If you're seeing this message, it means we're having trouble loading external resources on our website.

Pokud používáš webový filtr, ujisti se, že domény: *.kastatic.org and *.kasandbox.org jsou vyloučeny z filtrování.

Hlavní obsah

Populační ekologie: záhada texaských komárů

Hank nám poví o populační ekologii, mimo jiné i o faktorech, které limitující populační růst. Ukáže to na příkladu komáří populace. Tvůrce: EcoGeek.

Chceš se zapojit do diskuze?

Zatím žádné příspěvky.
Umíš anglicky? Kliknutím zobrazíš diskuzi anglické verze Khan Academy.

Transkript

Strávili jsme společně mnoho týdnů povídáním si o fyziologii rostlin a zvířat, o tom, jak buňky spolupracují a tvoří tkáně, orgány a orgánové soustavy. Zkrátka aby vytvořily nás, organickou hmotu. Pro pochopení celého organismu je důležité vědět, co se děje na všech těchto úrovních. A to samé platí pro ekologii. Jen detailní pohled a globální nadhled v rámci živého organismu je nahrazen náhledem na celou Zemi. Podle úrovně náhledu můžeme o naší planetě pochopit množství zajímavých věcí - například se můžeme zaměřit na skupiny v rámci druhu a jakým způsobem žijí společně na společném území. To je populační ekologie. Také existuje ekologie společenstev, kde se zabýváme skupinami různých organismů, které společně žijí, a snažíme se zjistit, jak se vzájemně ovlivňují. Při nejvzdálenějším pohledu je to ekologie ekosystémů, která studuje, jak se živé a neživé věci ovlivňují v rámci celého ekosystému. Začneme pohledem na úroveň populační ekologie, tedy studium skupin v rámci jednoho druhu, které interagují převážně společně. Pro pochopení proč jsou tyhle populace rozdílné v různých časových obdobích a na různých místech. Možná se ptáte, proč je tohle pro někoho vůbec užitečné? Vlastně je to nesmírně užitečné pro kohokoli a neustále. Pojďme se podívat například na epidemii viru západonilské horečky, která udeřila v Dallasu v Texasu v létě 2012. Podle dallasské statistiky na virus zemřelo 12 lidí, alespoň dle posledních údajů. Nakazilo se celkem příbližně 300 lidí. V roce 2011 bylo v Texasu ohlášeno pouze 27 případů této nemoci a pouze dvě úmrtí. Ten rozdíl je značný. Takže co se stalo? Vlastně jde o problém populační ekologie. Západonilská horečka je nemoc přenášená komáry a populace komárů v okolí Dallasu v roce 2012 vzrostla obrovským tempem, čímž došlo k účinnějšímu přenosu choroby. Proč nákaza vypukla v takové míře v roce 2012 a ne ten rok předtím? A proč se to stalo v Texasu a ne v New Jersey? Odpověď zní: populační ekologie. (hudba) Předtím, než začneme řešit záhady propuknutí virových nákaz, musíme pochopit základy populační ekologie. Pro začátek, populace je jen skupina jednotlivců jednoho druhu, kteří vzájemně pravidelně interagují. To, jak často organismy interagují, závisí na geografii.. Mnohem více se budou potkávat lidé, kteří žijí blízko než ti, kteří od sebe žijí daleko. Výsledek je takový, že ti, kteří žijí blíž, jsou zárověň těmi, se kterými bojujeme o jídlo, o prostor k životu, družky a tak dále. Ale pro porozumnění, proč se populace liší místo od místa a čas od času, potřebuje populační ekolog znát několik věcí. Musí znát její hustotu, v tomto případě kolik komárů, kteří by se mohli setkat, se nachází v oblasti Dallasu. Populační hustota se mění podle několika faktorů, z nichž většina je celkem jasná. Hustota se zvyšuje, když se jedinci rodí či se přistěhují. Snižuje se úmrtími, emigrací a odchodem jednotlivců. Jednoduché, viďte? Ale jako populační ekologové musíme také znát geografické uspořádání jednotlivců v rámci populace. Tohle je jejich rozptyl. Jako u komárů: jsou všichni pohromadě? Jsou stejnoměrně rozmístěni v celé zemi? Je tady nějaké náhodné uspořádání? Odpověď na tyto otázky dává vědcům náhled na danou populaci v daný moment a pomáhá vyřešit hádanku jako je šíření viru západonilské horečky. Zde je důležité studium toho, jak se populace mění v čase. Proto se musíme zabývat centrálním principem populační ekologie a tím je populační růst. Je mnoho faktorů, které řídí populační růst a mohou jej výrazně