Červené krvinky Distribuce kyslíku a hemoglobin.

V minulém videu o plicích a výměně plynů v našich tělech nebo o dýchací soustavě jsme skončili u plicních sklípků. Jeden vám tady nakreslím. Zmíněné plicní sklípky tvoří takové malé shluky. Nakreslím jich víc, abyste o tom měli nějakou představu. A pokud si to pamatujete z minulého videa, do nich vzduch vstupuje přes průdušnici, která se rozděluje na průdušky a ty se dál dělí na průdušinky. Průdušinky ústí do plicních sklípků. Takže to jsme u plicních sklípků. To jsou takové velmi malé váčky, o kterých jsme mluvili v minulém videu o dýchací soustavě. Pokud vám nic z toho nic neříká, měli byste se na toto video podívat. A pak tu samozřejmě máme průdušinku, která tam vede, a ta se zase může větvit z jiné, která zase vede do jiné skupinky plicních sklípků, ale to už jsem pokryl v minulém videu. Popíšu to. Průdušky. A toto jsou plicní sklípky. V minulém videu jsme viděli, že když vdechujeme, když se naše bránice stahuje a naše plíce se roztahují a zaplňují prostor, dovnitř proudí vzduch. Ten vzduch jde dovnitř a je - - protože vdechujeme atmosférický vzduch - z 21% kyslík a ze 78% dusík. A v naší atmosféře je oxidu uhličitého pouze téměř stopové množství. Je to méně než 1%. Takže pokaždé, když se nadechnete na Zemi, přesně tohle přijímáte. Také jsme v našem minulém videu řekli, že jsou tu vlásečnice, plicní vlásečnice, které vedou po stranách těchto sklípků. Takže teď namaluji tyto plicní vlásečnice. A tak když jsou neokysličené, jdou sem, aby se okysličily. Když jsou neokysličené, mohou vypadat trochu nafialověle. Potom si vezmou kyslík z plicních sklípků, nebo se kyslík rozptýlí napříč membránou sklípku do těchto vlásečnic, do těchto velmi malých trubiček. A když tohle nastane, krev je červená. Řeknu Vám něco více o tom, proč se krev stává červenou. Když dostane krev červenou barvu, znamená to, že má kyslík. Cílem je dostat kyslík. Teď je krev připravená jít zpátky do srdce. Takže to je jen malá část z toho. V minulém videu jsme zjistili, že to, co jde pryč od srdce, je tepna. A to, co jde do srdce, je žíla. Takže toto je žíla. Teď tu mám jednu otázku - o tom jsme dokonce už mluvili v minulém videu. Někdo se ptal - a myslím si, že je to velmi dobrá otázka: Bože, když vdechujeme, většina toho vzduchu je dusík. Pouze 21% je kyslík. Co se pak děje s vším tím dusíkem? Jakto, že také nejde do naší krve? A to je vlastně výborná otázka. Abych na ni zodpověděl, myslím, že by pomohlo vysvětlit, co se to tu děje. Pojďme si to kreslit trochu větší. Nakreslím tu membránu sklípku trochu větší. Takže toto je vnitřek plicního sklípku. Tady tohle je jeho membrána, velmi tenká, tlustá téměř jako jedna buňka. A pak máte vlásečnice, které vedou hned vedle ní. Namaluji to v nějaké neutrální barvě. Takže máte vlásečnici, která vede po její ploše. A ta je propustná pro plyny jako je kyslík, dusík a oxid uhličitý. A to, co máme zde, řekněme, že srdce je tady. Takže toto je krev, co jde ze srdce, a tohle zase půjde do srdce zpět. To srdce je jakoby na obou stranách, takže to napíšu raději takhle. Ze srdce a do srdce. Když jdeme ze srdce, toto je neokysličená krev a má v sobě velkou koncentraci oxidu uhličitého. Dusík už jsem namaloval zelenou barvou. Oxid uhličitý udělám oranžovou. Je tu hodně oxidu uhličitého a ten se vlastně potom v krvi rozptýlí. Je přenášen v krevní plazmě. Není přenášen červenými krvinkami, o kterých budeme za vteřinku mluvit. Takže tady máme oxid uhličitý. A koncentrace oxidu uhličitého v neokysličené krvi bude větší, než koncentrace oxidu uhličitého v plicních sklípcích. Takže pokud je tato membrána propustná pro oxid uhličitý, což je, tyto molekuly oxidu uhličitého se rozptýlí v plicních sklípcích. Pak tu ale máme kyslík. Ten vdechujeme. Vzduch je z 21% kyslík, takže tu bude mnohem více kyslíku, než oxidu uhličitého. A toto je neokysličená krev. Spotřebovali jsme veškerý kyslík v našem těle a budeme to více rozebírat na konci tohoto videa, nebo v dalším videu o tom, jak jej užíváme a kam v našem těle dále putuje, ale tady už žádný kyslík není, takže je potřeba si ho někde vzít. Rozptýlí se