Sluneční soustava a Země
Přihlásit se
Sluneční soustava a Země (2/2) · 11:10

Jaká byla raná Země? Líbilo by se nám na mladé Zemi? Asi moc ne, bylo to nehostinné místo.

Navazuje na Velký třesk.
Jaká byla raná Země? Představte si, že jste ve stroji času a cestujete o čtyři a půl miliardy let zpět. A půjdete na procházku po rané Zemi. Jaké to bude? A budete se bavit? No, nemyslím si, že byste se bavili. Zaprvé byste chodili po roztavené lávě. Nic hezkého. Za druhé byste nemohli dýchat, protože zde není žádný kyslík. Udusili byste se A za třetí... ...byste se vyhýbali asteroidům a meteoritům, protože jich do dávné Země narážela velká spousta. A za čtvrté byste pravděpodobně zvraceli kvůli vysoké úrovni radiace. A pokud byste tam zůstali příliš dlouho, začaly by vám padat vlasy, takže si nemyslím, že byste tam chtěli zůstat tak dlouho. Proč byla raná Země tak žhavá? To je hlavní věc, byla velmi velmi žhavá. Teď už pravděpodobně máte tušení, proč byla tak žhavá. A byli byste schopni si to domyslet, ale nechte mě říci vám 3 hlavní důvody. Za prvé, pamatujete si, že vybuchla supernova těsně předtím, než se zformovala sluneční soustava? To vytvořilo velkou spoustu radioaktivního materiálu a ta radioaktivita vytvořila spoustu horka. Nyní se již rozptýlila, takže dnešní Země není tak radioaktivní jako byla před čtyřmi a půl miliardami let. Za druhé, vzpomínáte si na proces akrece (narůstání), velmi násilné, spousta vesmírného odpadu narážela do dalšího vesmírného odpadu. Každá srážka s meteoritem nebo asteroidem vytvořila velké množství tepla. A třetím problémem... Třetí problémnení zjevný, protože je to tlak. Pamatujete si ty mraky, ze kterých vznikly rané hvězdy? No a jak ty mraky houstly, tlak se zvyšoval a staly se teplejší, a to samé se dělo s ranou Zemí. Jak rostla, zvětšovala se, a tím se zvětšoval tlak a teplota, hlavně ve středu. To je důvod, proč byla raná Země tak žhavá. Ve skutečnosti se raná Země rozžhavila tak, že začala tát. A to je velmi důležité, protože pokud by netála, tak by dnešní Země byla úplně jiná. Abyste pochopili co se dělo a proč je to tak důležité, představte si absurdní experiment. Dobře, dáte pár věcí do hrnce. Dáte tam nějaké mince. Přidáte rýži. Přidáte plast. A přihoďte ještě trochu bahna. Přihoďte led a můžete tam ještě plácnout jednu nebo dvě další věci. A teď to vše zahřejeme na několik tisíc stupňů. Nemíchejte to, jen to nechte povařit. Nebude to chutnat dobře, ale můžeme z toho něco zjistit. A vidíme, že se to celé začíná rozpouštět. Těžké věci jako mince začnou klesat ke dnu, lehčí věci vyplují na povrch a něco se vypaří a začne se to vařit nad hrncem. Něco takového se asi dělo na rané Zemi. Tálo to a protože to tálo, vytvořilo to řadu vrstev a ty jí dali strukturu, kterou má dnes. Pojďme se podívat na čtyři hlavní vrstvy. První je ve středu. Je to jádro a je kovové. Nikl a železo, především železo, klesly do středu Země. A skutečnost, že střed Země je plný kovu je velmi důležitá, protože tohle dalo Zemi magnetické pole a magnetické pole odráží některé sluneční paprsky, které by byly škodlivé živým bytostem jako jsme my. Tak to je první vrstva, jádro. Za druhé. Lehčí věci, lehčí kameny jsou nad jádrem a vytváří vrstvu, které se říká plášť. Můžete si plášť představit jako žhavou usazeninu kamenů. Ty kameny jsou tak horké, že jsou napůl roztavené a pohybují se v proudech uvnitř pláště. A úplně na vrchu je vrstva zvaná kůra. Velmi lehké horniny, jako jsou čedič a žula, dosáhnou vrcholu ochladí se a tvoří tuto tenkou vrstvu zvanou kůra. To je místo, kde žijeme. Zemská kůra se hýbe pod vlivem těch proudů vespod. Můžete si kůru představit jako malou tenkou vrstvu, trochu jako vaječnou skořápku. A konečně se dostáváme ke čtvrté vrstvě, atmosféře. Některé plynné látky bublají až k vrcholu, kde se vypařují. Velmi lehké plyny, třeba vodík, se rozptylují do vesmíru, ale spousta dalších plynů se potlouká kolem Země, která je drží svým gravitačním polem. A tak Země získala dnešní strukturu. Tohle vše se stalo kolem 10 milionů let po vzniku sluneční soustavy. Část 2 Jaká byla raná Země? Tak, a teď chci, abyste skočili zpět do stroje času a vzneste se z vaší zahrady a vznášejte se kolem města a teď zapněte na stroji času zrychlení, aby se vracel velmi rychle v čase, a uvidíte něco