr se může zakládat na chování, které dovoluje zvířeti plně využít
potravní zdroje s vynaložením co nejmenší možné energie. Tento ideální poměr úsilí a užitku je znám
jako optimální potravní model. Kajmanka supí přišla na
optimální potravní model - místo aby pobíhala a
lovila kořist, jednoduše sedí ve vodě
a nechává kořist, aby přišla za ní. Proto má dlouhý růžový jazyk,
rozeklaný vedví. Rybám plujícím okolo její jazyk připadá
jako chutný červík. V odpovědi na podnět,
kterým je ryba plující kolem, kajmanka vyplazí jazyk a zakmitá jím. Přírodní výběr po mnoho generací vybíral
nejen želvy s růžovějším
a pohyblivějším jazykem, aby chytily více ryb ale také ty,
které uměly jazykem kmitat tak, aby získaly co nejvíce ryb. Takže se výběr zaměřoval
jak na samotný fyzický rys, tak na chování, které ho nejlépe využívá. A co může být víc sexy než
tanec želvího jazyka? Tím se dostáváme k sexu. Jak jsme viděli u našeho
kamaráda, sibiřského křečka, určité chování a s ním spojené
fyzické rysy umožňuje jedinci
lépe se rozmnožit jednoduše tak, že je lepší v hledání partnerek. Zvířata stejného druhu
často žijí pospolu a určit, kdo v které skupině
se může rozmnožit, vytváří některá zajímavá
chování a rysy. A o tom je sexuální selekce. Samci určitých druhů
hledají a brání ta nejžádanější místa pro vyvedení mladých a samice si vybírají samce
podle teritoria. Ale co s těmi druhy,
a že je jich spousta, u kterých si samice nevybírají samce
podle teritoria, ale podle toho, jak tančí
nebo ještě podivněji - podle toho, kolik nasbírali
odpadků? Jako takový lemčík. Samec staví složité chýše nebo loubí
z větviček a stébel trávy a poté tráví spoustu času
sbíráním haraburdí. Někdy sbírá bobule a někdy
modré kousky plastů. Podle etologů sbírá věci proto, aby nalákal samici na prohlídku
svého pěkného domečku. Jakmile samici přesvědčí,
aby se šla podívat, začne samec ve své chýši zpívat a tančit, často napodobuje jiné druhy ptáků. Samice navštíví několik
samčích staveb a poté si vyberou,
s kterým ze samců se spáří. Takže čím hezčí tanec
a čím více modrých věciček v domečku tím větší je šance získat partnerku. A etologové dokázali, že s oběma těmito věcmi
přímo souvisí výška IQ samců a jejich schopnost řešit problémy. Tedy jasně, že vybudovat loubí a nasbírat všechny ty ozdoby
stojí mnoho sil, ale holky letí na šprty, kteří umí tancovat!
Takže mozek lemčíka se vyvíjí v důsledku sexuálního výběru samic. Tato inteligence také pomáhá v dalších užitečných schopnostech,
jako je obrana před predátory. Takže díky evolučnímu vývoji chování
jsme opravdu dobří v krmení se a uspokojování našich
sexuálních potřeb. Co ale dlouho nedalo vědcům spát bylo, proč se zvířata snaží uspokojovat i
cizí potřeby. Třeba vampýři v Jižní Americe doslova vyvrhují krev do tlam členů svého klanu,
kteří té noci nenašli potravu. Jak si vysvětlit
obětavé chování zvířat? Po vysvětlení pátrali mnozí vědci. Úspěšný byl brit William Hamilton, který zjistil, jak přírodní výběr umožňuje zvířatům co nejepší
přizpůsobení a úspěch a zároveň dovoluje vývoj altruismu. Nejlépe to lze pochopit na úrovni větších společenstev, obzvláště u velkých zvířecích rodin. Zjednodušeně řečeno,
obětavost se může vyvinout v případě, že přínos obětavého
chování je větší než cena jedince, že pomohlo příbuzným natolik,
že za to stálo. Hamilton to pojmenoval "rozšířený fitness"
a rozšířil tak Darwinovu definici pojmu "fitness", která říká, že fitness
znamená, kolik potomků jedinec zplodil, i na potomstvo příbuzných. Řekl bych, že už zbývá jediná otázka: Kdybych vás dva zapomněl nakrmit, kdo bude
vyvrhovat krev do tlamy toho druhého?
Asi je dobře, že to dělají jen netopýři... (kočka mňouká)