Zemědělství a civilizace
Zemědělství a civilizace (5/5) · 8:15

Úvod do dějin lidstva O co se vlastně snaží historikové? Dějiny nejsou o datech, ale o kladení si správných otázek, které nám mohou pomoci pochopit přítomnost a možná i předpovídat budoucnost.

Navazuje na Život.
Zdravím, jsem Bob Bain. Jsem historik a učitel dějin, původně učitel dějepisu a sociálních studií na gymnáziu, a nyní profesor Michiganské University kde působím jako historik a učitel dějin. Musím teď říci, že kdyby moji učitelé dějepisu věděli, že jsem se stal historikem, musel by je z toho trefit šlak, tím jsem si jistý. Na střední škole jsem byl v dějepisu hrozný. Bylo to tím, že jsem dějepis nenáviděl. Proč? Myslel jsem si, že jde jen o odříkávání jmen, dat a událostí, na kterých mi vůbec nezáleželo, které se staly dávno před mým narozením a zdánlivě neměly na můj život žádný vliv, a ještě byly většinou popsané, v knize vážící 4 kila. Změnilo se to až na univerzitě, kde jsem musel splnit jeden předmět dějin. Studoval jsem vědu a matematiku ale musel jsem splnit i historii a společenské vědy. Zvolil jsem přednášku, která vypadala nejsnadněji. Byla ve velké učebně. Zapsalo se 400 studentů. Myslel jsem si, že tam mě ani jednou učitel nevyvolá. A že nebudu muset být v hodině aktivní. A pak se stalo to nevídané. On vešel dovnitř a začal hodinu a položil nám všem otázku. Ale ta otázka byla úplně jiná, než otázky, pokládané na jiných hodinách dějepisu. Neptal se: "Kdy se to stalo?" Zeptal se na mě, na mou identitu, a na svět, ve kterém jsem žil, a ptal se nás na způsoby, jakými minulost ovlivnila možnosti, které jsem měl, zkušenosti, které jsem měl. Svou otázku mě umístil do vztahu s časem. A pomalu mi ukazoval, jak věci, které vykonali moji předci, a nejen ti moji, ale i všichni předci naší společnosti, a jejich rozhodnutí, pomohli definovat a formovat to, čím jsem. Pomohl mi si uvědomit, že kontext, ve kterém jsem žil, byl vynálezem jiných lidí, že já jsem vlastně produkt minulosti, a že žiji v produktu minulosti. Začal mi ukazovat, že studium minulosti, a kladení si dobrých otázek, otázek, které mě zajímají, ne jen takových, které mi někdo vnutil, protože je pak ode mne chtěl slyšet u zkoušky, je skutečným úkolem historika. On pokládá otázky o minulosti a přítomnost, a přitahuje k nim naši pozornost. A tak jsem začal studovat historii a naučil jsem se, že historie je vlastně něco zcela jiného, než jen to učení se nazpaměť, za které jsem ji měl. Historie je o tázání se, o odpovídání na otázky a také o důkazech. Historie je vlastně jako detektivní práce, snažící se pochopit záhady minulosti a to, jak se udály, protože stejně jako dobré záhady, i historie je o událostech které se stanou, a pak zmizí. A to je ohromující, a je to úplně něco jiného, než jiné vědy, jenž studují jevy, co se neustále opakují. Kde mohou vytvořit experiment a zopakovat něco, co se stalo. Historici tuto možnost nemají. Chci říct, že je prostě nemožné zopakovat třeba první světovou válku. Abych mohl studovat nějakou události, musí tato událost před tím vyprodukovat nějaký materiál. Musí po ní něco zůstat. A co po ní zůstává? Skoro by se tomu dalo říkat smetí či zbytky. Může to být nějaká věc nebo nějaký dokument, nějaký záznam minulé události. A právě tím se historie zabývá. A zkoumá pomocí kladení otázek a díky ptaní pak přemění zbytky a odpadky a smetí na historické důkazy a zdroje informací. A stejně jako detektivové musí klást zdroji otázky. V jistém směru je to historikův