napříč touto membránou, protože koncentrace kyslíku je nízká. Takže jak můžete vidět, hned poté, co se kyslík rozptýlí po membráně, najednou tu máme okysličenou krev, připravenou jít zpět do srdce. Tento přechod mezi tepnou a žílou je sotva patrná věc. Tady jde jasně vidět, že to jde ze srdce. Toto je naše žíla. Toto jde do srdce, pardon. Vždycky si to popletu. Tohle jde pryč ze srdce. Tohle jde pryč ze srdce, takže je to tepna. A tohle jde do srdce, takže to je žíla. Abyste poznali rozdíl. Mohli byste si říci dobře, jakmile je krev okysličená, možná sice jde zpět do srdce, ale je to docela nahodilé - pardon. Napsal jsem "artery" (tepna) špatně. To jsou mé chyby. Pravopis nikdy nebyl mojí silnou stránkou. Je těžké říct, kde končí tepna a kde začíná žíla. Dá se to vymezit podle toho, kde klesá koncentrace oxidu uhličitého a stoupá koncentrace kyslíku. Teď je načase začít s plicní tepnou. Pravděpodobně v příštím videu vám ukážu, proč jsou plicní tepny tak důležité, protože plicní tepny jdoucí pryč ze srdce nemají žádný kyslík, nebo ho mají jen velmi málo a mají hodně oxidu uhličitého. Plicní žíly - je těžké určit, kde se tepna mění na žílu. Jakmile se krev okysličí, může jít zpět do srdce. Je to plicní žíla a je okysličená. Je okysličená. A sem můžeme zase napsat neokysličená. Důvod, proč říkám, že je to speciální, kromě toho, že plicní tepny a žíly jdou do a z plic, je to, že jsou tak nějak opačné. Protože zbytek našeho těla, pokud tedy jdeme pryč ze srdce nebo mluvíme o tepnách, uvidíte, že jde o okysličenou krev, když jdeme pryč ze srdce do plic, jde o neokysličenou krev. Podobně je to tak ve zbytku těla. Když jdeme do srdce, když vidíme, že jde o neokysličenou krev, ale v plicní žíle, když jdeme do srdce, je okysličená, protože plíce se ujaly oxidu uhličitého a dali nám kyslík. Pořád jsem ještě neodpověděl na tu zajímavou otázku, která se objevila u minulého videa. Co se stane s těmi 78% dusíku? Je tady spousta dusíku, víc než kyslíku a mnohem víc než oxidu uhličitého. Co se stane se všemi těmi molekulami dusíku? Odpověď zní: Dusík se může rozptýlit a taky se rozptyluje v krvi, ale schopnost krve přijmout dusík není příliš vysoká. A také byste mohli říct: No dobře. Proč je ale kyslík tak výjimečný? Proč může krev přijmout kyslík o tolik snáz, než dusík? A to je chvíle, kdy vstupují do hry červené krvinky. Napíšu si to sem. Napíšu to červeně. Červené krvinky. Je to fascinující z mnoha pohledů. Tyto červené krvinky proudí naším oběhovým systémem a vypadají trochu jako kosočtverečky, pokud je mám nějak namalovat. Jsou trochu jako zploštěné koule s malými výřezy na stranách, jako kosočtverce. Takže pokud bych je měl namalovat ze strany, mohly by vypadat asi nějak... No, ze strany by mohly vypadat takhle a kdybyste mohli vidět skrz ně, byl by na každé straně malý výřez. Kdybych to měl namalovat nakloněně, vypadalo by to asi nějak takhle. Byl by tu malý výřez na téhle straně a podobný výřez na straně druhé. Červené krvinky - mohl bych udělat celou sérii videí pouze o červených krvinkách - - obsahují hemoglobin. Hemoglobin tvoří malé bílkoviny, které obsahují čtyři "hem" skupiny. Takže uvnitř červených krvinek máte miliony hemoglobinových bílkovin. A hemoglobinové bílkoviny - - namaluji je takto - - mají ty čtyři "hem" skupiny. A hlavní složkou těch "hem" skupin je železo. A to je důvod, proč je železo tak důležité. Pokud nemáte dostatek železa, budete mít problémy se zpracováváním kyslíku ve vaší krvi a váš hemoglobin nebude dostatečně funkční. Ale má na sobě železo. Má čtyři tyhle "hem" skupiny. A každá z nich se může vázat na molekuly kyslíku. Na kyslík se vážou velmi dobře. Pravděpodobně v příštím videu se podíváme na to, jak kyslík zase uvolňují, ale mají v sobě miliony těchto "hem" skupin a kyslík se rozptyluje napříč membránou červených krvinek a váže se k "hem" skupinám v hemoglobinu. Takže protože červené krvinky mají hemoglobin v sobě, jsou pro kyslík něco jako savé houby, protože hemoglobin přijímá kyslík velmi dobře. Takže červené krvinky mohou nasát veškerý kyslík z krevní plazmy. Na krevní plazmu můžeme nahlížet jako na obecnou