Buňky a buněčné dělení
Přihlásit se
Buňky a buněčné dělení (13/13) · 12:36

Rakovina Úvod do rakoviny aneb co se stane, když se buňka zblázní a zastaví veškeré mechanismy bránící jejímu překotnému množení.

Většina buněk v lidském těle prostě dělá každý den velmi úctyhodně, co má. Řekněme, že mám nějaké buňky. Mohla by to být kožní buňka nebo opravdu kterákoli buňka v jakékoli tkáni v těle. Zatímco tkáň roste nebo nahrazuje odumřelé buňky, buňky budou podstupovat mitózu a vytvářet tak své dokonalé kopie. Pak tyhle dvě podstoupí mitózu. Když si uvědomí: "Páni, začíná to tu být trochu přeplněné. Je tu spoustu buněk v mém okolí." Oni si to uvědomí a rozhodnou se, že přestanou růst. To se nazývá kontaktní inhibice. Prostě přestanou růst. Řekněme, že jedna z nich se poškodí. Řekne si: "Víš co, brácho, něco je se mnou špatně. Já, buňka, to na sobě poznávám." a ta buňka se sama zabije. Tak spořádání buněční občané to jsou! Dělají vlastně místo pro jiné zdravé buňky. Takže buňka klidně zabije samu sebe, pokud zjistí, že je s ním něco špatně. Existuje buněčný mechanismus, díky kterému se to děje, jmenuje se apoptóza. Chci, aby to bylo jasné. To nespouští nějaký vnější vliv na buňku. Buňka si sama uvědomí, že je poškozená a prostě se sama zabije, takže apoptóza. Tohle se děje i v případě mutace. Jen pro představu, i když jsou mutace poměrně vzácné jevy. Přesně nevím, jak často se mutace vyskytují. Předpokládám, že jde o různé frekvence v různých typech tkání. Objevuje se řádově sto miliard... Udělám to v jiné barvě. V lidském těle se objevuje řádově sto miliard nových buněk denně. I kdyby se mutace vyskytovala pouze jedenkrát v milionu, stále pracujeme zhruba se sto tisíci mutacemi. Většina z nich se pravděpodobně vyskytne v nedůležitých místech a nebudou mít žádný velký vliv. Ale pokud je mutace trochu vážnější, buňka to rozpozná a zničí sama sebe. Tady to chci ujasnit. Mluvím o všech tělních buňkách nebo o většině z nich. Mohly by to být buňky v mých očích nebo buňky v mém mozku nebo v mé noze. Nejsou to moje zárodečné buňky. Tyhle mutace, i kdyby ta buňka přežila, se nebudou přenášet na moje potomky. To by byla úplně jiná diskuze, kdy bychom mluvili o meióze. Tyhle všechny jsou mé tělní buňky, ty se replikují, a o tom už jsme mluvili, pomocí mitózy. Všechny tyhle mutace buď nedělají nic, nebo mohou buňky trochu poškodit, nebo by ty buňky mohly poškodit sebe sama nebo mě, ale nebudou mít žádný vliv na mé potomky. A tohle chci, aby bylo jasné. Teď si říkáte, Sale, sto miliard nových buněk denně? To se musí rozmnožit snad každá buňka v mém těle, to jen ukazuje, kolik buněk vlastně máme. Ve skutečnosti máme řádově, je jasné, že to nebude přesné číslo, ale v lidském těle je ve skutečnosti řádově kolem 100 bilionů buněk. Když se na to takhle podíváte, řeknete si, že se v průměru replikuje jedna tisícina buněk každý den, ale ve skutečnosti se některé buňky tak často vůbec nereplikují a některé se zase replikují mnohem častěji. Tohle je jen malá odbočka, tohle by vám mělo doufám ukázat, jak složité je lidské tělo. Tím myslím, že o světové ekonomice a společnosti přemýšlíme jako o velice složité struktuře a ta se skládá ze šesti miliard lidí. My jsme stvořeni ze sto bilionů buněk. Přepíšu sto biliónů do miliard. Sto bilionů