Expanze a propojení lidstva
Expanze a propojení lidstva (2/5) · 10:43

Jak došlo k propojení světových zón? Nové obchodní sítě způsobily prudký nárůst výměny zboží, ale také myšlenek, technologií a nemocí.

Navazuje na Zemědělství a civilizace.
(hudba) V období paleolitu byly výměnné sítě malé, spojující stovky, maximálně tisíce lidí, z nichž většina žila podobným stylem. V agrární éře se sítě zvětšovaly následkem populačního růstu a většímu počtu osad. Také se staly rozmanitějšími, jak se lidé začali specializovat, a přinášeli tím tak do sítí odlišné druhy informací. To všechno urychlilo procesy kolektivního učení. To neznamená, že by se lidé stali chytřejšími, jen jich bylo více. Více tak bylo i informací a lidé se postupně zlepšili v jejich sdílení. Také komunikační a dopravní technologie, jen co doznaly zlepšení, urychlily tyto procesy. Zvětšily velikost, rozmanitost a efektivitu výměnných sítí. Zdokonalení komunikačních technologií pozvedlo velkou měrou sílu sítí informační výměny. Vynález písma před 5000 lety byl obzvlášť důležitý, protože písmo zachovalo informace pro mnoho generací. Díky písmu jsme stále schopni přečíst Chammurapiho zákoník vydaný v Babylonu před 4000 lety, protože byl vytesán do kamenných kvádrů. Mladší vynález papíru a tisku způsobil revoluci v uchovávání a šíření informací. Ve skutečnosti se právě nacházím v Čchongdžu v Jižní Koreji, kde byla za použití přenosného železného tisku vytištěna první kniha. Byla vytištěna v roce 1377, což bylo 78 let předtím, než v Evropě postavil svůj stroj Guttenberg. Také zdokonalené dopravní technologie přinesly obrovskou změnu. Využití koní, volů a velbloudů pro přepravu lidí a zboží způsobilo převrat nejen v dopravě, ale i ve válčení. Také umožnilo pasteveckým kočovníkům osídlit stepi Euroasie, což vytvořilo obrovskou mobilní zónu sahající od východní Asie až ke Středomoří, a umožnilo obrovský pohyb lidí, myšlenek a zboží. Mezitím v jihovýchodní Asii umožnily lidem nové technologie lodního stavitelství a nové navigační metody začít migrovat do oblastí Tichého oceánu. Před 1500 lety už byla osídlena většina ostrovů v Tichém oceánu. A na závěr, velká impéria Persie a Čína začala budovat silniční a kurýrní sítě. A ty představovaly nejúčinější způsoby pohybu informací do příchodu moderní doby. (hudba) V Africe a Eurasii byly vytvořeny dálkové obchodní sítě. Ty spojily regionální a lokální výměnné sítě. První z nich přepravovala zboží, lidi a myšlenky po moři z Číny kolem Indie do Afriky, Středomoří a zpátky. Druhá je známá jako Hedvábná stezka. Přepravovala zboží, lidi a myšlenky po souši a spojovala Čínu, střední Asii, Indii a Středomořskou oblast. Následkem těchto sítí se před 2000 lety dováželo hedvábí z Číny přes střední Asii až do Říma a Egypta. Zároveň se římské mince vyskytovaly od Británie až po Vietnam. Před 1000 lety si bohatí perští spotřebitelé mohli objednat speciálně navržený porcelán v Číně a nechat si ho poslat speciálně kolem Indie do Persie. Ve 14. století připlula čínská imperiální flotila do Afriky, chytila žirafu, přivezla ji zpět do Pekingu a předala ji jako dar císaři. A ve stejném století cestoval muslimský cestovatel Ibn Battuta z Maroka do střední Asie, do Indie, možná až do Číny. Kamkoli přišel, tam se setkal s muslimy. Jak ukazují jeho zkušenosti, náboženství také cestovala po těchto výměnných sítích. Například budhismus se dostal z Indie přes střední Asii do Číny, Koreje a Japonska. Islám se dostal z Arábie přes Persii do střední Asie, do Indie a jihovýchodní Asie. Také technologie putovaly po těchto cestách. Například východoasijské techniky tisku, výroby střelného prachu a také výroby papíru se dostaly přes střední Asii do oblasti Středomoří a do Evropy. Ale i nemoci putovaly po těchto cestách. Devastující nemoci. Víme, že před 1800 lety vypukla v Římě epidemie neštovic. Skoro