nejlepší nástroj. Nejlepším nástrojem historika je jeho představivost a jeho otázky. Kladou si otázky o kontextu. Ptaní se věcí na otázky, to je právě historikova práce. Podívejte se například po učebně. Vyberte si nějakou věc, kterou byste jinak přehlédli. Jako třeba hodiny na zdi. Asi jste si pomysleli něco jako: "Kolik je hodin?" Nebo pokud jste jako já: "Kdy končí tato hodina?" Ale historik by se ptal jinak. Například: "Kdo je vyrobil?" "Kde byly vyrobeny?" "Jak se dostaly sem?" "Jakým typem dopravy?" "Kolik lidí spolupracovalo na výrobě těchto hodin?" Nebo: "Má nějaký vliv, když jdou včas a když nejdou?" "Kdy bylo měření času, které vy a já používáme, vynalezeno? A jak to změnilo naše životy?" "Jak velká část našeho života je řízena hodinami?" "Co bylo před tím, než existovaly mechanické hodiny?" "Jak lidé měřili čas?" "Jak žili?" Historikové tedy studují věci a události minulosti pomocí důkazů, které se nám dochovaly. Samozřejmě, historikové nedělají pouze toto. Také analyzují, porovnávají, uvádějí do kontrastu, potvrzují. Jinými slovy dívají se na 1 zdroj a hledají jiné zdroje, které první zdroj buďto podpoří, rozšíří jeho význam nebo ho naopak zpochybní. To pak pomáhá historikům porozumět, co se stalo v minulosti. Ale jejich následným úkolem je zprostředkovat pochopení. Píšou vysvětlení, vytváří příběhy. Někdy se jedná o obrázek, jindy o film, někdy také o přednášku. Dělají to proto, protože chtějí, aby si lidé udělali ten nejlepší nebo nejpřesnější obrázek o historii. A to je velmi důležité, protože vy i já, ať jste si toho vědomi nebo ne, dějiny využíváme. Využíváme naše chápání minulosti. Neučíme se jen nazpaměť jména a data, ale žijeme ve světě, který byl minulostí zformován. Soren Kierkegaard, skvělý dánský filozof, řekl jednou následující: "Vy a já žijeme naše životy kupředu. Žijeme naše životy do budoucna. Ale chápeme naše životy díky minulosti. Chápeme naše životy zpětně." Zamyslete se nad tím. Žijeme naše životy kupředu, ale rozumíme jim zpětně. Tedy pochopením minulosti dáváte smysl své přítomnosti. A tím pak také i své budoucnosti, protože pochopením trendů minulosti může začít vytvářet přesné nebo poměrně přesné predikce ohledně budoucnosti. Například o počasí. Když budete sledovat tendence počasí v minulosti, můžete si začít všímat podobností a zda si tedy v následujících týdnech vzít či nevzít teplejší kabát. Nebo u sportovních týmů. Můžeme sledovat předchozí zápasy a zvýšit tak šanci správného odhadu budoucích událostí. Historikové si kladou jiný typ otázek. Kdybych si pokládal otázky ohledně prostředí, byla by to enviromentální historie, a na jaké důkazy bych se tedy v takovém případě díval? Díval bych se na teplotu a na tendence větru. Používal bych důkazy, pocházející od jiných lidí, například od meteorologů, které bych používal, abych pochopil enviromentální historii. Kdyby mě zajímala sociální historie, zajímal bych se, jak lidé hrají hry jak poslouchají hudbu, jak se to v průběhu dějin změnilo. Mohl bych pracovat s různými typy důkazů a ty by mě přivedly do různých odvětví historie. V tomto pořadu si ale klademe velké otázky a z toho důvodu se staneme velkými historiky. Ale historie je o užívání důkazů kdekoliv je najdeme, neboť vše, co se dochová do přítomnosti to může historik studovat. Příště až budete myslet na někoho mluvícího o historii, vzpomeňte si, že se fakticky jedná o využívání minulosti k objasnění přítomnosti a budoucnosti. A není to jen o učení se nazpaměť jmen, dat a míst.
video