ovlivňovat, což se liší druh od druhu. Jsou to faktory jako plodnost, tedy kolik potomků může mít jedinec za život. Tento faktor logicky ovlivňuje velikost populace. Například, proč populace komárů narůstá tak rychle, když populace ohroženého černého nosorožce je ohrožena jakýmkoliv pytlačením? Zaprvé, komáři mohou mít až 2000 potomků během jejich dvoutýdenního života. Oproti tomu nosorožec jich může mít tak 5 za čtyřicet let. Nicméně populace většinou nevyužije celý svůj potenciál a nemůže růst věčně. Pro pochopení jak rychle nebo pomalu, intenzivně či mírně populace roste, se musíme soustředit na to, co určuje hranice růstu. Tyto faktory se příznačně nazývají limitující faktory. Řekněme, že jste komár v Dalasu v roce 2011, rok před vypuknutí virové nákazy. V té době růst nebyl takový jako v roce 2012. Takže něco ten růst omezovalo. Abychom zjistili, co byly tyto limitující faktory, musíme nejdřív zjistit, co potřebuji jako komár k úspěšnému životu a reprodukci. První věc je najít potravu, takže jako komár jím různé věci, ale k úspěšné reprodukci jako samička potřebujete k jídlu krev. Takže musíte najít obratlovce, kterému vysajete nějakou krev. Předpokládejme, že v Dalasu není nedostatek obratlovců, ze kterých se dá sát krev. Mám v Dallasu velmi dobré přátele, též obratlovce. Bylo by možné i vysát nějakou jejich krev. Dalším faktorem je teplota, protože komáři jsou ektotermní, aktivita závisí na teplotě. Musí být teplo, aby komáři byly aktivní. V Texasu je dost teplo a zima 2011/2012 byla zvlášť teplá. Vlastně léto 2012 bylo výjimečné horké, což napomohlo zrychlení životního cyklu komárů. To je jeden z limitujících faktorů, který byl pro komáry z Dallasu odstraněn. Dále, partneři. Pokud jsem samička komára, potřebuji si najít hezkého samečka. Ideálně s prací a vlastním autem, protože Dallas je velké město. Tohle vlastně není tak složité, protože komáří samci jen vytvoří každý večer v rozmnožovací sezóně hejno a vše, co musí udělat samičky, je najít takové hejno a přiletět tam a najít partnera. Jasné jak facka. Konečně, prostor - Ha! Tady máme další důležité vodítko. Komáři snášejí vajíčka do stojaté vody a pokud něco komáří larva nesnáší, tak je to déšť. Splachuje totiž tu malou kaluž vody, ve které žijí. Kvůli krušným suchům v létě 2012 se vytvořilo spoustu ložisek stojaté špinavé komáří vody, které sloužily jako školky pro spoustu komárů nakažených virem západonilské horečky. Když pozorujeme tyto důkazy, najdeme alespoň dva limitující faktory pro růst populace komárů, které nebyly v roce 2011 přítomny. Omezení teploty a prostoru. Bylo dostatečně teplo a byla spousta míst, kam se daly snášet vajíčka - sodoma gomora! Populační ekologové rozlišují tyto faktory na dvě skupiny - závislé na hustotě a nezávislé na hustotě. Takhle to dělají, protože potřebují zjistit, jak moc populační vývoj závisí na počtu jedinců v populaci, a nebo jestli je ovlivněn něčím jiným. Důvod, proč jsou tyto limity důležité, je to, že ovlivňují tzv. nosnou kapacitu prostředí, kde se komáři vyskytují. To znamená množství jedinců, které může prostředí, kde žijí, uživit ze svých zdrojů. Na hustotě závislé limitující faktory omezují růst z důvodu vytíženosti prostředí způsobené velikostí populace. Například tam není dostatek jídla, vody a prostoru pro každého nebo proto, že když je tolik jedinců, zvětší se populace jejich predátorů, což umožňuje držet populaci na uzdě. Nákaza může být dalším faktorem ovlivněným hustotou. Velké množství jedinců žijících v blízkém kontaktu umožňuje bleskové šíření nákazy. Nemyslím si, že by komáři z Dallasu někdy v blízké době přišli o dostatek obratlovců k večeři, ale hypoteticky, populační exploze u komárů by mohla vést k podobné populační explozi u tadaridy guánové, což je hlavní létající savec státu Texas, který se živí komáry. To by byl limitující faktor závislý na hustotě. Více komárů znamená více netopýrům, což vede k úbytku komárů. Je to celkem jednoduché. Když limitující faktory závislé na hustotě začnou fungovat a omezovat růst populace, znamená to, že bylo dosaženo nosné