určitě tam byly zavlečeny přes Hedvábnou stezku. Ale nejhorší ze všech byla samozřejmě epidemie moru ve 14. století. Ta putovala z Číny přes střední Asii do Středomoří a Evropy. Kamkoli přišla, tam zdecimovala populaci ve velkých centrech Eurasie. Ale v průběhu času tyto výměny nemocí posílily imunitní systémy, stejně jako výměny myšlenek posílily technologie v hlavních centrech Eurasie. Ale během celé agrární éry byla omezena velikost, rozsah a síla těchto výměnných sítí. A to proto, že svět byl ve skutečnosti rozdělen do 4 velkých světových zón, mezi nimiž nebylo téměř žádné spojení. Je to skoro, jako by se lidská historie odehrávala na 4 oddělených planetách. Zdaleka ta největší a nejstarší zóna byla Eurafrasie. Ta sahala od východní Sibiře až po jižní Afriku. V této zóně se již před 4000 lety rozšiřovaly technologie domestikace zvířat a používání kovů ve velmi hojné míře. Tyto technologie měly největší dopad v hlavních centrech. To byly ty oblasti s největším zalidněním a s velmi rozmanitými vztahy. V Eurafrasii byly hlavními centry Středomoří a Evropa, Mezopotámie a muslimský svět, severní Indie a východní Asie. Druhá největší světová zóna byla Americká zóna. Ta byla osídlena zhruba před 15000 lety a v ní vznikla dvě hlavní centra se zemědělstvím a agrárními civilizacemi ve střední Americe a Andské oblasti. Ta se ale vyznačovala nižší populací a mnohem menšími a slabšími sítěmi než centra v Eurafrasii. Takže docházelo k výměně menšího počtu lidí a technologií. Třetí světová zóna byla Australasie. Tady až donedávna žila drtivá většina lidí jako lovci a sběrači, s výjimkou vysočin v Papui-Nové Guineji, kde se nacházely farmářské komunity. To znamenalo, že populace byla velmi nízká podle eurafrasijských standardů. Výměnné sítě přepravovaly omezené množství informací. Nicméně v některých oblastech inovací přibývalo a populace začala růst. Je možné, že některé společnosti v této zóně směřovaly, jako kultura Natufien o 10000 let dříve, k jakési formě zemědělství. Poslední světovou zónou byl Pacifik. Ten byl osídlen námořníky z jihovýchodní Asie před 3500 lety a tvořil, geograficky řečeno, tu vůbec největší světovou zónu. A vůbec tu největší výměnnou síť. Některé ostrovy jako Tonga a Havaj byly celkem rozsáhlé a žily na nich velké společnosti a kmeny, ale celkově vzato byly vzdálenosti mezi ostrovy tak obrovské a populace tak nízké, že byly výměny informací, zboží a technologií velmi omezené. Mnohem omezenější než v Eurafrasii. (hudba) Zdá se, že výměnné sítě byly nejefektivnější tam, kde byla populace nejhustší, nejrozmanitější a nejpropojenější. Šlo tedy především o velká centra Eurafrasie. Ale i tam, během agrární éry, čelily inovace a růst značným limitům. Nejpodstatnější se zdá být limit související s charakteristickým schématem růstu a klesání populace, který je typický pro všechny agrární civilizace. Takhle nějak to fungovalo: Máte nějakou novinku, například zavlažování. Umožňuje populacím růst a ty mohou růst několik století. Ale potom, jak zdůraznil velký učenec 19. století Robert Malthus, přichází chvíle, kdy populace rostou příliš rychle. Rostou rychleji než inovace a najednou musíte nakrmit příliš mnoho lidí. Začíná se objevovat hladovění. Hladomor se stává častějším. Šíří se nemoci. Vlády začínají bojovat o tenčící se zdroje. A nakonec čelíte katastrofickým kalamitám, jakou byla epidemie moru ve 14. století. Když se podíváte na grafy populačního růstu v agrárních civilizacích, uvidíte charakteristické schéma růstu a klesání, které nazýváme Malthusovy cykly. Můžete je vidět znovu a znovu. V posledních staletích, zcela náhle, to vypadá, že schéma zmizelo. Důvodem je míra inovací rostoucí tak rychle, že předčila míru populačního růstu. Z toho vyvstává otázka, proč k tomu došlo. Proč se kolektivní učení stalo v posledních staletích tak mocné? (hudba)
video