může být přepsáno jako sto tisíc miliard buněk. Každá z těch sto tisíc miliard buněk je součástí obrovského – asi bych neměl používat slovo obrovský – ale je součástí komplexního ekosystému a sama je ekosystém se svým jádrem. Budeme mluvit o všech různých organelách a už jsme mluvili o buněčné replikaci, DNA replikaci a jak se buňky replikují. Takže buňky nejsou jednoduché a mají všechny tyto komplexní membrány, které do nich transportují látky. Jsou to tvorové sami o sobě, ale žijí v tomto složitém prostředí či společenství, což jsme my. Tak to byla odbočka, abyste ocenili, jak obrovští a složití jsme. Ale dokážete si představit, a tady jsem odbočil, pokud vzniká řádově sto miliard nových buněk každý den, vznikne tak spoustu mutací a některé nedělají nic. U některých z nich buňka rozpozná, že přestává být užitečná a zabije se. Ale jednou za čas vznikne mutace, která buňku poškodí, ale ta se nezabije. Takže když máme, řekněme, že mám buňku. Mám buňku a ta má nějakou mutaci. Nakreslím tu mutaci jako malé "x" tady. To je v DNA. Možná, že má několik mutací. Jedna z těch mutací jí brání v podstoupení apoptózy čili ve zničení sama sebe možná jedna z těch mutací jí napomáhá v trochu častější replikaci než u jiných. Tahle buňka, prostřednictvím mitózy, vyrobí pár ši spoustu svých kopií. Tahle skupinka buněk, kde všechny mají vadu, všichni pocházejí z jedné původní buňky, která se neustále duplikuje pak i tyhle se duplikují, ale všechny to jsou poškozené buňky. Pokud byste je srovnali s tkání kolem, vypadaly by nějakým způsobem nenormálně. Třeba by nefungovaly správně. Tomu se říká neoplazma. Řada druhů neoplazmat netvoří vždy takovéto těleso. Někdy mohou třeba cirkulovat v těle, ale většinou tvoří nějaký shluk. Když se dostatečně namnoží, mohou být detekovány. Tomu se říká nádor. Takže pokud jde o shluk diferencovaných buněk, které jsou neobvyklé, tak tomu říkáme nádor. Termín neoplazma a nádor se mohou často používat zaměnitelně. Nádor je slovo, které používáme častěji. Pokud tenhle shluk doroste do určité velikosti, nezpůsobuje nic zvlášť nebezpečného, jeho replikace není zcela mimo kontrolu. Nereplikuje se o moc rychleji než jeho sousední buňky a jen vyčnívá ven, asi trochu roste, ale nenarušuje rovnováhu našeho vnitřního prostředí, tak jej nazývám benigní nádor nebo benigní neoplazma. Benigní v podstatě znamená neškodný. Benigní nádor. To znamená, že je to dobrá zpráva. To chcete slyšet, pokud vám najdou nějaký takový buněčný shluk - Bůh chraň, abyste měli jakýkoli buněčný shluk – ale pokud ho máte a je benigní, tak to znamená, že tak nějak zůstává na místě a nedělá žádnou škodu. Pokud tyto mutace DNA ... možná některé z nich jsou ... Je to benigní, ale možná jedna z těch benigních buněk získá další mutaci a začne růst jako blázen. Nejenže začne růst jako blázen, ale začne být i invazivní. Invazivní znamená, že je jí jedno, co se děje kolem ní. Chce prostě všude infiltrovat. Řekněme, že tahle buňka roste jako blázen. Nakreslím to jinou barvou. Začne infiltrovat jiné tkáně, takže je invazivní. Takže nadměrný růst a je invazivní. Buňku nezajímá, co se děje. Z ničeho nic se z ní stal takový buněčný psychopat. Ještě hůř, i z jejích potomků, už to není jen jedna buňka. Prostě se neustále duplikuje a předává dál