kapacity prostředí. Druhý typ limitních faktorů nemá nic společného s množstvím jedinců v populaci nebo její hustotou. Mnoho těchto faktorů je popsáno jako nějaká katastrofa. Sopečný výbuch, monzun či Černobyl. V každém případě nějaký důležitý aspekt životního stylu populace se změnil natolik, že je těžší obstát. Ale tyto faktory nemusí mít nijak velký dopad. Když se vrátíme ke komárům, řekněme v roce 2013, každý den po tři měsíce byla v Dallasu ohromná bouřka. Déšť překazí nerušený vývoj komářích vajíček ve shlucích volně plovoucích ve stojatých vodách. Takže počet narozených bude výrazně nižší. Stejně tak kdyby se změnila teplota a bylo v létě nečekaně chladněji, tempo růstu by se zpomalilo. Je možné si představit milion různých situací, více či méně významných, které mohou vést k dosažení nosné kapacity prostředí nebo k populačnímu zhroucení v důsledku působení vnějších faktorů. Práce populačního ekologa je zjistit, které faktory to jsou a k tomu slouží matematika. Naše kamarádka matematika nám říká, že každá populace, a vlastně cokoliv, bude růst exponenciálně, pokud její růst nelimitují určité faktory. Exponenciální růst znamená, že populace roste rychlostí poměrnou k velikosti populace. Takže na začátku roku 2012 máme v Dallasu řekněme jen 1000 komárů, ale po jednom měsící máme tři tisíce. A protože máme třikrát více rozmnožujících se komárů, populace poroste trojnásobně rychle, než když jsme měli jen jeden tisíc. A teď máme devět tisíc. Takže poroste třikrát tak rychle než když jsme měli tři tisíce. A tak až do nekonečna. V tomto scénáři může nosná kapacita políbit komárům jejich chitinový zadek. Není možné je zastavit! Ale tohle se normálně neděje, tedy může po nějakou omezenou dobu. Například lidská populace se začala množit exponenciálně od průmyslové revoluce, ale nakonec něco vždycky srazí velikost populace zpět. To může být faktor závislý na množství, jako hlad či epidemie. Nebo faktor nezávislý na množství, jako asteroid, který zničí celý kontinent. Každopádně růstová křivka nemůže navždy stoupat. A když se tyto faktory zapojí do hry, populace zažívá pouze logaritmický růst. Což znamená, že růst populace je omezen nosnou kapacitou ekosystému, což je, když se nad tím zamyslíme, logický důsledek. Vidíte, jak je tento graf na vrchu placatý? Faktor, který toto omezuje, je téměř vždy faktorem závislým na velikosti a hustotě populace. Takže když si vezmeme komáry, tempo jejich populačního růstu se nakonec musí zbrzdit, protože jim dojde jídlo nebo prostor. A když se dostaneme k tomu maximu, zjistíme nosnou kapacitu komáří populace v daném prostředí. Teď pojďme použít všechny tyto myšlenky v jednoduché rovnici, která nám umožní vypočítat populační růst čehokoliv. Vím, je to matematika, ale probuďte se, tohle je důležité, město Dallas na vás spoléhá! Takže pojďme vypočítat růst komáří populace v Dallasu za dva týdny. Všechno, co musíme udělat k určení rychlosti růstu (r), je vzít počet narozených minus počet zemřelých a to vydělit původní velikostí populace, kterou zjednodušeně označujeme N. Takže začneme s populací řekněme 100 komárů, a každý z nich žije v průměru dva týdny, takže počet mrtvých za dva týdny bude 100. Polovina z nich budou samičky, takže 50 a každá z nich může za život přivést na svět asi 2000 potomků, takže 50 x 2000. Uf! Takže 50 komářích mamin krát 2000 dětí a dostáváme počet narozených = 100 000 komářích dětí. Jakmile vše dosadíme, ačkoli tohle je naprosto hypotetická situace, uvidíme rozsah komářího problému v Dallasu. Za dva týdny bude mít populace komárů 100 000 potomků a jen 100 jich zemře. Takže tempo populačního růstu, když to spočítáme, je 999. To znamená, že z každého komára na počátku těchto 14 dnů vznikne 999 nových jedinců ke konci dvou týdnů. Což je 99800 % nárůst! Ježkovy oči! Tohle jsou hypopetická čísla, ale dávají nám představu o tom, jak se může populace vymknout z ruky, pokud všechny tyto faktory hrají v její prospěch. A to žijete v blažené nevědomosti, pokud nevíte, jak vypadá graf růstu lidské populace za posledních několik tisíc let...