velmi divného. Uvidíte, jak se země začíná kroutit a tvarovat, třese se a hýbe jako velká příšera. Připadá nám to divné, protože nežijeme dostatečně dlouho, abychom viděli, že Země se ve skutečnosti pořád mění. Někteří učenci si toho začali všímat kolem 16. století, když zkoumali první mapy světa, které kdy byly vytvořeny. Někteří si všimli i dalších věcí, jako že Západní Afrika zapadá hezky do Brazílie. Podívejte se na moderní mapy a uvidíte totéž. Na začátku 20. století našel německý meteorolog Alfred Wegener spoustu důkazů, které ukazují, že kontinenty byly ve skutečnosti spojené. Nalezl například velmi podobnou geologickou vrstvu v Západní Africe i v Brazílii. A během první světové války napsal knihu ve které dokazuje, že všechny kontinenty byly spojeny v jeden velký kontinent, který pojmenoval Pangea, po řecké bohyni země, Gaie. A co si o této velké myšlence mysleli ostatní geologové? Nebyli ohromeni. Tady je důvod. Wegener přišel se spoustou důkazů které potvrzují, že kontinenty vypadají, že byly spojené. Co ale nemohl vysvětlit bylo to, jak se kontinenty pohybovali po Zemi. Takže když řekli: „Dobře Alfrede, a jak povlečeš po Zemi celý kontinent?", nedokázal to vysvětlit. A důsledkem toho byla jeho velká myšlenka ignorována skoro čtyřicet let. V astronomii jsme viděli, že často mohou nové technologie vytvořit nové důkazy, které mění naše chápání vědy a něco podobného se stalo i v geologii. Během druhé světové války byly vytvořeny sonary, aby vypátraly ponorky, a po druhé světové válce použili geologové tuto technologii, aby zmapovali oceánské dno. Když s tím začali, tak objevili něco, co je opravdu překvapilo. Objevili v oceánech obrovská vulkanická pohoří, která způsobovala, že láva se uvolňovala z pláště, stoupala nahoru, vytvářela hory a zatlačovala starou oceánskou kůru. Například ve středu Atlantského oceánu je obrovské horské pásmo a to roztahuje Atlantik, takže se Atlantik vlastně rozšiřuje více a více, přibližně stejnou rychlostí, jakou vám rostou nehty. Někteří geologové si řekli: „Znamená to, že Země jako celek se... ...dále a dále zvětšuje... ...jako nafukovací balónek?" Brzy si ale uvědomili, že někde na Zemi se zase kůra vracela zpět do pláště, což vyrovnávalo to, co se dělo v Atlantiku. Vysvětlím vám, jak to funguje. Abyste tomu porozuměli, musíte vědět, že jsou dva druhy kůry. Máme tu kontinentální kůru, což je země, po které chodíme. a pak tu je oceánská kůra, země pod oceány. Kontinentální kůra je všeobecně lehčí. Je většinou tvořena žulou. Oceánská kůra je těžší a čedičová, dobře? Teď, když víte tohle, představte si srážku dvou částí kůry, kontinentální a oceánské. Co se stane? No, stane se to, že ta těžší, oceánská kůra, se dostane pod kontinentální kůru. Teď si představte, že se brousí o kontinentální kůru. Vytváří to obrovské tření a spoustu tepla, které rozpouští část kontinentální kůry a vyzdvihuje celá pohoří. A takto se v podstatě utvořily Andy. Hory se také mohou utvořit, když do sebe naráží části kontinentální kůry, ale v tom případě mají obě části stejnou hustotu, nepodsunou se pod sebe, ale zmačkají se do podoby obrovského pohoří. A takto v podstatě vznikly Himaláje, přibližně před 50 miliony let, když Indie narazila do asijské pevniny. Je zde další vztah mezi různými částmi kůry. Někdy máme dvě části kůry, které se pohybují podélně od sebe. Tření je drží, ale tlak vzrůstá a najednou se sesunou. Toto se děje kolem zlomu San Andreas v Kalifornii. A právě ten sesuv vytváří zemětřesení. Tohle jsou základní myšlenky moderní teorie deskové tektoniky. A teorie deskové tektoniky je základní myšlenka moderní geologie a věd o Zemi, stejně jako je velký třesk základní myšlenkou dnešní astronomie. Vysvětluje, jak Země funguje, stejně jako velký třesk vysvětluje, jak funguje vesmír. Vysvětluje to, proč je například kolem Pacifiku okruh sopek a zemětřesení. Vysvětluje to, proč je Země rozdrolena do několika vrstev jako rozbitá vaječná skořápka, a proč je kolem okrajů oněch vrstev taková silná aktivita jako jsou sopky a zemětřesení. Objasňuje to vznik hory. Vysvětluje to všechny základní vlastnosti naší Země a také to, jak se pohybují kontinenty. Vysvětluje to, co Wegener vysvětlit neuměl. Takže teorie deskové tektoniky je nyní nejzásadnější myšlenka moderních věd o Zemi.
video