tuhle poškozenou genetickou informaci, která jí nutí se neustále replikovat. Pak se mohou začít kumulovat další mutace v jejím potomstvu nebo v DNA, která vzniká její replikací. Je to ve skutečnosti dost pravděpodobné, protože stejná část mutované DNA - některé z těch mutovaných míst - mohly poškodit DNA replikaci, takže mutace začnou vznikat mnohem častěji. Takže častější mutace. Takže zatímco buňky se replikují, vznikají další a další mutace a některá z těch mutací by mohla umožnit těmto buňkám, aby se odpojily a vycestovaly do jiných části těla. Začnou tyto části těla osidlovat a vytlačovat ostatní buňky. Tento proces se nazývá – to je pro mě jedno z nejtěžší slov na vyslovení, něco je špatně s mým mozkem – ale tyto buňky metastázovaly. Možná jste už slovo metastáze slyšeli, pojmenovává jen tento zběsilý proces, při kterém jsou z ničeho nic schopné cestovat do různých částí těla. Myslím, že víte, jak nazýváme tyto buňky. Tyto buňky, které nerespektují své buněčné sousedy. Rostou jako blázni. Nepodléhají kontaktní inhibici. Jsou invazivní. Vytěsňují ostatní buňky a spotřebovávají jejich zdroje energie. Neustále dál mutují, protože mají všechny tyto genetické abnormality. Nakonec mohou dokonce vycestovat a infiltrovat jiné části těla. Jedná se o rakovinu nebo rakovinné buňky. Tak už možná chápete, proč je tak těžké diagnostikovat rakovinu nebo ji léčit. Protože to vlastně není jen jedna nemoc. Není to jenom jeden druh bakterií nebo jeden druh viru, který můžeš určit a říct, tak na něj zaútočíme. Rakovina je celá sbírka mutací, kdy se buňky začnou velmi rychle invazivně množit a metastázovat. Můžete se zaměřit na jeden druh rakoviny, zacílit na mutaci, kde buňky vypadají určitým způsobem, a tyto buňky zničit. Nakreslím to jinou barvou. Možná budete schopni zničit tyhle buňky. Ale protože jejich systém replikace DNA by mohl být nějakým způsobem poškozený, budou dál mutovat, nakonec vznikne verze, kterou nebude možné zničit, ať už jste použili jakoukoli metodu. A teď máte nový druh rakoviny a tuhle novou formu je ještě těžší zabít. Takže si dokážete představit, že rakovina je nikdy nekončící boj. Řešením je cílit na její základní podstatu. Chemoterapie a ozařování, všechny tyto léčby se pokouší zaútočit na rychle rostoucí buňky, protože to je společná vlastnost všech rakovin. Mohli bychom udělat celou sérii videí o tom, co je rakovina a jak se léčí, ale v tomto videu jsem chtěl ukázat, že rakovina je vedlejším produktem nefunkční mitózy nebo, přesněji řečeno, nefunkční replikace DNA. Že máme ohromnou spoustu buněk, kdy každý den se replikuje řádově sto miliard z nich a čas od času se něco pokazí. Většinou, když zmutují, nestane se nic nebo se buňka sama zabije. Ale tu a tam se začne buňka množit, i když je poškozená. A někdy se začne replikovat jako blázen. Pokud se jenom replikují, ale nedělají žádné škody, je to benigní. Když se začnou replikovat jako o závod, přebírají zdroje a šíří se do celého těla, máte co do činění s rakovinou. Snad vám to přišlo zajímavé. Víte už docela dost o vědě, která se zabývá tím, co je pravděpodobně jedna z nejhorších nemocí, s kterou se, jako bytosti, musíme vyrovnávat. Tím samozřejmě nemyslím, že lidé jsou jediní, kteří mohou dostat rakovinu. I rostliny mohou mít rakovinu.
video