tekutinu krve, která neobsahuje červené krvinky. Takže červené krvinky tady zas tak červené nejsou. A tohle je klíčové. Důvod, proč nejsou červené... Možná jsme tu měli nějakou červenou krvinku. Vysvětlím to. Oxid uhličitý většinou putuje plazmou. Vstřebá se do té tekutiny, o tom budu mluvit v nějakém dalším videu. Je vlastně v trochu jiné formě. Je to vlastně kyselina uhličitá a to je právě důležité pro to, aby plazma věděla, kde pustit kyslík, ale o tom budu mluvit až v příštím videu. Ale tady tyhle červené krvinky v sobě mají hemoglobinové bílkoviny, které pustily svůj kyslík. A ukazuje se, že je to hemoglobin. Takže hemoglobin je červený s kyslíkem. Když kyslík nemá, není červený. Je takový modrý, nafialovělý, tmavý... Něco takového. A to je důvod, proč na většině místech na těle mají vaše žíly, s neokysličenou krví, namodralou barvu. A důvod, proč krev mění barvu je, že když se kyslík naváže k "hem" skupinám v hemoglobinu, změní tím celou strukturu bílkoviny. To už jsme viděli mnohokrát. Celá bílkovina se poskládá takovým způsobem, že najednou, místo aby se odráželo namodralé či nafialovělé světlo, odráží se červené. A to je důvod, proč mají červené krvinky červenou barvu, když přijmou kyslík. Ale vraťme se k tématu. Cílem je říci, proč přijímáme o tolik více kyslíku než dusíku, když je v atmosféře více dusíku než kyslíku? Řešením jsou právě červené krvinky. Červené krvinky v sobě mají miliony hemoglobinových bílkovin a ujmou se jich a ty pak nasávají všechen kyslík z plazmy. Vlastně nasají asi tak 98,5% kyslíku. Takže ty červené krvinky se dále pohybují a jdou zpátky do srdce. Jsou tím, co dělá naši krev červenou. Takže máte hemoglobin, který je v červených krvinkách. Ten nasává všechen kyslík. Takže to udržuje koncentraci kyslíku a plazmu nízko. Nic takového se s dusíkem neděje. Nemáme žádnou buňku, která by nasávala dusík. Dusík se neváže s hemoglobinem. Takže to je ten důvod, proč je kyslík o tolik snáze přijímán, než dusík. Je to velmi zajímavá otázka, protože pokud si uvědomíte, o jakém množství dusíku tu mluvíme, je přirozené se na ni ptát. Teď se chci více soustředit na samotné červené krvinky, protože jsou fascinující. Ve videu o struktuře buněk říkám, že všechny buňky mají membránu a že všechny mají DNA. Fascinující věc na červených krvinkách... Už jsem řekl, že mají miliony molekul hemoglobinových bílkovin. Ale fascinující věc na nich je to, že nemají žádné jádro. A žádnou DNA. Tohle pro mě bylo trochu nepochopitelné, když jsem to poprvé zjistil. Pomyslel jsem si: Tak proč je to buňka? Je to skutečně živoucí věc? A ukázalo se, že když červená krvinka roste, jádro v sobě má. Všechny buňky potřebují jádro s DNA, aby mohly tvořit bílkoviny ke svému růstu, aby mohly existovat a mohly se utvořit tak, jak potřebují. Ale hlavním cílem červených krvinek je pojmout co nejvíce hemoglobinu. Takže jistě chápete, že je to vlastně příznivý vývojový rys. To, že červené krvinky jsou schopné, jakmile si vytvořily celou svou strukturu a jsou připravené ke svému účelu, zbavit se svého jádra. V podstatě vytlačí své jádro pryč z buňky. Důvod, proč je to prospěšné je ten, že je tam pak více místa pro hemoglobin. Protože čím více máte hemoglobinu, tím více kyslíku jste schopni pobrat. A mohl bych udělat spousty videí o hemoglobinu a podobně, a vlastně jich i hodně udělám o oběhovém systému, takže se nestrachujte, ale chci se ještě pozastavit nad jednou velmi zajímavou věcí o hemoglobinu. Už jsme mluvili o červených krvinkách. Přijde mi fascinující, že ve své dospělé formě nemají jádro. Mají velmi krátkou životnost. Žijí tak osmdesát, sto dvacet dní, takže to nejsou dlouho žijící buňky. Jde tu téměř o filozofickou otázku. Jsou stále živé, když ztratí svou DNA, nebo už jsou jen prostředkem pro přepravu kyslíku a už nejsou živé, protože už se neregenerují a netvoří novou DNA? Takže místo abychom se pustili do diskuze o hemoglobinu, v tomto videu vás nechám u této myšlenky. Došlo mi, že dělám dvaceti minutová videa, i když jsem původě chtěl dělat pouze deseti minutová. Takže tady skončím a v příštím videu si povíme více o hemoglobinu a oběhovém systému.